S Petrem Čichoněm do Pruska a do minulosti
Tématem básníka Petra Čichoně je Prusko, oblast, která dnes zasahuje část Moravy, Polska a Německa. Řeč bude o jeho poslední sbírce Pruské balady/ Preussische Balladen. Autor sám své písně zhudebnil a nazpíval a na přiloženém cédéčku je čtenáři nabízí ve svém podání k poslechu.
Petr Čichoň je osmatřicetiletý architekt, který píše poezii. Pruskými baladami nyní navázal na dvě své sbírky z poloviny 90. let, které se jmenovaly Chilia a Villa diabolica a vyšly stejně jako Pruské balady v brněnském Hostu. Nová sbírka je dvojjazyčná, všechny texty jsou přeloženy do němčiny a autor také překlady zahrnul do hudební verze.
"Inspirací jsem se vrátil do svého rodiště, do Hlučínska, což je část Slezska. V téhle knize se zabývám německo-českou historií a také částečně druhou světovou válkou. Mám k té knize zvláštní vztah, protože se týká mého rodiště, před kterým jsem před několika lety utekl do Brna, a shodou tragických okolností jsem se tam musel zase na určitou dobu vrátit. Procházel jsem se po kraji a narážel jsem tam na různé reálie z druhé světové války a uvědomoval jsem si tu problematičnost česko-německé historie..."
"Na té knize je ještě zajímavé, že jsem ji psal skoro deset let, takže jsem ji psal tak jako bokem. I ta hudba, protože se doprovázím na loutnu a kytaru, vznikala zvláštním způsobem. Řekl bych slezsky pomalu, soustředěně, puristicky."
"Snažím se nějakým způsobem komunikovat s předmoderními básnickými způsoby. Psát v metru, v rýmech. Ale ne tím starým způsobem, ale staronovým..."
"Já vnímám poezii jako mélos, což je v řečtině doslovně píseň. Staří Řekové skládali básně jako písně. To samé se objevovalo i ve středověku a mám pocit, že se to vrací i do současné evropské poezie. O tom svědčí i to, že je velmi populární žánr slam poetry a básně se dneska více poslouchají, než čtou. To je jednoznačná věc. Takže žánr hudebních textů se nějakým způsobem vrací, ale přece jenom si myslím, že poezie musí být napřed napsaná. někteří básníci jenom své básně čtou nebo zpívají nebo rapují. To vede k určitému zploštění poezie a je to možná škoda."
Máte dojem, že když se to napíše, že se tam odhalí ta pravá kvalita? Že se to nepodpírá nějakými "berličkami" rytmu, melodie, výrazu?
"Záleží na každém básníkovi. Vysockij nebo Kryl měli některé texty, které jsou nádhernými básněmi. Záleží to na autorovi. V mém případě myslím je i zhudebněná báseň jakousi literární písní. Já jsem se kdysi dávno třeba také pohyboval na folkové nebo rockové scéně a psal jsem texty, takže já přesně vím, kdy je to text a kdy je to báseň, ale neumím vám to teď popsat, protože je tam jakési tajemství, které určí hranici, kdy se to láme spíš do hudby a kdy spíš do literatury. Ono tam je ještě jedno tajemství, že dobrá poezie obstojí i na papíře. To dosvědčuje karel hynek Mácha, který se také údajně doprovázel na loutnu a jsou to básně, která dneska existují jenom jako literatura. Ten hudební záznam se pochopitelně nezachoval..."
