Objeveno neznámé dílo Bohuslava Martinů
Skladatel Bohuslav Martinů strávil velkou část života v zahraničí: ve 20. a 30. letech minulého století tvořil v Paříži, za války pak emigroval do USA. Řada jeho děl z pařížského období se bohužel ztratila. Nabízíme rozhovor s Evou Velickou z Institutu Bohuslava Martinů, která objevila jeho 80 let ztracené smyčcové trio z roku 1923.
Jak se vám podařilo objevit smyčcové trio Bohuslava Martinů?
"Jako každý vědecký objev, bylo to spíš náhodou. Já jsem pátrala po jiném autografu, po jednom baletu Bohuslava Martinů, který podle jisté korespondence mohl být uložen kdesi v Dánsku. Tam mě odkázali na dánskou královskou knihovnu, kde zmíněný baletní autograf měli a kromě toho pro nás měli i jedno malé překvapení, toto trio, které bylo považováno osmdesát let za ztracené, tak oni ho tam už 30 let mají uložené."
"Je to dílo, které Martinů vytvořil jako úplně první po svém příchodu do Paříže. On do paříže přichází na podzim 1923 a původně zde chtěl pouze krátce studovat u francouzského skladatele Alberta Russela, ale jak víme, z totoho krátkého pobytu se stalo 17 let. Martinů se v e Francii oženil, vydal tam mnoho děl, stal se poměrně uznávaným skladatelem. A toto smyčcové trio je velice zajímavé právě proto, že to je úplně první dílo, které v Paříži vytvořil."
Odrazila se tam nějak ta situace přistěhovalce? Ani nemůžeme v té době ještě mluvit o emigraci...
"Ano, ta otázka je samozřejmě nasnadě, do jaké míry je to již Martinů nový, francouzský, a do jaké míry si s sebou přínáší všechny své typické rysy české periody, skladatele, který se nechával ovlivnit impresionismem. Toto dílo myslím přesně tak na pomezí. Ale je obdivuhodné, že Martinů po dvou měsících v Paříži se nechal paříží skutečně tak silně inspirovat a zaznívají tam momenty, které ve skladbách napsaných v Čechách určitě nejsou. Paříž to prostě byl fenomén, kde se stýkalo to úplně nejnovější z celého světa, takže je tam silný i vliv ruských skladatelů jako je Stravinský, to byla obrovská autorita pro Martinů, i když později mu byl právě Starvinský předhazován jako vzor, kterého Martinů kopíruje. Ale Martinů byl skladatel, který nezůstal pouze u inspirací hudebních, ale vstřebával i inspirace výtvarné a literární, kamarádil se s mnoha malíři, spolupracoval s dadaisty a surrealisty, takže ten vliv by se snad nedal nazvat jako francouzský, nebo typické hudební francouzské období, ale je to souhrn vlivů, které byly v Paříži koncentrované a které Martinů maximálně vstřebával."
"Nejmarkantnější je vliv jazzu, který u Martinů známe z pozdějších skladeb z 20. let, tzn. synkopické rytmy, výrazné taneční rytmy, ale na druhou stranu tam slyšíme i jiné vlivy, slyšíme, že Martinů byl skladatel, který dobře slyšel, co na jednotlivé nástroje dobře zní, vyznal se dobře v barvách instrumentů, uměl dobře jednotlivé techniky, například imitační, z impresionismu jsou tam názvuky v 2. větě, krásné barvy, používá pizzikata, různé akordy typické pro impresionismus, takže i na formě smyčcového tria, které trvá přibližně 15 minut, můžeme sledovat řadu těchto vlivů."
Pokuste se objektivně říct, pokud je to ve vaší situaci možné, patří toto objevené dílo k významnějším nebo těm méně významným skladbám Martinů?
"Pro mě je to teď to nejvýznamnější dílo, protože se mi ho podařilo ho objevit a všichni vlastně vidí, že je možné na něm sledovat ten předěl mezi českým a pařížským obdobím. Ale zajímavé je, že sám Martinů, který několikrát ve svém životě vytvářel soupis vlastního díla, který doporučoval nakladatelům a interpretům, tak bohužel toto své trio už nikdy nikde nezmínil. takže může to znamenat, že si toho díla nevážil, nebo mu už tehdy nevěnoval pozornost, protože partitura byla někde ztracena. Nevíme, ale určitě se dá říct, že toto dílo je velice zajímavé."
