Do české školy v newyorské Bohemce už chodí na šedesát dětí
Prahu nedávno navštívil vydavatel Amerických listů v New Yorku a prezident tamního krajanského spolku Bohemian Citizen´s Benevolent Society of Astoria Petr Bísek. Na to, co je nového ve spolku a jak slouží Česká národní budova v New Yorku, se ho zeptala Milena Štráfeldová:
"Asi sto, sto čtyřicet. Před deseti lety jich bylo pětatřicet, škola nebyla žádná, zahrada byla zanedbaná, střecha tekla, hospoda - teď už je to restaurace, ale bývala to hospoda - tam bych nikoho nepozval. Teď tam ale máme šedesát dětí ve škole. Dokonce jsme ji rozdělili na českou a slovenskou, protože ti malí haranti jsou z toho kolikrát popletení, která to je vlastně řeč. A taky to chtěli rodiče. Takže to je veliký úspěch."
Škola se rozrůstá, potřebujete nové učitele?
"Naštěstí jeden důvod, proč se rozrůstá, je ten, že tam je hodně mladých lidí, kteří se žení, vdávají a zakládají rodiny. Jsou mezi nimi ale také velice schopné učitelky. To nám usnadnilo situaci, jinak bychom asi žádali o vyslání učitelů z České republiky. To ale není zapotřebí. Problém je s místem. Všechny místnosti jsou teď něčím nebo někým okupované. Teď vyjednáváme novou nájemní smlouvu s organizací, která má pronajatou polovinu našich prostor, aby nám uvolnili víc místností pro školu. Škola je, pokud se třídy týká, v havarijním stavu. Jednou je v té místnosti, příští týden v jiné, a chceme, aby to bylo permanentní. Není to veliká škola, je jenom jednou týdne, ale stejně je to vynikající."
Jakým způsobem se tam děti učí?
"Je to vedené stylem zábavy, malování, zpívání, tancování, a samozřejmě výuka historie a gramatiky. Takže tam děti rády chodí. Neviděl jsem, že by tam bylo nějaké zlobení, vztekání se: já do školy nechci!"
Krajané, ale i Američané rádi do Bohemky chodí na vystoupení českých umělců, kteří jsou právě na zájezdu v Americe. Už jsme se zmínili třeba o Čechomoru. Jaký byl Váš program v poslední době?
"Měli jsme veliký každoroční festival, Memorial Day, kdy se vzpomíná na válečné veterány. Bylo to v sobotu a v neděli, krásné počasí. Bylo nabito, lidi čekali venku ve frontě, aby se dostali dovnitř."
Co v Bohemce chystáte v nejbližších měsících?
"Teď v létě máme v programu pauzu, ale na podzim to zase začne. Budeme mít October Fest, Wine Fest a Pork Fest. Potom samozřejmě Mikulášskou a Silvestr, na to se těšíme. Takže hýbe se to kupředu, ale je s tím spousta práce a spousta starostí. Občas si řeknu: kéž by tohle patřilo jednotlivci, aby si sám rozhodl, jak je třeba ten podnik vést. Ve spolku je vždycky spousta různých názorů, různých hlasů, a jak všichni víme, Češi mají problém najít kompromis. Zapomenou kolikrát na cíl, jak se k němu má dojít, a pohádají se mezi sebou a problém se odloží na neurčito."
Co je nového s Národní budovou v New Yorku?
Národní budova má hotové jedno patro, které se vrátilo krajanským spolkům. To funguje, jsou tam pěkné akce. nedávno tam byl Miroslav Donutil s dalšími lidmi z Národního divadla se Sluhou dvou pánů. Byl to velký úspěch. Takže alespoň to patro v Národní budově je v provozu. Jak to bude se zbytkem? To se zřejmě protáhne. Takové projekty vždycky trvají dvakrát, třikrát tak dlouho, než se původně plánovalo. A výdaje samozřejmě taky."
Můžete i Vy využívat Národní budovu jako zázemí, nebo ji nepotřebujete?
"Ne, ne, my ji nepotřebujeme. To bych chtěl zdůraznit: my jsme jiný spolek. Bohemian Hall vždycky patřila jednomu spolku, kdežto Národní budova na Manhattanu byla skupinou spolků prodaná České republice a dnes je to majetek České republiky. Bohemian Hall existuje už přes sto let, stejně jako Národní budova, sama pro sebe."
Nicméně pokud jsou v Národní budově akce pro krajany, chodíme tam?
"Jistě, jsme tam zvaní, my také zveme. Máme velice dobré vztahy s Českým centrem. Teď v létě například promítáme filmy, které oni u sebe promítají na podzim a v zimě. My je promítáme v Bohemian Hall na zahradě."
Řada českých exulantů z celého světa, především seniorů, se v posledních letech vrací zpět do České republiky. Vracejí se tak ve větším počtu domů i Čechoameričané?
"Podle toho, co já vím, což ale nemusí být docela přesné, protože se nedělal žádný výzkum, jsou myslím dvě možnosti, které ta starší generace využívá. Buď jsou to ti, kteří si můžou dovolit i v penzi udržet stejný životní styl, jako měli předtím. Ti si tu potom většinou kupují byty a tráví zhruba půl roku v Čechách a půl roku v Americe. Je taky problém, když má člověk rodinu a vnoučata v Americe, aby odjel nastálo do Čech. To by bylo těžké. Samozřejmě je taky určité procento lidí, kteří třeba zjistili, že tam, kde žili v Americe, byly životní náklady tak vysoké, že to z penze nezvládají. Ti se vracejí permanentně. V Česku je spousta věcí, které dělají život vysloveně příjemným, civilizovaným kulturním, zajímavým. Já sem zatím jezdím jenom na krátkou návštěvu, ale chápu, že sem někdo přijede a chce tu strávit půl roku. Je tady velice hezky. Amerika zase má jiná plus, na která my už jsme zvyklí a je těžké se jich vzdát. Například jednání s úřady v Americe je velice jednoduché. Tady, pokud slyším, ještě jsem tu zkušenost neměl, to může být dost komplikované."
Ze Spojených států přišla i smutná zpráva. 2. srpna tu ve věku jednaosmdesáti let zemřel jeden z nejvýznamnějších českých bohemistů, překladatelů a literárním vědců Rio Preisner. Na Karlově univerzitě absolvoval germanistiku a anglistiku, v 50. letech však skončil u pétépáků. V 60. letech spolupracoval s Krejčovým Divadlem Za branou a po srpnu 1968 emigroval do Spojených států. Působil jako řádný profesor na Pensylvánské státní univerzitě. Publikoval i v řadě světových filologických a politologických časopisů. Byl světově uznávaným odborníkem na tvorbu pražského německého básníka Rainera Marii Rilkeho a patřil k absolutní současné české překladatelské špičce. V roce 2000 mu tehdejší prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy a kultury.
