Ústav pro studium totalit byl zachován, ale diskuse o něm trvá

Jsou to dva týdny, co Ústavní soud rozhodl, že navzdory námitkám sociálnědemokratických poslanců může Ústav pro studium totalitních režimů nadále pokračovat ve své činnosti. Část soudců, která se při rozhodování ocitla v menšině, ale od té doby využila práva publikovat svá nesouhlasná stanoviska, někdy i poměrně ostrá.

"Minulý režim svou propagandou za použití cenzury záměrně vytvářel svůj vlastní nepravdivý obraz zastírající jeho skutečnou podobu,"řekl v polovině března jeden z ústavních soudců, když odůvodňoval jejich rozhodnutí, že Ústav pro studium totalitních režimů má nadále pokračovat ve své činnosti a že v rozporu s ústavou není ani ustanovení, které bývalým členům KSČ zakazuje působit v radě a vedení ústavu. Až sedm z patnácti soudců se ale s rozhodnutím neztotožnilo.

"Ústav, tak, jak byl zákonem koncipován, vznikl vysloveně na politickou objednávku a své proklamované vědecké poslání pouze předstírá - ve skutečnosti jeho činnost neskýtá žádné záruky objektivního vědeckého poznání," uvedl například soudce Jan Musil, který si stejně jako předseda soudu Pavel Rychetský myslí, že norma proto měla být zrušena. Dalším zase vadí vyloučení komunistů z rady a vedení ústavu jakožto uplatnění principu kolektivní viny, místo aby se posuzovaly jejich individuální příběhy.

"Já jsem trochu otřesena. Protože jestli jsem správně rozuměla těm námitkám, tak ústavní soudci přece sami teď provádějí tím politické hodnocení. Oni přece posuzují, zda se někdo mohl změnit, zda komunisté, zda nekomunisté... Já musím přiznat, že část těch výhrad vůbec nechápu," reagovala na stanoviska ústavních soudců novinářka a bývalá disidentka Petruška Šustrová.

"Já myslím, že přece ústavní soudci bezpodmínečně by měli brát v úvahu, že ten ústav není jediná instituce, která má zkoumat minulost. Tady přece existuje ústav soudobých dějin, jsou tady katedry soudobé historie, kde se to všechno zkoumá, je tady obrovská oblast médií. Takže já naprosto nevidím, že by ten ústav měl nějaký monopol. A myslím si, že bezpodmínečně by bylo také třeba vzít to, co už v tom ústavu vzniklo. Tam přece vznikly publikace, které snad dostatečně jasně mluví o tom, jak ten ústav pracuje a co dělá."

Za smysluplnou považuje Šustrová nanejvýš diskusi o tom, zda v orgánech Ústavu pro studium totalitních režimů mohou působit předlistopadoví komunisté. "Druhá věc je, kdo by je tam zvolil. A zda by je tam zvolil. Ale to je opatření, které když člověk chce, tak může pokládat za diskriminační. Já ho za diskriminační nepokládám, protože se domnívám, že nositelé té totalitní moc nejsou kvalifikováni k tomu, aby ji posuzovali. Prostě proto, že to dělali sami."

Faktem ale je, že dnes již v případě ústavu nejde o nic víc, než jen o výměnu názorů. Odlišná stanoviska soudců se sice stávají součástí nálezu, kde dokumentují i argumenty, které při rozhodování nepřevážily. Na platnosti nálezu ústavního soudu už však samozřejmě nic nemění.