Zlatá diskařka z Melbourne 1956 Olga Fikotová Connollyová se po téměř půl století vrátila do Prahy
Zrádkyně... Tak hodnotili komunističtí funkcionáři diskařku Olgu Fikotovou, která na olympiádě v Melbourne v roce 1956 vyhrála jedinou zlatou medaili pro československou výpravu. Současně ale nijak neskrývala svůj vztah s americkým vítězem v hodu kladivem Haroldem Connollym, se kterým se seznámila v olympijské vesnici. Svatbu na Staroměstské radnici v r. 1957 si museli vyvzdorovat až na prezidentu Antonínu Zápotockém. Poté odjeli do Spojených států a do Prahy se minulý týden Olga Fikotová - Connollyová vrátila poprvé po téměř půlstoletí. Více už se dozvíte od Mileny Štráfeldové:
"53,69 a zlatá medaile v Melbourne, o čtyři roky později olympiáda v Římě v r. 1960 a sedmé místo, o čtyři roky později olympiáda v Tokiu, 1964 a dvanácté místo, o čtyři roky později olympiáda v Mexiku v roce 1968 a místo šesté, kde byl Ludvík Daněk bronzový, a o další čtyři roky později, v roce 1972, olympiáda v Mnichově. Místo sice až šestnácté, ale první neameričanka, která nesla americkou vlajku v čele výpravy, která nastupovala na olympijském stadionu. Pět olympiád v řadě! Olga Fikotová, dámy a pánové. /Potlesk/"
Žena, která při těchto slovech vystoupila na pódium, rozhodně nevypadala na 74 let. Ve sportovním úboru působila spíš, jako by si na chvíli odskočila ze závodní dráhy. Další půl druhé hodiny nepustila nikoho ke slovu. Vyprávěla o tom, že k disku se dostala vlastně náhodou: jako členku národního basketbalového týmu ji nechával trenér na mezinárodním závodech příliš dlouho sedět na lavičce, a když si stěžovala, dostala půlroční distanc. Košíkové proto nechala a dala se na atletiku. První, kdo jí hod diskem ukázal, byl Zdeněk Čihák na závodech v Libiši:
"On byl celkem pěkný a já jsem si říkala, hm, vždyť já jsem si ten disk nikdy nezkusila. Zdeněk se zmínil, že v Rudé hvězdě je výborný trenér Otakar Jandera. Otakar Jandera byl vynikající překážkář, ve válce byl v odboji, skončil v koncentráku, a když se vrátil, nemohl už závodit. Zůstal ale výborný trenér. A Čihák také nebyl k zahození, tak jsem se jednou vypravila do Stromovky a Jandera se na mne podíval a říkal: holka, ty už jsi v národním družstvu v košíkové, už jsi v národním mužstvu v házené, máš dlouhé ruce, nohy - uděláme z tebe diskařku."
Diskařskou otočku se ve Stromovce učila podle Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji:
"Jandera říkal: co tě musíme naučit nejdřív, je otočka. Já jsem říkala: otče Jandero, já musím nejdřív odhodit z místa. On ale říkal: na to nemáš čas. To je pro začátečníky. Ty jsi koordinovaná, hned to uděláme. Vždyť je to taneční krok. Vždyť je to jako valčík. Já ti budu hrát Na modrém Dunaji. A hrál to ve Stromovce tlampačem hodinu a půl mého tréninku."
Za dva roky na to reprezentuje Olga Fikotová v disku Československo na letních olympijských hrách v Melbourne a výkonem 53,69 metrů získá rovnou zlatou medaili.
"Bylo tam sto nebo sto deset tisíc diváků a bylo tam takové ticho, a z tribuny se ozve řev: to je naše! Vona nám to vyhrála! Byl to asi nějaký utečenec, se kterým nám nedovolili mluvit."
V olympijské vesnici v Melbourne poznala Olga Fikotová i svého budoucího manžela - amerického kladiváře Harolda Connollyho. Jejich vztah ale vyvolal doslova pozdvižení. Už během olympiády dávali českoslovenští tělovýchovní funcionáři Olze najevo, že se jim vztah přes železnou oponu ani trochu nelíbí. A novináři při příjezdu olympijské výpravy do Prahy - poté, co se závodníci plavili dlouhé týdny lodí Gruzia z Austrálie do Vladivostoku a pak jeli přes celou Sibiř vlakem - ji místo gratulací zahrnuli otázkami, zda chtěla utéct do Ameriky. Stejně nedůvěřiví byli i pohlaváři její vlastní tělovýchovné jednotě Rudá hvězda ve Stromovce: za zlatou medaili jí předali jen hodinky se slovy:
"Vy jste nám tu olympiádu vyhrála jen na padesát procent. Sice jste získala zlato, ale pak jste nám udělala ostudu s tím Američanem."
Na ministerstvu ji dokonce okřikli s tím, že chce utéct s americkým fašistou do zahraničí. Olgu Fikotovou to ale neodradilo. Haroldu Connollymu se podařilo získat vízum do Československa a s pomocí Emila Zátopka se podařilo přesvědčili tehdejšího prezidenta Antonína Zápotockého, aby svatbu povolil. Za svědky na Staroměstské radnici Olze a Haroldovi byli manželé Zátopkovi, přišlo na třicet tisíc lidí.
Ve Spojených státech se manželům Connollyovým narodily čtyři děti, všechny jsou aktivními sportovci. Olga Connollyová však přitom stihla účast na čtyřech dalších olympiádách. Na tom, že na té poslední ponese americkou vlajku při zahajovacím ceremoniálu právě ona jako první "neameričanka", se shodli všichni kapitáni olympijských družstev Spojených států. Olympiáda je dodnes pro Olgu Fikotovu Connollyovou velmi důležitou akcí:
"Já jezdila na olympiádu, protože tam se setká celý svět, víte? Proto olympijské hnutí nikdy nesmí umřít. Musí se budovat a opravovat, ale nemáte na světě nic, co drží lidstvo víc pohromadě."
V příštím roce se chce Olga Fikotová Connollyová do České republiky vypravit znovu - s celou rodinou. Měl by ji tu už čekat český překlad její životopisné knihy a také filmový dokument, který Česká televize připravuje o zpáteční cestě českých sportovců z olympiády v Melbourne na lodi, kterou si sami závodníci překřtili na Hruzia.
