Novák nebo Nováková? Nekonečné debaty o přechylování

Manželé Novák a Novák nebo Novák a Nováková?

Přechylovat či nepřechylovat – tato otázka už dlouho rozděluje českou společnost. Hlavní argument pro přechylování zní, že příjmení tak náležitě fungují ve větném kontextu.

Možná měl Shakespeare pravdu a na jméně nezáleží. Přesto, když jsem se před lety přestěhovala do České republiky, jedna z nejobtížnějších věcí, se kterou jsem se setkala, byla vlastní jména. Pro mě jako cizinku křestní jména Čechů představovala určitou potíž: kdo by to řekl, že Honza může být také Jeník, ale vlastně se jmenuje Jan… Zkuste v tom najít nějakou logiku! Ale co teprve ženská příjmení! Hlavně ta cizí… Doteď se někdy stává, že se zarazím a zeptám se, kdo je to například paní Uršula Leguinová, než se můj mozek vzpamatuje a s úlevou zkonstatuje: No to je přece oblíbená spisovatelka Ursula Le Guin. 

A tak člověk začne přemýšlet, zda přechylování cizích jmen má vůbec smysl.

Hlavní argument pro přechylování zní, že zakončení v ženském rodě v češtině potřebujeme, aby příjmení náležitě fungovala ve větném kontextu. Nejenom že to zní hezky česky, ale také to pomáhá předcházet nedorozuměním. Jak jinak poznáme, zda paní Sontag navštívila paní Temple, či naopak, byla to paní Templová, která navštívila paní Sontagovou? A co více: jak poznáme, zda Susan Sontag je vůbec paní?! Těžká otázka.

Zdroj: WordArt.com | Zdroj: Zdroj: WordArt.com

To mohu potvrdit na vlastní kůži. Jmenuji se totiž Helena Vostrý. Správně, s „ý“ na konci, jako u příjmení mužů. Jako cizinka jsem si mohla dovolit takovou gramatickou exotiku již dříve. Od 1. ledna 2022 se taková možnost otevřela všem českým ženám. Čeká nás teď úplný zmatek a gramatická či společenská katastrofa? Jako žena s mužským příjmením, a to dobrých 15 let, konstatuji, že naštěstí to žádný chaos nevyvolává. Tedy až na jednu výjimku v přeplněné čekárně, když sestřička, očividně zmatená tím zákeřným „ý“, zavolala ze všech plic pana Vostrého a – světe div se – objevila jsem se já... Ty zmatené pohledy okolí mi přesvědčivě ukázaly, že některým na přechylování skutečně záleží. Takže přechylujeme! Ale jak? Podívejme se do Internetové jazykové příručky.

Že pan Novák má za manželku paní Novákovou je jasná věc. A že přípona -ová je nejčastější příponou ženských jmen. Tedy alespoň u těch českých. U cizích platí teoreticky totéž, prakticky se však vyskytují komplikace. Například izraelská autorka ruského původu Elena Makarova má za manžela nikoliv pana Makara, ale pana Makarova. Proto její poslední kniha v Čechách uvádí jméno autorky, v souladu s pravidly jako paní Makarovovou. Když ale nadšený čtenář dostane nápad dohledat si další knihy paní Makarovové, má smůlu. Nenajde nic. Jako autorka je uváděna paní Makarová.

Ale zpátky k pravidlům. Pokud má mužské jméno před koncovou souhláskou takzvanou pohybnou samohlásku, pak ji při přechylování obvykle vypustíme. Nebo také zachováme. Záleží totiž na rodinné tradici a… jazykové příručce. Možnost výběru se týká jen českých jmen cizího původu.

Než se vdáte za Petra Poupě,  vyberte si,  zdali se chcete po svatbě jmenovat paní Poupě,  Poupěová či Poupětová. | Ilustrační foto: RobinHiggins,  Pixabay,  Pixabay License

Takže paní Havlová nemá na výběr, zda by se nechtěla raději stát paní Havelovou, avšak manželka pana Schlegela se může jmenovat paní Schleglová či Schlegelová. Stejně tak si s ohledem na rodinnou tradici mohou vybrat manželky pánů Winter, Wolker, Foster atd. Ovšem pouze v případě, že dámy nejsou cizinky! U těch totiž v souladu s pravidly pohybnou samohlásku bezpochyby zachovat musíme. Tedy pokud vůbec přechylujeme.

Nebezpečí nedorozumění hrozí nejenom u cizinek, či u odvážných českých žen, které se rozhodly zachovat mužskou variantu jména, ale i u jmen docela obyčejných, schválených mluvnicí. Zavítáme-li do domu básnířky Magdaleny Šipky, určitě poznáme, že se jedná o ženu. Když však do domu vejde Štěstí, pořádně se podívejte, zda je to například Jan či Jana Štěstí, abyste to případně nepopletli! Možná to však bude paní Štěsťová, a tím se, naštěstí, všechno hned vyjasní. A víte, jak se dá s jistotou určit, zda manželka pana Pistoriuse (či pana Pistoria) je paní Pistoriusová, či paní Pistoriová? No jednoduše. Zeptat se jí. U příjmení končících na -ius jazyková příručka totiž zase uvádí obě varianty jako správné. Pravdou je, že někdy se prostě nedá obejít bez doplňujících informací, obzvlášť u jmen cizího původu. Taková slečna Chateaubriandová vám určitě napoví, zda ji oslovujete správně. A to i v případě, že se jedná o slečnu Chateaubriand.

Zdá se, že nepřechylovaným příjmením se v budoucnu nevyhneme a bude jich čím dál více přibývat. Takže se nenechte zmýlit formou příjmení, raději se podívejte do obličeje, nebo na křestní jméno či profesi. A než se budete vdávat, třeba za Petra Poupě, nezapomeňte se podívat do Internetové jazykové příručky a vybrat si, zdali se chcete po svatbě jmenovat paní Poupě, Poupěová či Poupětová. Nebo zdali si nakonec nenecháte své rodné příjmení, či dokonce obě dvě.. Každá volba je dobrá. Hlavně, abyste byla spokojená a rozkvetla štěstím jako ta růže…

Projekt Radio Prague International Čeština na vlnách vznikl ve spolupráci s katedrou bohemistiky FFUK pod vedením doc. PhDr. Ivany Bozděchové, CSc.

Autor: Helena Vostrý
klíčové slovo:
spustit audio

Související

  • Čeština na vlnách

    Kde asi leží Kotěhůlky, Tramtárie nebo Kocourkov? Víte, jak to začalo s robotem? Na co jsme si v češtině nezvykli? Jak se nové technologe promítly do českého jazyka?