Ústavy pro studium totalit v Česku a Německu prohloubí spolupráci

Zástupci Ústavu pro studium totalitních režimů, Archivu bezpečnostních složek a Úřadu spolkové zmocněnkyně pro podklady státní bezpečnosti bývalé NDR začátkem týdne podepsali dohodu o spolupráci mezi institucemi. Jaký má být její význam a dopad?

Před dvaceti lety se Praha stala útočištěm tisícovek východoněmeckých občanů, kteří našli zázemí na velvyslanectví spolkové republiky, než mohli z Československa odcestovat do tehdejšího západního Německa. Průlomové chvíle při podpisu dohody připomněl německý velvyslanec v Praze Johannes Haindl. Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček zase zdůraznil, že se formalizovala již existující spolupráce s nejstarší evropskou institucí svého druhu:

"To je velké ocenění naší práce. A ta práce trvá pouze o něco víc než rok půl. Proto to, že uzavíráme tuto dohodu s první institucí ve střední a východní Evropě, která vznikla začátkem roku 1992, to si myslím, že je velká pocta a myslím si, že jsme si to odpracovali."

Fakt sedmnáctileté existence partnerského úřadu, v Německu známého pod zkratkou BStU, podle Žáčka není jen zdvořilostní formulkou, ale má svůj faktický obsah:

"Daleko lépe znají mechanizmy státní bezpečnosti, její působení jak v rámci státu NDR nebo systému SED (Jednotná socialistická strana Německa, která byla součástí komunistického hnutí a měla mocenský monopol v tehdejší Německé demokratické republice – pozn. red.), tak ve společnosti. To je to, co nám chybí, to je to, kde jsme stále na začátku. Myslím si, že i ta diskuse, která je vedená o výsledcích činnosti BStU na daleko kvalifikovanější úrovni, kde i ti politici jsou více poučeni, i veřejnost a novináři, než u nás, tak je to dobrá škola."

Exodus bývalých občanů NDR v roce 1989, foto: prag.diplo.de

Dohoda umožní zaměstnancům obou institutů snazší organizaci výměnných pobytů k vědeckému bádání i společných badatelských projektů. O témata spolupráce rozhodně není nouze, říká Žáček:

"Zcela jistě je to rok 1989. Přes Prahu vedl ten exodus bývalých občanů NDR a Státní bezpečnost ve spolupráci se Stasi (východoněmecká obdoba československé StB – pozn. red.) monitorovala dění v Československu, předávala podklady třeba i k těm Němcům, kteří byli zatčeni. Řada z nich přecházela hranice mimo hraniční přechody a někteří z nich byli zajištěni. Byli vyslýcháni a ty informace byly předávány Stasi do NDR k dalším opatřením."