Česká vzpomínka z Monmartru

V pořád přitažlivé pařížské umělecké čtvrti Monmartre se lze vypravit nejen za zábavou, ale i za vzpomínkami na českou minulost, která se do naší paměti buď vůbec nedostala, nebo se z ní pomalu vytrácí. Tak to alespoň vidí náš francouzský spolupracovník Jiří Slavíček.

Sacré Coeur na Monmartru

Vedle nejstarší pařížské vinice na kopci, kde rok co rok rozpustile slaví vinobraní ve čtvrti Monmartre, která si - stejně jako pražsky Žižkov - ráda říká "svobodná republika", především ve výčepech kolem známé restaurace s případným jménem La Boheme, na náměstíčku Place du Tertre, kde mezi malíři více než stovky národností, co na to mají městskou licenci, vám nabízejí vaše portréty, můžete najít už více než třicet let nezdolnou Moravanku Blanku Nečasovou u malířského stojanu.

Par kroků odtud, vedle Bateau Lavoir, měl jeden ze svých ateliérů i sochař Vladimír Škoda po svém návratu z Říma. Pro pamětníky a přátele by však procházka po Monmartru nemohla být úplná bez vzpomínky na Moravana Jana Kolára, který tady pár metrů od zastávky autobusu číslo 80 pobýval se svou francouzskou manželkou, pokud nebyli v kamerunském městě Yaoundé, kde vlastnili lékárnu.

Český únor roku 1948 jim připadal nevyléčitelný. Jan se úspěšně změnil v Jeana a začal psát výlučně francouzsky. Jean Kolár se sametové revoluce nedožil - jeho dílo, kam patří kromě květnatých řádek o Africe i stěžejní román "Paradis Parallelles", stále čeká na český překlad a vydání. Tím spíš, že ve svém Ráji Odjinud nám nabízí pohled na osud svého hrdiny, továrníka, kterému mu vzali podnik a on se po svém návratu z vězení raději rozešel s rodinou a změnil se ve špatně placeného údržbáře ve svém bývalém podniku jen proto, aby jeho rozpadající se továrna, kde se kradlo i udávalo, přežila.

Dnes je i na Monmartru prakticky denně slyšet češtinu i slovenštinu - cesta je volná, stejně jako pastva pro oči, ale uznejte: je to nespravedlnost, že o Jeanu Kolárovi z Brna vědí víc v Kamerunu, než v Čechách, na Moravě, i na Slovensku.