Bruselský sen aneb takové šaty jsem měla
Výstavě Bruselský sen, která připomíná československou účast na EXPO 58 v Bruselu, jsme se v našem vysílání už nejednou věnovali. V Galerii Hlavního města Prahy je k vidění už více než měsíc. A je o ni opravdu zájem. Jen o muzejní noci si ji přišlo prohlédnout na tři tisíce návštěvníků.
Československý úspěch před padesáti lety v Bruselu je už téměř legendou. Výstava, která jej připomíná, se snaží postihnout různé aspekty tohoto fenoménu. Zaměřuje se na dobovou propagandu, věnuje se životnímu stylu počátku 60. let a nezapomíná samozřejmě i úspěchy, které tehdy okouzlily svět: za všechny jmenujme třeba restauraci, díla českých sklářů nebo slavnou Laternu magiku.
Jaké jsou dosavadní reakce návštěvníků a odborné kritiky?
"Ohledně těch odborných reakcí, recenzí v tisku, ty jsou většinou velmi pozitivní s minimem výhrad. Co jsem se setkala s reakcemi návštěvníků, ty byly také velice milé. Mnoho lidí vzpomíná na to, že některé z těch věcí měli doma, což je vlastně jeden ze zdrojů divácké atraktivity výstavy. Samozřejmě někteří lidé si kladou otázku, proč jsou tyto předměty vystavovány v tak významné galerii. Samozřejmě tyto otázky jsme si při přípravách výstavy také kladli. Dospěli jsem k názoru, že i když některé ty předměty jsou nám důvěrně známé, je to minulost stará víceméně padesát let. A ta je historií a do galerie nebo muzea patří a musí se jí kunsthistorie zabývat."
Reakce návštěvníků, které jsem na Bruselském snu natočila, slova kurátorky Daniely Kramerové potvrzují. Jak se jim výstava líbila?"Je úžasná, úžasná hlavně pro nás, kteří máme polovinu věcí z toho doma. Když to člověk dneska vidí, tak se musíte s nostalgií, s těžkou nostalgií smát nad některými věcmi. Nad komentáři toho týdeník, ten je tendenční."
"Mně se líbí proto, že to je vlastně doba mého mládí, film, který tady běží - Tanec kolem tance jsem stříhala."
Nosila jste třeba nějaké šaty, jaké tady jsou vystaveny?"Ty šaty, co tam jsou, ty žlutý a takový ty s těma trojúhelníkama, tak přesně tu látku jsem měla na šatech, co mám ještě doma schovaný."
Výstava ale není jen záležitostí pro pamětníky.
"Ta doba byla zajímavá a myslím, že se na to dost zapomíná. Když tady přímo vidím, jak se ten design zase vrací zpátky, jak se ty tvary toho nábytku zase vracejí zpátky, to mi teda přijde úžasný."
"Mnoho z těch věcí by se mi líbilo mít doma."
A co se ti líbilo nejvíc?
"Vzhledem k tomu, že mě to zajímá, tak zřejmě ty gramofony, rozhodně i ty další věci - skleničky a takové ty soupravy."
A pamatuješ si třeba, že už jsi něco takového někde viděl?
"Tak určitě plastovou kočku."
Mimochodem, ona kočka s harmonikovým tělem je teď prý mezi starožitnostmi velmi žádaným artiklem. Možná nejvíce se návštěvníci bavili u už zmíněných dobových filmů, které výstavu provázely.
"Ty týdeníky jsou síla. Rozhodně."
"No, taková byla doba. A my jsme byli mladí, takže to bylo úžasný."