Potapěč Štěpánek: Bez dechu na dně

Potápění pro radost

Od dětství propadl vodě, zamiloval se do hloubkového potápění, ve kterém se zařadil mezi absolutní světovou špičku včetně překonání několika rekordů.  

V roce 2009 vytvořil v egyptském Šarm aš-Šajchu nový světový rekord v královské disciplíně volného potápění. Ponořil se na jeden nádech s pomocí monoploutve do hloubky 122 metrů. Jednalo se o historický rekord. Jako první člověk překonal hranici 400 stop. Během sportovní kariéry nakonec vytvořil třináct světových rekordů v pěti disciplínách AIDA. Dnes sedmačtyřicetiletý rodák z Náchoda (*5. června 1977) Martin Štěpánek vede školu potápění na Floridě s učilišti po celé Americe. Pracuje jako instruktor (zakladatel organizace Freediving Instructors International) a od roku 2014 žije na Havaji. RPI poskytl následující rozhovor.

Foto: Archiv Martina Štěpánka

Jako malí kluci jsme strkali hlavu do umyvadla plného vody a snažili se co nejdéle vydržet bez dechu. Začínal jste podobně?

/smích/ Možná asi jo. Nevzpomínám si přesně na nějakou příhodu s umyvadlem, ale jako kluci jsme v bazénu anebo rybníku závodili, kdo dokáže pod vodou doplavat nejdál.

Jaké to je, pro suchozemce ze středu Evropy, vybudovat celosvětovou organizaci v potápění bez kyslíkových přístrojů?

Nemyslím si, že je v tomhle sportu důležité, odkud člověk pochází. To se vlastně týká založení jakéhokoliv businessu. Je pravdou, že člověk ze střední Evropy může mít složitější přístup k úspěchu, ve kterém by měli být asi známější sportovci narození u moře, komunita, která je automaticky propojuje s vodou. Ale ještě důležitější je nadšení a touha po úspěchu.

Martin Štěpánek | Foto: Archiv Martina Štěpánka

Například?

Já díky mamince, která si přála ze mne vychovat závodního plavce, jsem měl to štěstí, že jsem se naučil plavat dřív než chodit. Pro mě se tak voda stala přirozeným světem jako pohyb po suché zemi. V mládí jsem plaval závodně a v letech teenagera mě nadchla výdrž nádechu při plavání pod vodou.

To vše se odehrávalo v Náchodě?

Ne, tam jsem se jenom narodil. Žil jsem a vyrůstal v Trutnově, kde byl bazén a klub sportovního potápění, kam mě maminka přihlásila, když mi bylo sedm nebo osm let. Líbilo se mi, že při tréninku byli všichni pod vodou a že se v té době podobné organizace věnovaly ploutvovému plavání. To zahrnuje i mono ploutvi, která vypadá jako velrybí ocas. Tehdy jsme je získávali ze Sovětského svazu a závodili podobně jako v klasickém plavání. Byly tam určité vzdálenosti, které bylo potřeba uplavat pod vodou co nejrychleji. Patřily k nim i dvě disciplíny, ve kterých jsem byl úspěšný a které mě bavily. Padesát a sto metrů sprint. U nich jsem si vyvinul docela dobrou výdrž na nádech. Byl to dobrý základ freedivingu, kterému jsem se potom od dvaceti let věnoval naplno.

Foto: Archiv Martina Štěpánka

Co je nejdůležitější pro jeho dokonalé zvládnutí?

Myslím, že nejdůležitější je láska k vodě. Člověk se v ní musí především cítit přirozeně. Pokud si přejete být úspěšný a věnovat se potápění závodně, je potřeba zvládnout vše jako u kteréhokoliv jiného sportu. Mít trpělivost, soustředěnost a hodně času, aby vše k úspěchu přišlo přirozeně.

Je pro potápění nějaký rozdíl mezi mořskou a říční vodou /slanou a sladkou/?

Slaná voda nadnáší víc, ale nedá se říct, že je jednodušší k potápění víc než druhá. Je důležité se proto držet toho, v jaké vodě závodíte a v té se také připravujete, jinak by to nedopadlo dobře.

Jakých chyb se musí vyvarovat začátečníci?

Nemáme v oboru skoro žádné úrazy, nelámeme si ruce ani nevyvrkneme kotníky, ale když dojde k chybě, tak se člověk utopí.

Tenhle sport je náročný. Vzhledem k tomu, že vedu FII, by to mohlo vypadat jako vlastní reklama. Skutečnost je ale taková, že největší zlem je hledání rad na internetu a v propagačních materiálech. Nejdůležitější je najít si zkušeného instruktora, protože tohle je sport, který má svá rizika. Pod vedením odborníka není těžké je zmenšit na minimum, že jsou skoro neexistující.

Lov krabů | Foto: Archiv Martina Štěpánka

Měl jste někdy strach, že se nevynoříte?

Nejsem si jistý, že jsem něco takového prožil. Pokud ano, tak si to nepamatuju. Možná je to proto, že velkou součástí tohoto sportu je mentální příprava, trénink. Pod vodou může velice často dojít k situacím, kdy si je možné pomyslet, že už se nevynoříte. V momentě, kdy na to začnete myslet, tak to stresuje mozek, tělo a zvyšuje tepovou frekvenci i spotřebu kyslíku…

Martin Štěpánek | Foto: Archiv Martina Štěpánka

Nejhorší osobní zážitek pod vodou, souboj se žralokem anebo akvarijní „zlatou“ rybičkou?

Asi vás zklamu, nic dramatického to není. Ne, že bych nebyl napadený žralokem, ale s tím se v moři musí počítat. Můj nejhorší zážitek byl, když jsem dlouho trénoval a připravoval se na překonání světového rekordu. Během potopení v polovině cesty dolu mi nešlo srovnat tlak v uších. Musel jsem to vzdát a vrátit se. Oželet veškerou námahu a půlroční trénink.

Vytvořil jste řadu světových rekordů. Na který z nich jste nejvíc hrdý, je to ponoření na jeden nádech do hloubky 122 metrů v Egyptě před patnácti lety?

Všechny ty rekordy a vítězství v závodech byly nádherný. Jsem na ně ohromně hrdý, ale na ten, na který vzpomínám nejradši, je z roku 2004 na Kypru. Tehdy jsem se potápěl dolu a nahoru „jen“do hloubky 93 metrů. To bylo poprvé, kdy jsem si uvědomil po vynoření pocit, že jsem to jako první dokázal a jsem mistrem světa.

Foto: Archiv Martina Štěpánka

K udržení kondice patří i strava. Kterým jídlům je potřeba se vyhnout a které potraviny jsou důležité?

Preferencí je více karbohydrátů než tuku. Snažíme se vyhnout všem simulantům včetně kofeinu, teinu, alkoholu atd. U někoho mohou být problém i mléčné výrobky, které zvýší možnost vytvoření hlenu ohrožujícího fungování plic.

Při surfování | Foto: Archiv Martina Štěpánka

Která jsou vaše nejoblíbenější /ideální/ místa k potápění?

Tuhle otázku dostávám velice často. Mnoho lidí má představu o teplé čisté vodě, barevných rybičkách, korálech atd. Mně se to taky líbí, a proto žiji na Havaji. Přesto si myslím, že každé místo je zajímavé něčím jiným, jen je potřeba si najít, v čem je speciální a proč je potřeba uspokojit touhu se tam potápět.

Kdysi mi během rozhovoru slavný hollywoodský tvůrce Francis Ford Coppola přiznal, že jeho milovaným hobby a relaxací je vinařství. Čemu se věnujete vy, když se nepotápíte?

Miluji psy, které adoptuji z útulků, když už je nikdo nechce. Stávají se součástí mého života. Taky se snažím zvládnout bojová umění a samozřejmě vše kolem vody včetně surfování a rybaření.

Havaj trochu jinak | Foto: Archiv Martina Štěpánka
Autor: Ája Bufka
klíčové slovo:
spustit audio