"Mít pistoli v obličeji, necouvnout a vydobýt si pověst a úctu," říká o svém životě finanční poradkyně Klára Dykastová
Nejdřív pracovala v Americe pro známého rappera. Dnes Klára Dykastová poskytuje finanční služby ve společnosti Morgan Stanley. Řídila i finanční restrukturalizaci jedné z největších společností v Česku, kterou pomohla vrátit k ziskovosti. Pracuje s jednotlivci, rodinami a korporacemi s využitím nejdůmyslnějších globálních zdrojů, aby jim pomohla dosáhnout finančních cílů. Jak se objevila v thrilleru L.A.Ricochet? Jak relaxuje? A co by změnila na své kariéře?
Co bylo důvodem zakotvit životní dráhu v Kalifornii?
"Amerika mě vždy lákala svou velikostí a svými možnostmi. Na střední škole jsem se proto rozhodla dostat se tam, a v USA se prosadit. Na přelomu tisíciletí to bylo v hudebním průmyslu, a k tomu nebylo lepší místo než Los Angeles a Hollywood. Měla jsem velké štěstí, že jsem začala pracovat pro Coolia. Byl v té době asi největší světovou hvězdou a první rapper, který byl oceněn řadou cen Grammy’s. Byl také můj nejlepší přítel a skoro pokrevní bratr. Jeho smrt před rokem a půl mě velmi zdrtila. Jeho děti a já máme šperky s jeho popelem a tak ho nosím stále u sebe."
Film L.A. Ricochet byl uměleckých projekt dobrých přátel
V roce 2009 jste se objevila v thrilleru L.A. Ricochet. Toužila jste se stát hvězdou Hollywoodu?
"Na herectví je pro mě fascinující psychologický přístup k rolím, které ztvárňují člověka. Ta možnost být a cítit se jako někdo jiný. Ale ta sebestředná touha po slávě a pozornosti, se kterou se člověk v Hollywoodu setkává, mě spíše odpuzuje. LA Ricochet byl umělecký projekt velmi dobrých přátel a tak jsem nemohla odmítnout. Jack Kingberg byl přes 40 let prezident Sony Pictures a Culver Studios. Jeho manželka Janne je velmi tvořivá umělkyně a inspirativní žena. I díky ní v tomto filmu hráli společně slavní muzikanti a hlavní roli měla moje velmi dobrá přítelkyně, která je herečkou a také bývalou Miss Norska."
Bylo složité přejít na obor ekonomie z uměleckých představ?
"V muzice jsem pracovala v managementu. Řídila jsem jak kariéru umělcům, tak finanční stránku nahrávacích firem, v tomto směru byl ten přechod celkem přirozený. Také jsem část své kariéry pracovala pro privátní firmy v Evropě. Díky těmto zkušenostem jsem mohla začít svou kariéru ve finančnictví. Znamenalo to ale doučit se mnoho věcí, které bych normálně zvládla při studiu na vysoké škole. Bylo to velmi náročné. Jsem ale vděčné svému dobrému příteli Jeffu Rifferovi za to, že mě nesměroval k práci v korporaci Morgan Stanley. Jeff patří mezi nejinteligentnější lidi co znám, má jednu z nejúspěšnějších právnických firem na světě a byl schopný rozpoznat něco, co já jsem neviděla."
Například?
"Burza a zábavní průmysl jsou dva velmi rozdílné světy. Jsou to velmi obtížné a intenzivní obory, ale každý jinak. Na burze a ve finančnictví člověk musí být neustále v pozoru, mít cit a postřeh. Sledovat všechny proudy, které burzu ovlivňují. Ať se jedná o světovou politiku nebo malé změny v rozdílných průmyslových sférách. Člověk musí být také schopný analyzovat dopředu a kalkulovat pravděpodobnost různých výsledků. V hudbě se ta intenzita skrývá za předstíranou pohodou. Je potřeba umět rozpoznat trendy a využít šance."
V rapu jsem byla skoro jediná běloška a žena v oboru
K čemu byste to přirovnala?
"Je to podobné „babysittingu“, což dokáže být trochu otravné. V hudbě jsem dělala v rapu. To bylo před 20 lety velmi specifické. Byla jsem skoro jediná běloška a rozhodně jediná žena v oboru, což bylo zajímavé. Trvalo dlouho vydobýt si respekt, člověk se nesměl bát. Mít pistoli v obličeji a necouvnout dokáže málokdo, ale mě to bavilo a vydobyla jsem si pověst a úctu. Tohle je podobné tomu, co diváci vidí jen ve filmech, tak jsem vděčná, že mám sama možnost žít tak napínavý, poetický a rozmanitý život. Ukrývá se v tom mnoho krásy, kterou si většina lidí ani nedovede představit."
Jak jste se k téhle kariéře propracovala?
"Jak už jsem vzpomněla, začínala jsem u Coolia. V 16 letech jsem pomáhala na jeho koncertu v Praze a jeho manželka mi tehdy řekla, že kdybych někdy přijela do USA, měla bych s nimi spolupracovat. Nabídku podle mě ani nemyslela vážně, ale já se jí chytla. Když jsem si vybírala jazykovou školu po maturitě, rozhodla jsem se studovat v LA. A po roce a půl se mi podařilo začít u nich v nahrávací společnosti. Moje první pozice byla recepční, jenom jsem brala telefony a postupně jsem se vypracovala. No a po dvaceti letech se Coolio z mého šéfa stal mým bratrem a jeho rodina mojí rodinou. Jsem vděčná za to krásné přátelství a lásku, které se mi dostalo."
Co vám pomáhá k relaxaci?
"Skoro denně a celoročně plavu v oceánu. V plavání je svoboda, nazývám ho „létáním naruby“. Od dětství čtu, jsem velmi zapálená čtenářka. Miluji denní procházky v přírodě se svoji fenkou Ritou. Občas maluji a píši poezii. Miluji polo. Ode mne z Montecita je to tři minuty do soukromého Polo klubu, kde jsem členkou. Mnoho mých přátel polo hraje a mají teamy, takže mám o zábavu a o krásné koně postaráno. To je jeden z důvodů, proč zbožňuji městečko Santa Barbaru. Polo je zde na rozdíl od LA na světové úrovni."
Kdybych mohla začít znovu, zabývala bych se archeologií
Kdybyste dostala možnost ve vaší kariéře něco změnit, co byste udělala jinak?
"Jsem se svojí kariérou spokojená. Samozřejmě člověk chce vždy více a více. Je důležité neustále růst a dobývat nové horizonty. Můj bývalý obchodní partner Levi Nagel patřil k nejúspěšnějším finančním poradcům v USA, než založil svůj Hedge fond. Jeho kariéra je pro mě velkou inspirací. Jinak kdybych mohla začít život úplně jinak, určitě bych se zabývala archeologií. Ale člověk nikdy neví, třeba to udělám v budoucnu. Jediné co mě mrzí, jsou promarněná léta a vyrovnávání se s věcmi z dětství."
Na co se nejvíce těšíte do budoucnosti?
"Rozhodně bych ráda více cestovala. Těším se na to, až založím rodinu. Na dokončení osobních projektů a celkově na vše co mě dokáže v životě překvapit a inspirovat něčím novým."
Centrem vašeho dosavadního světa je ale finančnictví a burza. Jak byste ji z osobního pohledu charakterizovala?
"Burza je velmi sofistikovaný nástroj, který v sobě skrývá světový obchod, světovou ekonomii a politiku. Je důležité neustále studovat a být informován o změnách proudu ve všech odvětvích. Je také důležité mít kontakty. Není možné být odborníkem na každý sektor. Je potřeba mít na telefonu nejlepší znalce v daných odvětvích, a mít tu možnost s nimi probírat situaci. Ale samozřejmě burza je živý nástroj, jako počasí nebo oceán. Nikdo nemá křišťálovou kouli, jen se snažíte nejlépe předvídat a reagovat na neustále měnící se okolnosti."
V Hollywoodu uspělo mnoho umělců z Československa. I ve vašem oboru se proslavila řada lidí jako vizionáři. Podle Los Angeles Times, Jan Sramek sní o „Šanci pro novou komunitu, dobře placenou místní práci, solární farmy a otevřený prostor“ v Solano, mezi San Franciskem a Sacramentem. Před ním Nathan Mendelsohn se stal zakladatelem California City, třetího největšího města v Kalifornii - tedy podle obrovské rozlohy pozemku. Co si o těchto projektech myslíte?
"Podobné nápady se objevují neustále, ale projekt pana Sramka neznám. Za svou kariéru jsem viděla desítky těchto projektů. Některé měly velký úspěch, pár skončilo v začátcích. Vytvářet umělá města je těžké, protože základ je mít pro lidi obživu. Před mnoha lety byl úspěšný projekt udělat z Palm Springs destinaci pro důchodce. Stačila k tomu dobrá cena nemovitostí a dobré počasí."
