Dokumentarista si musí umět počkat, říká světově proslulý fotograf Jindřich Štreit. V Praze má nyní soubornou výstavu
21 fotografických publikací a více než 700 výstav doma i v zahraničí - to je dosavadní bilance jednoho z nejvýznamnějších současných českých fotografů Jindřicha Štreita. Souborná výstava jeho díla byla tento týden otevřena v pražském Domě U kamenného zvonu. Na vernisáži byla i Milena Štráfeldová:
Cikánská svatba, vesnický pohřeb, kluci, kteří si hrají s plastovými samopaly, nebo staré venkovské ženy při sklizni brambor - obyčejná témata na zdánlivě obyčejných černobílých fotografiích. A právě tyto snímky jsou tou nejpůsobivější výpovědí o životě na českém venkově v posledním půlstoletí. Vesnice se pro dnes už světoznámého fotografa Jindřicha Štreita stala celoživotním tématem. Fotografovat začal v roce 1965 - ve svých 19 letech:
"Já jsem rok před tím koupil fotoaparát, nebo dostal jsem fotoaparát, a začal jsem intenzívně fotografovat. Mně fotografie okouzlila a fascinovala a uhranula od prvního cvaknutí."
Už v 80. letech vznikaly unikátní cykly, které dokumentovaly život v pohraničí, na Bruntálsku. Štreitovo jméno je ale spojeno hlavně se Sovincem:
"To bylo místo, které jsem obdivoval a které mne fascinovalo už ve chvíli, kdy jsem bydlel v sousední vesnici a kdy jsme do Sovince chodili jako děti. Ta příroda, hrad, to prostředí je tak okouzlující, že to považuju za nejnádhernější, nejkrásnější místo na světě."
Na Sovinci a v jeho širším okolí, na Olomoucku, vznikaly další rozsáhlé cykly, Lidé olomouckého okresu, Vesnice je svět, Brána naděje. Jindřicha Štreita přitom nikdy nelákaly naaranžované kompozice a efektivní záběry:
"Ten obyčejný život je to nejdůležitější, nejvzácnější, nejcennější a věčné. Snažím se v každé situaci najít tu perličku, tu jiskřičku, to, co přesahuje obyčejnost."
Fotografoval tak své bezprostřední okolí, unavenou dojičku, která si v pauze zapálí cigaretu, vojáky, kteří přihlížejí, jak si jejich velitel přihýbá z lahve, sovětský tank na dětském hřišti. Za své dokumentární fotografie byl Jindřich Štreit za totality pronásledován, musel opustit místo učitele a pracoval na státním statku. Teprve po roce 1989 mohl začít cestovat do zahraničí. Stále se ale věnoval svému hlavnímu tématu - vesnici. Venkovský život fotografoval ve Francii, ve Velké Británii, v Maďarsku i v Japonsku. Vydával se ale i do zemí bývalého Sovětského svazu, do Burjatska, Ingušska, Čečny, kde zachytil postkomunistickou kocovinu, alkoholismus a rozpad hodnot. Ve velkých cyklech jako Lidé ledkových dolů nebo Lidé třineckých železáren zmapoval téma těžké manuální práce, ve svém nejslavnějším cyklu z 90. let, Cestě ke svobodě, se věnoval drogové závislosti. Fotografoval i české krajany v Novorossijsku nebo v rumunském Banátu:
"Ti stále vzpomínají na Českou republiku, i když někteří z nich už neumí česky. Někteří třeba ani nebyli v České republice, ale stále sledují zdejší vývoj. Zajímají se o kulturu a snaží se, pokud mohou, přijet a podívat se sem."
190 jeho nejlepších fotografií je od tohoto týdne k vidění v Domě U kamenného zvonu. Autor výstavy Tomáš Pospěch pro ni vybíral z téměř dvou set tisíc hotových snímků nebo negativů, které ještě nebyly nikdy zveřejněny:
"Jak jsem dlouhá léta fotografie Jindřicha Štreita znal a viděl jsem, jak průběžně vznikají, tak se mi zdálo navzdory tomu, že jsou řazeny do cyklů a publikovány v jednotlivých knihách, že je celá ta tvorba jednou celoživotní prací na jednom velkém souboru. Proto jsem se snažil vybírat navzdory souborům snímky, které jsou nejsilnější, které jsou živé a které jsou aktuální ještě dnes."
I tento výběr ovšem podle Tomáše Pospěcha potvrdil, že hlavním tématem Jindřicha Štreita zůstává venkov:
"Jindřich Štreit, ať jede kamkoliv, tak si vlastně stále fotografuje tu svoji vizi vesnice, tu svoji vizi života a vztahů mezi lidmi, takže jsem vedle sebe dával podobná témata a vybíral z nich ty nejsilnější snímky, ty nejsilnější verze..."
A právě na takové snímky si podle Jindřicha Štreita musí umět dokumentarista počkat:
"Každou fotografii, kterou uděláme, čas posiluje. Ten jí dává tu dimenzi."
Výstava v Domě U Kamenného zvonu bude otevřena až do 3. února příštího roku. Podle všeho se stane jednou z největších výstavních událostí vánoční Prahy.
Foto: Jindřich Štreit
