Boj o příjmení

Zdroj: WordArt.com

Merkel nebo Merkelová? Otázka ohledně povinného přechylování příjmení se v posledních letech vede v Česku stále častěji.  

Foto: archiv Radia Praha

Existuje hřebec a kobyla, lev a lvice, kozel a koza, kocour a kočka a pro nikoho není zvláštní nebo pobuřující, že používáme jiná slova v závislosti na pohlaví zvířete.  Jazyky, a to nejen slovanské, našly způsoby, jak slovy pojmenovat svět konkrétně a specificky. Tak v češtině máme pana Baroše a paní Barošovou, pana Kollera a paní Kollerovou, pana Černého a paní Černou. Proč tedy vznikla tak náruživá a bouřlivá diskuse o variantách příjmení v České republice? Proč podle některých přesvědčení čeština potřebuje liberalizaci v přechylování ženských příjmení?

Debata o přechylování (velkou roli sehrála feministická ideologie) je výsledkem tvrzení, že přechylování je vlastně ponižování žen. Na základě této argumentace přechylování vyjadřuje ženskou druhořadost a podřízenost mužům, která nikdy není úplná.
V minulosti byla přípona -ová používána mimo jiné k tvoření pojmenování žen na základě toho, jakou funkci či povolání vykonával jejich manžel, například paní doktorová. To opravdu byl důsledek genderové nerovnosti a mužské nadvlády.

Ilustrační foto: Ignite New Zealand,  Flickr,  CC BY-SA 2.0

Zadruhé, podle zákona je možné, aby příjmení bylo zakončeno na -ová, zatímco v případě žen se nikdo neptá na jejich názor. Podle názoru některých lidí by každý měl mít právo jmenovat se, jak chce, a právní řád ČR by měl umožňovat ženám zvolit si nepřechýlenou verzi příjmení. Není to jen problém ideologický, ale také lingvistický. Určitě v jazyce nemůže existovat absolutní svoboda volby, musí existovat jazyková kodifikace.

Přechylování příjmení má v češtině nepochybně dlouhou tradici a není bezdůvodné. Přechylování je funkční a systémové – umožňuje ženské příjmení v češtině skloňovat a především jednoznačně specifikuje pohlaví nositele (tedy: nositelky). Přípona -ová není v češtině charakteristická jen pro příjmení. Jako přípona pro odvozování přídavných jmen relačních, pojmenovávajících vlastnost na základě vztahu, přináležitosti se užívá v gramatických (rodových) variantách -ový, -ová, -ové, viz například barva růž-ová je barva jako růže. V češtině je běžné přechylovat nejen ženská příjmení, ale také například jména profesí jako profesor – profesorka, bojovník – bojovnice, prodavač – prodavačka.

Od ‎7. září 2000 musí žena, aby nemusela přechylovat své příjmení, podle zákona o matrikách, jménu a příjmení splnit jednu z podmínek – být cizinkou, mít jinou než českou národnost, žít trvale v zahraničí nebo se tam na delší dobu chystat či mít za manžela cizince.
Pro lidi, jejichž mateřštinou není čeština, může přechylování cizích příjmení působit zvláštně a komicky, například Rowlingová (Rowling), Thatcherová (Thatcher), Middletonová (Middleton), protože je to fenomén specifický pro český jazyk. Není to problém jen v případě neslovanských jazyků, ale někdy také při přechylování slovanských příjmení, např. z ruštiny Šarapovová (Šarapova), Zajcevová (Zajceva), Kuzněcovová (Kuzněcova) nebo z bulharštiny Ivanovová (Ivanova).

Přechylování je téma, která vyvolává velké emoce a kontroverze.

V roce 2009 moderátorka České televize Zuzana Kocumová dostala výpověď, poněvadž měla přechylování nařízeno, a přesto ho nerespektovala, protože má jména závodnic zafixována tak, jak jsou užívána po celém světě. Hlavní funkcí přechylování příjmení je usnadnění komunikace a zajištění její smysluplnosti. Ve většině světových jazyků mají příjmení jeden tvar pro oba rody, přechylování příjmení je typické zejména pro flektivní jazyky čili jazyky, které ohýbají a kde má gramatický rod projevy i ve stavbě věty (Paní Nováková se vrátila.).

Ilustrační foto: epicioci,  Pixabay,  CC0

Jestliže příjmení nepřechylujeme, vzniká otázka, jak je správně skloňovat, je-li jeho nositelkou žena. Není možné ženské nepřechýlené příjmení skloňovat stejně jako příjmení mužské (tedy podle stejného vzoru skloňovaní), protože se jedná o dvě rozdílná pojmenování. Věta Mluvila jsem s Billem Clintonem je správná, avšak věta Mluvila jsem s Hillary Clintonem nesporně není korektní. To je největší problém. Použití mužského tvaru českého příjmení pro ženu není funkční tak jako přechýlené příjmení: co například znamená věta Mám setkání s Dvořák? Jde o paní Dvořákovou, nebo pana Dvořáka? A Dvořák přišel, nebo přišla na to setkání? Propagátorka nepřechýlených příjmení Jana Valdrová (lingvistka, germanistka a genderová vědkyně) přesto zastává názor, že „nepřechýlená příjmení nezpůsobují větší nedorozumění, a pokud ano, můžeme se na nejasnosti přeptat“.

Přechylování je tradiční jev v češtině, ale to není klíčový argument, protože čeština se neustále proměňuje, stejně jako ostatní jazyky. V maďarštině až do 20. století existoval úzus psát na hrobě místo jména ženy jméno jejího muže s příponou -né, která signalizovala, že jde o jeho manželku (jak se jmenovala, nebylo zřejmě podstatné). Dlouhou tradici mělo přechylování v polštině, občas bylo přechylováno i jméno muže podle jména jeho manželky. V dnešní době však tento jev už téměř zmizel, jen někdy je možné to ještě slyšet na vesnicích. Dívčí příjmení se tvořilo z otcova příjmení příponou -anka (Kulesza - Kuleszanka) nebo -ówna (Pawlak - Pawlakówna). Aby žena vyjádřila přináležitost manželovi použitím jeho jména, přidala ke jménu koncovku -owa, například když se muž jmenoval Andrzej, jeho manželka byla nazývána Andrzejowa.

Feministky a emancipované ženy v jiných zemích včetně slovanských (například v Polsku a Bulharsku) bojují za přechylování jmen profesí, které je v češtině samozřejmé. Podle některých lidí pojmenování profesí jen v mužském rodě je sexistické, zatímco odpůrci přechylování tvrdí, že pojmenování některých profesí v ženském rodě vypadá zvláštně. A to je v Česku argument strany, která podporuje přechylování příjmení a nechce sjednocení forem příjmení. V této oblasti zřejmě ještě dlouho nebude shoda ve společnosti ani mezi lingvisty. Jana Valdrová tvrdí: „Jméno je součástí lidské identity, takže bych měla mít právo vybrat si, jaká ta identita je“. Lingvistka měla nepochybně pravdu – příjmení je velmi významná část identity a lidského života. Nikdo však neví jistě, zda a kdy bude novelizace zákona o příjmeních přijata a jak ji zvládne český jazyk...

Cyklus Hezky česky vznikl ve spolupráci se studenty FF UK pod vedením Ústavu českého jazyka a teorie komunikace a Ústavu bohemistických studií, konkrétně doc.PhDr. Ivany Bozděchové, CSc. a PhDr. Svatavy Škodové.

Autor: Wiktoria Rozbicka
klíčové slovo:
spustit audio

Související

  • Hezky česky

    Jazyk se vyvíjí, nové technologie, novinky, aktuální dění přinášejí nové výrazy, některá odvětví i vlastní slang. Proměnám slovní zásoby je věnovaný cyklus Hezky česky.