Emil Filla - úkol, který nešlo odkládat
Jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků první poloviny 20. století se poprvé souborně představuje veřejnosti. Retrospektivní výstavou splácí Pražský hrad umělci letitý dluh. Význam výstavy zdůraznil Hrad tím, že se jí otevírá po rok a půl trvající opravě monumentální Jízdárna Pražského hradu. S kurátorem Tomášem Vlčkem hovořil Vilém Faltýnek.
"Fila byl obrovský malířský talent. To nejdůležitější nastalo v roce 1910, kdy se seznámil s díly Pabla Picassa a v roce 1911 začíná jeho cesta domýšlení konceptů, které přinesl Picasso a ke kterým přispěl Georges Braque. Už za života Fillova Vítězslav Nezval a Jindřich Štýrský řekli, že jedině Filla byl schopný držet s Picassem krok. Že ostatní se museli z konceptů kubismu zachraňovat útěkem, ale Filla ne, Filla byl skutečně v řadě aspektů kongeniální s Picassem a šel si svou vlastní cestou."
Čím byl ten jeho kubismus jiný?
"Jeho kubismus byl jiný především důrazem na malbu samotnou. Filla byl malíř. Každé jeho dílo je obrovská koloristická událost. Zároveň se vracel k renesanci, vracel se ke starověkému a pravěkému umění."
Jak je možné, že toto je poprvé, kdy je Filla v takovéto rozsáhlé retrospektivní výstavě představen?
"Je to velký deficit české kultury. Vždycky bylo jasné, že pokud se musí udělat výčet přínosů jednotlivých umělců, tak to musí být Filla, ale ten úkol se zdál být tak olbřímí, že se jeho řešení neustále odkládalo. A teď už opravdu nastala ta doba... Význam Filly natolik přesahuje to relativně malé povědomí v zahraničí, že jsme už nemohli dál ten úkol odkládat. A vyplatilo se to, protože v té přehlídce jeho tvorby se ukazuje, že Filla byl jedním z největších evropských malířů."
V čem byl úkol připravit tuto výstavu tak olbřímí, jak jste řekl? Byl problém shromáždit artefakty? Nebo promyslet jeho dílo?
"Shromáždění je ta praktická stránka, která nikdy není jednoduchá, ale to není to nejdůležitější. Důležité bylo zbavit se předsudků, protože třeba tvorba po roce 1945 vinou politických poměrů i toho, že po návratu z koncentráku se Filla dočasně dostal do centra pozornosti, ale pozornosti, ketrá se postupně stávala oficiální, tzn. komunistická. Filla se s tím režimem nikdy nestotožnil. Tvorba po roce 1945 je vlastně vyvrcholením jeho díla, jen my jsme nerozuměli tomu, jaká situace byla mezinárodně. A nejen už evropsky, ale i ve vztahu k americkému umění, kam se přesouvala váha řešení určitých problémů."
Tolik Tomáš Vlček, kurátor výstavy Emil Filla 1882-1953. Výstava bude k vidění do října v Jízdárně Pražského hradu. Barokní budovu rekonstruovala v uplynulém roce a půl Správa Pražského hradu podle návrhu architekta Ladislava Lábuse, tak aby mohla lépe sloužit výstavní a koncertní činnosti.
