Týden v ČR
Zdravotnická část vládní reformy veřejných financí podle očekávání narazila na odpor socialistické a komunistické opozice. V Noříně na Orlickoústecku se ve středu v místním chovu drůbeže objevila ptačí chřipka - vir H5N1, který je nebezpečný pro člověka. Soudní proces s Janem Antonínem Baťou může být po šedesáti letech obnoven.
"To, co zaznělo z opozičních úst bylo naprosto nekonstruktivní. Byla to taková směs kritiky s vycucanými čísly. Nebyla to korektní diskuse k návrhu, co s českým zdravotnictvím, nebo alespoň v té první fázi v rámci stávajícího stavu veřejných financí. Takže to spíše odpovídá stavu ve sněmovně, kde je absolutní nekonstruktivnost a netolerance ze strany opozice."
Lidovecký poslanec Ludvík Hovorka však znovu zopakoval, že zdravotnická část by v reformě veřejných financí vůbec být neměla. Její začlenění do tohoto balíku považuje za velkou chybu. Míní, že jedna forma solidarity se nahrazuje druhou:
"Na jedné straně se snižují daně, porušuje se solidarita lidí s vyššími příjmy s těmi, kteří mají nižší příjmy nebo jsou bez příjmu. Druhá míra porušení té solidarity je zavedením stropu na sociální a zdravotní pojištění, a ta se má nahradit tím, že se zavede jakási solidarita zdravých s nemocnými. Je třeba udělat nějakou rovnováhu. Daně by se neměly snižovat do té míry nebo zavádět stropy tak, aby nedošlo k výpadkům, které potom musíme nahrazovat nějakým způsobem, například vybíráním poplatků."
Opozici se ve sněmovně nepodařilo prosadit návrh, kterým by výbor doporučil zamítnutí reformy, neuspělo však ani usnesení, jímž by výbor doporučil vládní reformu schválit. Dolní parlamentní komora jako celek má reformu schvalovat v srpnu.
Lidé z malé vesničky Nořín jsou ptačí chřipkou zaskočeni a panuje mezi nimi nervozita a obavy.
"Strach je pořád, už od rána, když se řeklo, že je tady ptačí chřipka, aby se to na člověka nepřeneslo, do rodiny, do okolí. Je to nebezpečné."
"Já jsem v drůbežárně dělala, jak na Tisové, tak v Noříně. Je to šok. Člověk to slyšel nebo sledoval v televizi, ale když se to přiblížilo do vesnice nebo je to přímo vedle vás, tak je z toho člověk špatný."
Na celém území Česka platí zpřísněná bezpečnostní opatření včetně zákazu transportu drůbeže i pořádání výstav. Z okolí deseti kilometrů od Nořína se nesmí vyvážet drůbež do zemí Evropské unie. Tři případy ptačí chřipky za deset dnů, z toho dva u chovné drůbeže, jeden u labutě, vzbuzuje obavy. Podle ministra zemědělství Petra Gandaloviče se ale ještě nedá mluvit o epidemii ptačí chřipky u nás:
"Ten chov, který je na Ústeckoorlicku, patří do té samé firmy a je mnoho důvodů se domnívat, že nákaza tam byla zatažena při nějaké manipulaci. Takže se fakticky jedná o jedno území, které je teď uzavřeno. Ty dva chovy jsou navzájem vzdáleny jenom 5 kilometrů a pořád hovoříme o jednom území."
Poválečná propaganda v Československu o Janu Antonínu Baťovi tvrdila, že je to kolaborant, který obchodoval s německými firmami a dostal se za to i na černou listinu spojenců, kteří ho však z ní hned po válce vymazali.
"Československá poválečná politika směřovala velmi silně doleva, jak orientací na spolupráci se Sovětským svazem, tak i svým programem znárodňování podniků. Takže přes veškeré údaje amerických i anglických zastupitelstev po válce blokovala jeho vymazání z černých listin. A to z toho důvodu, že chtěla toho zápisu využít proti Janovi v procesu před Národním soudem a po následném odsouzení i ke konfiskaci jeho majetku," vysvětlila historička Hana Kuslová ze zlínského muzea.
Současný obhájce Baťovy rodiny Jiří Šetina zdůrazňuje, že ani mimořádný Národní soud neměl pro Baťovu kolaboraci s nacisty dost důkazů:
"Naproti tomu ho uznal vinným z jiného skutku, který nebyl v obžalobě a který podle mého názoru není ani v Benešově dekretu. To znamená, že se otevřeně nepřipojil k protifašistickému hnutí."
To ovšem ani v té době nebyl trestný čin. Za povšimnutí ale stojí fakt, že Jan Antonín Baťa měl rozpory s prezidentem Edvardem Benešem, říká Baťova vnučka, paní Dolores Baťa Ambrašič:
"Protože my v rodině víme, že můj dědeček těžce nesl, že Československo (v roce 1938) kapitulovalo. On to panu prezidentovi řekl, a tomu se to vůbec nelíbilo."
Verdikt Národního soudu z 2. května 1947 zněl: patnáct let žaláře, ztráta občanských práv a konfiskace majetku bez náhrady. Jan Antonín Baťa si ale trest nikdy neodpykal, od roku 1941 totiž žil s rodinou v Brazílii.
