Kalendárium

0:00
/
0:00

O tom, jak se Ladislav Pešek setkal s členkou královské rodiny, se dozvíte v kalendáriu. Připomeneme také výročí císaře Ferdinanda II. nebo sportovce Aloise Hudce.

430 let uplynulo od narození Habsburka Ferdinanda II. Jméno či podobu tohoto muže si vybaví jen málokdo. V obecném povědomí císaře skoro překryla výjimečná osobnost vrchního velitele jeho vojsk. Slavný Albrecht z Valdštejna na pozdější rozpory s panovníkem doplatil, v roce 1634 byl na jeho popud v Chebu zavražděn. I další Ferdinandovy činy poznamenaly české dějiny velmi výrazně a nevzpomíná se na ně zrovna v dobrém. Stačí jen připomenout potlačení stavovského povstání roku 1620, popravu 27 českých pánů nebo vydání Obnoveného zřízení zemského - dokumentu, který omezoval některá česká práva a svobody. Císař jako fanatický katolík podporoval rekatolizaci, za jeho vlády opustila české země řada osob, které se svého vyznání vzdát nechtěly. Konce třicetileté války, na níž se aktivně podílel, se Ferdinand II. nedožil. Dlouholetý konflikt devastující Evropu skončil podepsáním vestfálského míru až o 11 let později.


Ladislav Pešek,  foto: ČTK
Před 22 lety zemřel oblíbený herec, mimo jiné například představitel studenta Čuřila, Ladislav Pešek. Na jaře roku 1966 po návratu ze zájezdu do Mnichova a Londýna poskytl rozhovor Československému rozhlasu. Hovořil v něm také o tom, kdy se mu poprvé při představení Ze života hmyzu podařilo navázat kontakt s publikem.

"No, tak to bylo hned na začátku, když padám na zem a říkám: ´Vy si myslíte, že jsem opilý, ba ne, já nejsem opilý, ale všechno kolem mě je opilé´. Tam už se začali lidé poprvé velmi srdečně smát a byl navázán kontakt, který se stupňoval čím dál tím víc."

Jedno z představení v Británii zhlédla i princezna Margaret.

"To je půvabná dáma s krásnýma modrýma očima. Měla bílou róbu. A dívá se vám upřeně do očí a teď říkala neprofesionálním způsobem, bez divadelní teorie, svůj názor jednak na Čapky, které zná, a pak na celé představení. Mně například řekla, že se jí na tom líbila ta upřímnost toho čapkovského človíčka, který do každé situace jde s čistým srdcem a vždycky je nakonec od toho hmyzu trošinku pošlapán. A tím pošlapáním moudří až nakonec umře. A říkala, že jsem jí trošinku připomínal v té jímavosti nebo jednoduchosti Charlie Chaplina."


Blíží se olympijské hry a ve médiích jsou často představována "horká želízka v ohni" tedy reprezentanti, kteří mají šanci získat nějaký ten vzácný kov. Právě před sto lety se narodil sportovec, jenž byl obdobným "horkým želízkem" na olympijských hrách roku 1936 v Berlíně, byl to nadšený sokol Alois Hudec. Na olympiádě poznamenané nacistickým režimem zazářil Hudec ve cvičení na kruzích natolik, že vybojoval zlatou medaili. Nebyl to ale zdaleka jediný jeho úspěch, několik medailí získal na mistrovstvích světa. Roku 1947, kdy s aktivní sportovní kariérou skončil, zvítězil v mezistátním utkání Československo - USA v New Yorku.


A u sportu ještě zůstaneme. Před šedesáti lety skončil v Praze XI. všesokolský slet. Akce se zúčastnilo okolo 585 000 cvičenců. Hlavní průvod metropolí přerostl v demonstraci proti nastupujícímu režimu. Účastníci provolávali hesla jako "Nedáme si diktovat, koho máme milovat", a další slogany vyjadřující podporu bývalému prezidentu Benešovi. Režim se sokolům záhy pomstil. Už během sletu jich bylo několik zatčeno, na podzim pak bylo ze sdružení vyloučeno přes 11 000 členů. O čtyři rok později byl Sokol, ve své historii už potřetí, na dlouhá léta zakázán úplně.