Ukončete nástup, knížka se otevírá...
Bogdan Trojak je básník mladé generace známý především sbírkami Kuním štětcem a Pan Twardowski. Za sbírku Strýc Kaich se žení získal v roce 2005 Magnesii Literu. S rodinou žije v Bořeticích na Břeclavsku a věnuje se vinařství. Jeho poslední knížka je prozaická a jmenuje se Brněnské metro.
Sešli jsme se sešli v budově lužáneckého Centra volného času. Proč právě tady?
"Protože park Lužánky je jedním z centrálních motivů knížky Brněnské metro a je to místo tajemné, hlavně proto, že tady pod parkem protéká ponorná říčka Ponávka, která je dalším významným motivem té knížky..."
Jak by se ta knížka dala žánrově zařadit?
"Možná takový brněnský magický realismus. Jsou to vzpomínky na léta, která jsem tady prožil. Daly by se vymezit lety 1995 - 1999, kdy jsem do Brna přišel a kdy jsem tu potkal skupinu lidí, se kterými jsem potom dělal časopis Weles, třeba básníka Víta Slívu, lidi, od kterých jsem se mnohému naučil..."
"Pražáci si Brňáky většinou dobírají, protože Brno je vždycky až to druhé město po Praze, a nemají metro, je to takové «velkoměsto s nízkým stropem», jak se říká. Já vůbec nemám zapotřebí Brno nějak vysmívat. Je to laskavý pohled na Brno, který skutečně myslím ani největšího brněnského patriota nemůže urazit. Je to pokus o zachycení bohatého literárního kvasu, který tady v 90. letech byl. Stává se to myslím jednou třeba za dvacet let, že člověk i díky společenským změnám takový kvas může zažít, a mně se podařilo u toho být. Naše generace byla po dlouhé době první, která vstupovala do literatury úplně přirozeně, debutovala ve věku, kdy měla debutovat. V té době se všechno smělo, a nějak i poezie byla víc vnímaná než dnes. Ještě tady nebyly hypermarkety. Ta kniha vlastně končí rokem 1999, kdy v Brně vzniká první hypermarket. Skutečně si mnohdy neuvědomujeme, jak strašně moc se za těch pár posledních let situace změnila a jak se v 90. letech žilo jinak, trošku pomaleji než dneska."
Existuje stejně jako Ponávka taky v Brně metro?
"V 80. letech se pod Špilberkem razil tunel, zhruba do poloviny špilberském masivu je proražená štola pro provoz podzemní tramvaje, která měla urychlovat dopravu v rámci Brna. To byl zárodek «brněnského metra». Štola nebyla dostavěna, za minulého režimu asi byly jiné priority, nechali toho. Ale já jsem do té štoly umístil úkryt ing. Kieselaka, který kdysi projektoval brněnské metro a poté, co byl odmítnut a jeho projekt nebyl realizován, se stahuje do podzemí a ve špilberské štole, v gotických chodbách pod Starým Brnem, pod Zelným rynkem operuje se svou suitou. Ppozději se do toho zaplétá nakladatel Pluháček a další lidé z okruhu brněnské literární bohémy."
Tak tohle je Ponávka?
"Tady je zbytek Ponávky..."
V takové parkové úpravě...
"...tady protéká, v parkové úpravě. Kdysi protékala celým parkem, stálo tady stromořadí, byl to park nejdřív francouzského typu, potom anglický park. Dneska už je odsouzena k tomu, aby ve věčné tmě proplouvala pod Brnem."
Když jsem před několika lety mluvil s Jaroslavem Rudišem, který tehdy dokončil první část komiksu o Aloisu Nebelovi, dozvěděl jsem se, že výhledově plánuje napsat také komiks o brněnském podzemí. Vysuzuji z toho, že brněnské podzemí je ve vaší generaci (jste zhruba stejně staří) významné téma.
"Mě udivuje, že to téma brněnského podzemí nikdo přede mnou nezpracoval, aspoň z mé generace. Jestli to Rudiše nějakým způsobem přitahuje, to mě překvapuje, protože on pokud vím je ze severních Čech a dneska žije v Praze. To je novinka, že má takové plány..."
"...teď už by po Brněnském metru přišel «s křížkem po funuse». Ale když mluvíme o Rudišovi, já jsem si trošku svou knížkou vystřelil z jeho Nebe pod Berlínem. Pokud máš tu knížku v ruce, tak vidíš, že má podobný formát, lehce jsem se jím inspiroval... Řekl jsem si: tam je to takové kosmopolitní, jeho hrdina je nový Evropan, který se pohybuje v U-Bahnu a potkává se s celým světem, tak my si napíšeme knihu o tom našem malém brněnském světě... Samozřejmě, mě se jeho kniha líbí, je to jen narážka na velký, kosmopolitní svět, který se v jeho metru dostává do popředí. Brněnské metro je k němu v kontrastu."
"Je to moje první tištěná próza, sbírka povídek. Má jednotící dějovou linku, postavy se objevují ve všech povídkách, druhá polovina knihy je pak jednotný příběh rozdělený do kapitol s vyvrcholením na konci. V psaní prózy bych chtěl pokračovat, na stole mám už delší dobu koncept románu, který doufám jednou dokončím. Brněnské metro a ostatní povídky vnímám jako přípravu na román, abych byl schopný ten velký tvar ukočírovat. Píšu od svých osmnácti poezii, takže se mám co učit.
