Hořovice

Cílem naší cesty budou Hořovice na Berounsku. Najdete tu hned několik zajímavostí. Například jeden z majitelů zdejšího zámku nechal namalovat své předky podle fantazie malíře. Vyrůstal tu známý houslista Josef Slavík. Pozoruhodnou památkou je pak Sloup odsouzenců, svým provedením zřejmě jediná památka v Čechách.

Před turistou, který přijede do města vlakem, se otevře pohled na hořovické panorama. Básníka Jana Nerudu to inspirovalo k pojmenování Hořovic "Českým betlémem". Na náměstí upoutá krásná budova radnice, postavená ve stylu české renesance. Velké diskuse však provázely jinou stavbu. Uprostřed náměstí stojí bývalá budova okresního úřadu, která byla kritizována už v době svého návrhu ve 30. letech. Architekt Adámek vyvracel protesty majitelů domů prohlášením, že stávající náměstí je na malé poměry zdejšího města příliš rozsáhlé, že v budoucnu zmizí kostel s Loretou a náměstí bude dostatečně velké. O problémech se stavbou svědčí i zápisy v kronice Hořovic.

Zámek v Hořovicích, foto: CzechTourism

Ty se mohou turistům pochlubit dokonce dvěma zámky. Tzv. starý obsahuje ještě zbytky gotického hradu. Vlastníkem byl sám král Václav IV., který později nechal postavit nedaleký hrad Točník. Hořovice jsou také uváděny jako jedno ze tři možných rodišť českého krále Jiřího z Poděbrad. Nový zámek je zajímavý i tím, že zde pobýval v exilu hessenský kurfiřt.

"Tento nový zámek byl postaven pány z Vrbna a Bruntálu pravděpodobně někdy po roce 1700. Říkám pravděpodobně, protože přesnější datum, ani jméno architekta neznáme. Byl to asi někdo z okruhu Fischera z Erlachu. Na zámku jsou patrné prvky toho vídeňského baroka,"

Zámek v Hořovicích, foto: Google Maps

říká kastelán Libor Knížek. Současnou podobu získal zámek před více než 150 lety.

"Po polovině 19. století, kdy do Hořovic přišel nový rod pánů z Hanau, byl celý zámek podstatně rozšiřován a kdybychom se na něj podívali z ptačí perspektivy, tak je stavěn v podobě písmene H. K hlavní příčné budově jsou přistavena čtyři zámecká křídla."

Už vzpomínaný hessenský kurfiřt Friedrich Wilhelm, kníže z Hanau koupil hořovický zámek za 2,5 milionu zlatých, původně jen proto, aby jeho manželka Gertruda, která nebyla na jeho stavovské úrovni, mohla být povýšena do knížecího stavu. Paradoxně se toto panství stalo jediným, které rodu zůstalo k užívání po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866. Smrtí Friedricha von Hanau v roce 1917 hořovická větev rodu zanikla a zámek připadl státu. Ale už o pár let později úspěšně uplatnil svůj dědický nárok na panství kurfiřtův pravnuk Jindřich hrabě Schaumburg a jeho rodina zůstala na Hořovicích do konce 2. světové války. Tehdy byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován státem. A co tu dnes můžeme vidět? Například místnosti, které obývali majitelé zámku, výstavu hraček nebo hracích strojků.

Foto: CzechTourism

"Je tu například pianola, čili na automatické piano. Zajímavé je pro nás asi to, že tento nástroj byl vyrobený v Americe, ale Bedřicha Smetanu hraje nádherně."

Přesný název předchůdců dnešních CD přehrávačů zní hudební automatofony. Ve sbírce zapůjčené z Národního muzea v Praze můžete obdivovat orchestriony a nebo hrací obrazy. Hraje tu i skříňka na šicí potřeby a nebo skleněný pohár.

Interiéry zámku byly upraveny mezi dvěma světovými válkami tak, aby splňovaly představy a nároky na moderní bydlení v pohodlném venkovském domě. Jejich vybavení je dnes postupně upravováno do dobové podoby podle velmi cenného souboru akvarelů. Ten na počátku 2. světové války namalovala hraběnka Nosticová, říká kastelán Libor Knížek.

Foto: Archiv Radia Praha

"Teď jsme vešli do největšího zámeckého sálu. Je to vlastně původní zámecká kaple. Ovšem z té původní barokní úpravy už se toho moc nezachovalo. Dnešní podoba sálu, která působí takovým chladným, monumentálním, klasicistním dojmem, je ve skutečnosti velice mladá, až z roku 1922. Je to dílo posledního šlechtického majitele Jindřicha Schaumburga, který zde zbudoval jakousi galerii svých předků, aby manifestoval svoji nezpochybnitelnou příbuznost s knížecím hanauským rodem. Trošku měl s těmi portréty problémy. Neměl je, a tak si je prostě nechal vymalovat. Čili ne všichni lidé, tak jak je tady vidíte, a kteří žili v tom 15. 16. a 17. století, takhle skutečně vypadali. Je to práce malíře téměř současného. Daleko starší a zajímavější je vrchní pás maleb. Je to dílo Karla Würbse - malováno podle Mánesova cyklu - Život na panském sídle."

Sloup odsouzenců, foto: Google Maps

Kousek od zámku je tzv. Sloup odsouzenců. Tahle památka je svým provedením v Čechách asi jediná. Písemné podklady neexistují, ale dá se soudit, že sloup byl postaven kolem roku 1500. Kolem sloupu se chodilo k popravišti a odsouzenci se tu naposledy modlili. Středověké soudnictví je totiž rozsudkem vylučovalo z řad občanstva a někdy k nim nepouštěli ani kněze.

Socha Obětovaného, foto: Negronus, CC BY-SA 3.0 Unported

Další pozoruhodné dílo, i když z doby podstatně mladší je socha Obětovaného. Jejím autorem je František Bílek, který připravoval návrh pomníku padlým čs. legionářům v Irkutsku. K tomu nakonec vzhledem k politické situaci v Rusku nedošlo a socha téměř přesně podobná původnímu návrhu stojí v Hořovicích. Je tu i busta slavného houslisty Josefa Slavíka, který v Hořovicích vyrůstal. Jeho talentu si všiml hrabě Eugen z Vrbna a platil mu sedmileté studium na konzervatoři. O houslistovi Slavíkovi se mluvilo jako o druhém Paganinim, s nímž se také setkal. Dostal se až do vídeňské císařské kapely. Při posledním koncertu před zahraniční cestou posluchači netušili, že jde o poslední umělecký výkon v jeho životě. Přechozená chřipka se mu v Budapešti vrátila a sedmadvacetiletý umělec roku 1833 zemřel.