Osobní jména mohou někdy být málo osobní

  • Osobní jména mohou někdy být málo osobní
0:00
/
3:26

Dnešní téma bude trochu osobní, chci se totiž věnovat osobním jménům. Skupina jmen, která označují jednu jedinou osobu, patří k vlastním jménům (propriím). Ta na rozdíl od jmen obecných „odkazují vždy ke zcela konkrétnímu jedinci a či jednotlivině.“

Mezi propria dále patří jména zeměpisná, jména zemí a států i jména lidských sídel (tj. měst, obcí, jejich částí atd.), dále také názvy jiných lidských výtvorů (např. uměleckých děl, výrobků apod.).

Právě baby boom posledních let přitom zvyšuje počet rozhovorů na téma „Jak se bude jmenovat“. Jako by se všechny budoucí maminky dohodly na jménech jako Štěpán, Jáchym, Jakub, Vojtěch či Tadeáš, pro dívku pak Ema, Anna, Rozálie či Agáta a zapomínaly, že existují i Petrové, Pavlové, Jirkové, Martinové nebo Marie, Jany, Markéty, Petry, Martiny... Všechny tak usilovně hledají originální jméno pro svého potomka, až jsou ve své originalitě vcelku neoriginální.

Výběr jmen podléhá nejen osobnímu vkusu a dobové módě, ale mohou ho ovlivnit i historické události – například v době války se u nás dávala dětem výrazně česká jména, po válce pak jména pocházející z ruštiny. Na prvním místě při rozhodování už nestojí přání, aby byl chlapec silný jako skála (Petr) anebo aby byl slavný (Václav - více slávy), rodiče mohou ovlivnit i malichernosti, jako je jméno hrdiny oblíbeného seriálu nebo známé zpěvačky. Například v roce 2005, po vítězství Anety Langerové v soutěži Česko hledá Superstar, přibylo na svět o hodně víc Anetek.

Budoucí rodiče také dají na libozvučnost křestního jména, které musí dobře znít ve spojení s příjmením, a snaží se zabránit tomu, aby jméno bylo neprakticky dlouhé či obtížně vyslovitelné, či aby se stalo zdrojem humoru. Rozruch mezi vrstevníky by např. budila Esmeralda Vohryzková, stejně jako chlapec představující se Tomáš Fuk. Při rozvažování je důležitá také schopnost jména vytvářet domácké podoby, a to od těch hanlivých po ty lichotivé. Jak říkat například malému Jáchymovi? Jáchymku určitě, pak třeba ještě Jájo, nebo snad raději Chymíku?

Budoucí rodiče, kteří s výběrem jména svého potomka otálejí, by se asi měli vyhnout jménům krátkým a staročeským, která jsou v současnosti takzvaně „in“. Proti gustu rodičů ovšem žádný dišputát... Ať se za pár let ale nediví, že jejich Adámek chodí do jedné třídy s dalšími třemi Adamy anebo že nejlepší kamarádkou jejich Elišky je taky Eliška.


"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.