Ústav pro studium totalitních režimů pokračuje v činnosti

r_2100x1400_radio_praha.png

Ústav pro studium totalitních režimů bude nadále zkoumat české dějiny v době vlády komunistů a nacistické okupace. Ústavní soud totiž ve čtvrtek zamítl návrh sociálnědemokratických poslanců na zrušení zákona, kterým byl ústav zřízen.

Soud pouze vypustil z normy dvě slova upravující odvolání člena rady ústavu. Nyní ho může Senát odvolat jen pokud déle než půl roku svou funkci nevykonává. Dosud k odvolání stačilo, aby v radě nepracoval "řádně". "Toto by mohlo vlastně do jisté míry ovlivnit nezávislost toho funkcionáře v tom směru, že by mohl být odvolán pro poněkud vágní důvody řádného výkonu či nevýkonu té funkce," vysvětlil soudce zpravodaj Stanislav Balík. K rozhodnutí o zákoně jako celku pak uvedl: "Ústavní soud výraznou většinou dospěl k závěru, že není protiústavní. Že je na zákonodárci, aby zřizoval orgán tohoto typu a v podstatě že Ústavní soud není třetí komorou parlamentu, aby posuzoval politické důvody, které vedly k založení takovéto instituce."

Soudce v té souvislosti také připomněl, že "minulý režim svou propagandou za použití cenzury záměrně vytvářel svůj vlastní nepravdivý obraz zastírající jeho skutečnou podobu." A v neposlední řadě Ústavní soud nevyhověl ani námitce navrhovatelů proti tomu, že ve vedení ústavu nemohou být bývalí členové KSČ. Soudci tak dali zapravdu řediteli ústavu Pavlu Žáčkovi, který říká: "Kdyby tam byla benevolentnost v tom, kdo by v té radě, případně v tom nejvyšším stupni řízení mohl sedět, a byl by to někdo spojený s bývalou Komunistickou stranou Československa, tak že by naopak mohl svou osobní zkušeností a tou angažovaností v rámci komunistického systému negativně ovlivnit činnost ústavu."

A jaká byla reakce komunistů?

"Soudci Ústavního soudu jsou jmenováni dlouhodobě na pravicové bázi a toto pravicové rozhodnutí jsme očekávali," uvedl předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Kritický byl i sociálnědemokratický poslanec David Rath: "Je to stanovisko Ústavního soudu. Já ho respektují, byť si myslím, že ten ústav je velmi nešťastný, do značné míry omezuje svobodu bádání a vyhazuje stovky milionů z našich kapes úplně zbytečně místo toho, aby ty peníze plynuly skutečným vědeckým institucím, a to jak třeba historickým, jako třeba Ústav soudobých dějin anebo třeba i na výzkum rakoviny nebo něčeho podobného."

Naproti tomu ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček je rád, že práce jeho týmu nebyla zpochybněna, "že je naprosto legitimní z naší pozice nezávislé státní instituce bádat a zkoumat naši nedávnou minulost. To znamená ty dneska nepříliš připomínané a mnohdy spíš zapomínané aktivity, které se děly během nacizmu a komunizmu. Věříme, že naopak nás ten verdikt Ústavního soudu posílí a že budeme v tomto smyslu do tohoto společenského diskurzu věcně a odborně přispívat i nadále."

Dodejme ještě, že soudci nebyli při rozhodování jednotní a někteří z nich, včetně předsedy soudu Pavla Rychetského a místopředsedkyně Elišky Wagnerové, v příštích dnech zveřejní svá odlišná stanoviska k částem nálezu.