Kostlivec byl v pytlích
Polistopadoví ministři vnitra a obrany Richard Sacher a Miroslav Vacek byli evidováni jako tajní spolupracovníci komunistické vojenské kontrarozvědky (VKR), která byla součástí Státní bezpečnosti (StB). Tuto informaci zveřejnilo Vojenské zpravodajství. Richard Sacher byl evidován pod krycím jménem Filip a Miroslav Vacek jako Srub. Proč k tomuto odhalení došlo až nyní?
"Svou činností tak po celých neuvěřitelných 14 let mařili účel, pro který byl zaveden lustrační zákon. Mařili tím i provádění bezpečnostních prověrek a logicky tak porušovali mezinárodní smlouvy, jimiž je v oblasti personální bezpečnosti Česká republika vázána. Tehdejšímu velení Vojenského obranného zpravodajství se podařilo bez jakékoliv kontroly uklidit významnou část operativních písemností VKR i mimo materiály, které měly začít sloužit pro potřeby lustrací. Konkrétně 11. listopadu 1993 byly údajné neoperativní materiály předány tehdejšímu třetímu odboru Hlavního úřadu vojenského obranného zpravodajství, který byl ovšem logistickým útvarem, to znamená, že tyto materiály tam neměly co dělat. K dnešnímu datu bylo rekonstruováno 144 z 202 pytlů s téměř 83 tisíci písemnostmi operativního charakteru, které byly původně určeny ke skartaci. Těmito písemnostmi bylo doplněno téměř 1800 již existujících svazků a spisů. Nepřibyl tedy jediný nový fyzický člověk."
Archiváři mají práci s nalezenými písemnostmi dokončit v srpnu.
A jak se k novým skutečnostem stavějí oba bývalí ministři? Richard Sacher řekl, že má tři čistá lustrační osvědčení a odmítl svou spolupráci s vojenskou kontrarozvědkou:
Generál Vacek je naopak na svou minulost hrdý:
"Dotýká se mě, že mě někdo považuje pouze za nějakého spolupracovníka vojenské kontrarozvědky. Já při svých vojenských funkcích jsem vojenskou kontrarozvědku, dámy a pánové, řídil."
Navíc je prý podle Miroslava Vacka seznam spolupracovníků vojenské kontrarozvědky už 5 let přístupný na internetových stránkách ministerstva obrany a podívat se mohl do něj každý:
"Když jsem se dozvěděl, že tam seznam spolupracovníků je, tak jsem si to normálně otevřel a našel jsem se tam - datum, krycí jméno Srub, a viděl jsem mikrofiše. Vždyť ta kontrarozvědka mi podléhala, čili co já jsem mohl udělat? Vzít a zlikvidovat! A já jsem řekl: Nikoliv, to normální člověk nemůže vydávat za můj souhlas pro spolupráci. A dokonce jsem si od tehdejších příslušníků vojenské kontrarozvědky zjišťoval, jak k tomu došlo."
Před rokem 1989 byla Vojenská kontrarozvědka označována jako třetí správa StB a byla podřízena vedení ministerstva vnitra. Její pracovní náplní bylo odhalování agentů cizích zpravodajských služeb a zároveň pronikání do agenturních sítí nepřítele, tedy západních zemí. Působnost ale byla omezena na vojenskou problematiku a objekty.
