Češi v Oklahomě
Zhruba 1,5 milionu Američanů uvádí, že mají české kořeny nebo předky. Takže i proto na ně můžete narazit kdekoliv, kam se podíváte.
Od New Yorku na východě až po San Francisco na západě. Ale nejvíce jsou to státy uprostřed Spojených států, kde najdete celá města a osady, které dodnes udržují český odkaz. Ne náhodou se Chicagu přezdívalo druhé největší české město. A pak je tu Cedar Rapids v Iowě. Je to místo, kde čeští a slovenští prezidenti Václav Havel a Michal Kováč společně s prezidentem Billem Clintonem slavnostně otevřeli v roce 1995 novou budovu Národního českého a slovenského muzea.
Do dnešních dní můžete na větrných prériích amerického středozápadu slyšet českou polku. Čeští a moravští farmáři se začali usazovat ve státech jako je Nebraska nebo Texas v druhé polovině 19. století. Když se totiž federální vláda ve Washingtonu rozhodla otevřít v roce 1889 indiánskou zem pro osadníky, Češi společně s přistěhovalci z jiných států přijeli i do Oklahomy. Tam se zúčastnily takzvaných závodů o půdu.
O nich hovoří Michael Dean z Oklahomského historického ústavu: „Centrální část Oklahomy tvořilo tři a půl milionu akrů půdy, která nebyla obydlená, protože původně byla určená jako plocha, kam se přestěhují indiánské kmeny z okolních států. Nakonec se však vláda podvolila a uvolnila půdu pro osídlení, což bylo dobře, protože se jednalo o velmi úrodnou zem a to lákalo farmáře. Tehdy ale nevěděli, jak tu půdu mezi přistěhovalce rozdělit. A tak vedoucí prezidentské kanceláře přišel s nápadem závodů o půdu. A tak několik dní poté dostala armáda v pevnosti Reno pokyn, že mají určit den a hodinu, kdy závod začne. Pěkný obrázek závodů o půdu nabízí film Navždy a daleko s Tomem Cruisem.“
Pušky zazněly a lidé vyrazili v sedlech svých koní nebo na povozech do krajiny a snažili se pro sebe ukořistit tu nejlepší část půdy. Každý si vyměřil své pozemky a pak došel na místní úřad, aby si nárokoval svůj majetek. Pak už se podobná věc nikdy nekonala nebo určitě ne ve Spojených státech. Závody o půdu byly jedinečné.
Nikdo neví jistě, kolik českých rodin získalo v roce 1889 své farmy, ale jednoznačně se Češi stali silným etnikem mezi osadníky Oklahomy. Měli i velmi silný politický vliv a přinesli si také svoje pracovní zvyky. Ale všichni sem přišli pro příležitost, kterou v Čechách neměli, a to bylo vlastnictví nové neobsazené půdy. Mohli zakládat osady, mít úspěšné obchody a zakládat rodiny, které by pokračovali v jejich odkazu, což se povedlo.
Dokonce i dnes v 21. století, české tradice a zvyky v Americe přežívají. „Je to pro nás velmi důležité. Máme tradici českého festivalu, který se koná vždy první sobotu v květnu. Pečeme koláče, děláme průvody a tančíme české tance jako je polka nebo valčík. Snažíme se co nejvíc si zachovat naše spojení s Českem, tak aby když sem přijde někdo nový, tak stále cítil odkaz Čechů,“ říká obyvatelka Yukonu Agnes Tersch.
Češi v Yukonu pečou tisíce a tisíce koláčů. Prodávají je jak během roku, tak poté především během českého festivalu. Koláče jsou v Americe velmi populární a jejich prodej pomáhá zaplatit náklady na provoz a údržbu Českého centra. Pro místní je to velmi důležité místo, které je centrem komunitního dění. Tančí se tam české tance a pořádají různé akce.
Milo Šedek, dříve Žídek, jehož rodina žije v Oklahomě už přes 130 let říká: „Byli tehdy čtyři synové, otec a matka. Otce přejel vlak těsně předtím, než se přestěhovali. A ti bratři byli přistěhovalci, kteří přijeli do Oklahomy farmařit. Každý z nich si získal svoje území a tam pěstoval pšenici. A to jsou moji předci. Po svém prastrýčkovi jsem právě zdědil svou půdu. Nějakou dobu jsem pak dělal v energetické společnosti, ale teď už jsem v důchodu. Teď už můžu jenom péct koláče a hrát v naší kapele polku.“
Podobných příběhů, jako Michal Žídek má v Oklahomě několik tisíc lidí. Některé z nich včetně tohoto najdete v anglickém originále v podcastu Víta Pohanky Czechast, který najdete na všech internetových platformách.
