Pražské Národní dokumentuje své inscenace nahrávkami na CD
Národní divadlo v Praze dokumentuje svoji operní tvorbu pomocí zvukových nahrávek. Série vydaných cd už čítá dvě desítky titulů. Z finančních důvodů je ale tato edice neprodejná a slouží jen jako propagační materiál a jako dokument pro budoucí generace. Poslední nahrávkou, která se zatím objevila, je komplet 14 zvukových CD a jednoho DVD s živou nahrávkou Prstenu Nibelungova z roku 2005.
Národní divadlo začalo s vydáváním CD v roce 2002, po nástupu nového ředitele Daniela Dvořáka, který do funkce šéfa opery přizval svého dřívějšího kolegu ze Státní opery Praha Jiřího Nekvasila. První vydanou operou byl Mozartův Don Giovanni, vyšly i živé nahrávky Zprávy pro akademii Jana Klusáka, Smolkovo Nagano a další. Zatím poslední je komplet s nahrávkou mimořádného provedení Prstenu Nibelungova od Richarda Wagnera, které vzbudilo velkou pozornost na scéně před 2 lety.
"V současné době ty nahrávací společnosti, které to kdysi dělaly, jako třeba Supraphon, které nahrávaly a dokumentovaly celou jednu generaci, dnes asi z finančních důvodů opery netočí. Je to idea, která nás napadla už v našem působení ve Státní opeře, že v době, kdy zachytit hlas a umělecký výkon je technicky poměrně jednoduché, tu celá generace zůstane nezdokumentovaná. Nic po ní nezůstane. A já si myslím, v současnosti existuje v Národním celá řada zajímavých pěvců, kteří by neměli žádné kompletní nahrávky, nebýt této činnosti. Asi dvacet titulů je tímto způsobem zachyceno."
Jak říká Jiří Nekvasil, operní tvorbu dříve dokumentovala vydavatelská společnost Supraphon. Díky ní byla například zaznamenána Rusalka s Miladou Šubrtovou z roku 1962, která se dodnes s úspěchem prodává. Podle ředitelky společnosti Jany Gondové je návratnost takových nahrávek ale velmi problematická.
"Samozřejmě před rokem 1989 ta situace byla úplně jiná. Kolikrát se třeba stalo, že Supraphon natočil zvuk a Československá televize si ho vzala a dotočila k němu obraz, takže vznikaly jakési koprodukce. Po roce 1989 jsme ještě nějaké opery natočili, ale vzhledem k finanční náročnosti takového projektu, kdy trvá několik let, i víc než 10 let, než se ty peníze vrátí, tak samozřejmě člověk musí zvažovat, kdy a co natočí."
Přesto i po roce 1989 Supraphon natočil a vydal ještě 4 opery: Dvořákovy Tvrdé palice, Mirandolínu Bohuslava Martinů a Janáčkovy opery Káťa Kabanová a Šárka. Jak po finanční stránce funguje vydávání nekomerčních cd Národního divadla? Vysvětlil Jiří Nekvasil.
"Ta dohoda s interprety je taková, že tím, že to CD je nekomerční a je to záznam jejich živého výkonu, že ho dávají k dispozici. Což by se samozřejmě u komerčního nemohlo stát."
Soubor čtrnácti CD zachytil ojedinělý koprodukční projekt, který vznikl ve spolupráci s Německou operou na Rýně sídlící v Düsseldorfu a v Duisburgu. Prsten Nibelungův se tam v této podobě hraje od 90. let 20. století a je dílem dirigenta Johna Fioreho a režisérů Kurta Horrese a Tobiase Richtera.
Národní divadlo v Praze vede od dubna nový ředitel Ondřej Černý. Hodlá edici zachovat? Pokud bude pokračovat, změní její podobu?
"Asi to má smysl dělat u těch věcí, které jsou výjimečné. Které zásadněji zasáhnou do českého prostředí. Myslím, že edice, která v éře Daniela Dvořáka vznikla, by měla pokračovat, ale asi v nějaké výběrové podobě,"říká Ondřej Černý.
Hlavně ale bude podle Černého záležet na novém šéfovi opery Jiřím Heřmanovi:
"V této edici nehodlám nic měnit, rád bych pokračoval v podobných projektech, ale jsme na začátku velkého plánování, takže je to otázka budoucnosti, let 2008 a dále."
Podle jakého klíče se budou vybírat tituly?
"Vždycky se to bude odvíjet od osobností a také od zajímavých titulů. Protože to je audiozáznam, tak záleží na dirigentské osobnosti a na sólistech a na tom, aby titul z repertoáru Národního divadla v Praze nebyl dosud zaznamenán."
"Divadlo je tak pomíjivé, že je samozřejmě strašně fajn, když se nám ho podaří uchovat alespoň v nějaké jeho části - v tomto případě tedy to hudební nastudování - na nějakém trvanlivějším nosiči. Na druhé straně se musíme smířit s tím, že divadlo je pomíjivé a vždycky bude. Tedy to hlavní, to zásadní se vždycky bude odehrávat na jevišti a tohle jsou jakési podpůrné momenty, kdy se snažíme divadlo připomenout a uchovat i jinak."
Národní divadlo vydalo vedle oper i baletní hudbu Ibbur aneb Pražské mystérium. Jejím autorem je soudobý skladatel Zdeněk Matějů. To je už ale CD komerční, běžně dostupné na trhu.
