Život a doba jazzmana Krautgartnera
Karel Krautgartner patřil k velkým postavám českého jazzu. Brzy si připomeneme dvojí výročí: 85 let od jeho narození a 25 let od úmrtí. Spolek přátel Karla Krautgartnera v jeho rodném Mikulově každoročně pořádá koncerty na jeho oslavu, ale letos se velká výstava koná také v PopMuzeu v Praze.
Už jako chlapec hrál na klarinet. Během studií na brněnském gymnáziu založil v roce 1937 hudební skupinu Quick Band a u Stanislava Krtičky studoval hru na klarinet. Jako hráč se ve 40. letech uplatnil v brněnském orchestru Gustava Broma a později přešel do Prahy do Orchestru Karla Vlacha. Od roku 1960 až do své emigrace vedl Taneční orchestr Československého rozhlasu.
Concertino c-moll v nahrávce z roku 1946 patří k jeho původním kompozicím. Sólo na klarinet hraje sám Krautgartner.
"Krautgartnerův význam pro československou muziku je obrovský, protože on měl úžasný rukopis, původní rukopis, jeho sóla se dodnes rozeznají, nikomu a ničemu se nepodobají. Stejně tak jako rukopis aranžérský a kompoziční,"
říká hudební publicista Max Wittmann.
"V té československé kariéře dokázal, že kolem sebe nemá absolutně žádnou konkurenci. Byl to velmi pilný, velmi opracovitý a cílevědomý člověk."
V pražském PopMuzeu právě probíhá výstava Život a doba Karla Krautgartnera. Prostřednictvím listiných dokumentů, obalů desek a zvukových nahrávek je přiblížena osobnost jazzmana, který v roce 1968 emigroval do Rakouska. Na zdejší setkání s ním vzpomíná Jaroslav Rozsíval:
Krautgartner byl hudebně ovlivněn angloamerickým jazzem a swingem, a Rakousko proto mělo být jenom přestupní zemí na jeho cestě za oceán. Potvrzuje hudební publicista Max Wittmann, který je v kontaktu s Elen Krautgartnerovou:
"Vím od ní, že když do té Vídně přijeli, druhý den chtěli jít na americký nebo kanadský konzulát a chtěli odjet daleko za moře. Ale čirá náhoda způsobila, že při večerní procházce Vídní ho potkal generální ředitel Rakouského rozhlasu ORF, jistý pan Bacher, a nabídl mu místo šéfa jejich orchestru, protože Krautgartner byl po tatínkovi Němec a mluvil výborně německy, tak proto, že mu dali takové podmínky, tak v té Vídni nakonec zůstal."
Podle Wittmanna se v rakouském exilu, i později v Kolíně nad Rýnem musel přizpůsobit odlišnému stylu hudby. Chtěl se proto soustředit víc na výchovu mladé generace hudebníků. Začal proto v 52 letech i studovat hudební vědu a krátce před smrtí studia dokončil.
Až do listopadu 1989 bylo doma jeho jméno tabu a jeho rozhlasové snímky byly smazány. Aktuální výstava v PopMuzeu, stálá expozice v rodném domě v Mikulově a také řada retrospektivních CD se pokoušejí obraz této hudební osobnosti oživit a doplnit.
