Štěpán Rak hraje jasmínový čaj, darjeeling i pu-erh
Kytarový virtuóz Štěpán Rak je známý tím, s jakou oblibou své umění prověřuje mimo oblast tradiční vážné hudby. V jeho diskografii najdeme i originálně zpracované trampské písně nebo literárně hudební projekty, z nichž nejznámější je kompozice z díla učitele národů Vivat Comenius. V posledních letech rozvíjí řadu exotických skladeb inspirovaných čaji ze všech koutů světa.
"Chvála čaje je naprosto specifická záležitost, patří jenom a jenom do kytary. Je to pro chvíle odpočinku, klidu, míru a pohody. Duchovní matka celého projektu, Linda Mahelová, která mě na toto všechno přivedla, miluje čajovny a byla to ona, kdo mě do čajovny vzal. Projekt vznikal postupně, na našich cestách jsem si improvizoval, Linda, která mě vozí na koncerty, vždycky řekla, Jé, to je hezké, můžete to zahrát ještě jednou? Já jsem to zahrál a tak vznikl čaj. Ona vždycky říkala: Tohle mi voní jasmínem, tohle mi chutná po darjeelingu..."
V jakém časovém rozmezí ta deska vznikala?
"Než byla realizována, trvalo to pět let. Nápady vznikly v prvopočátku a celých pět let to hraju, varíruju. Takže mnohé z těch čajů dostaly na tom veřejném vystoupení i jinou podobu a staly se z toho nové skladby."
"Samozřejmě, máme spoustu knížek. Ale daleko víc je přímý styk. Já jsem projel s kytarou 70 zemí, ve všech jsem pil čaj. Takže já to mám spojeno nejenom s vůní a chutí čaje, ale i s vůní a chutí země a všech jejích vlivů."
Který z těch čajů, a teď myslím jak ty skutečné čaje, tak čajové skladby, máte nejraději?
"Každou chvilku jiné. Zpravidla ty, které zrovna hraju. Ale mám-li jmenovat dva za všechny, tak to bude skladba 1 - zelený čaj jasmínový a čaj 6 - irish tea."
A který si dáte?
"Dlouhou dobu to byl pu-erh a v současné době asi nejradši mám darjeeling."
Pu-erh je velmi specifický čaj...
"Pu-erh je velmi specifický, zvláště je-li archivní. Dokonce jsem pil i stoletý pu-erh, to bylo v Číně. Pil jsem i pu-erh v bambusu, různé ochucené pu-erhy a každý má to specifikum dané zvláštní ušlechtilou zatuchlostí. Když jsem ho pil poprvé, tak jsem si myslel, že je to voda z nádobí, když jsem ho pil podruhé, myslel jsem si, že je to dobře zplesnivělý černý čaj, když jsem ho pil potřetí, říkal jsem si, že je to dobrý černý čaj, ale trošku že čímsi páchne, když jsem ho pil počtvrté, tak jsem si říkal, že je to výborný černý čaj se zvláštní příchutí, a když jsem ho pil popáté, tak už jsem pil pu-erh. A od té doby jsem už nepil nic jiného. Do pu-erhu se musíte vpít, doslova vpít a vmilovat. A pak má skutečně zázračné účinky. Dokonce v Číně když jsem byl, tak mi říkali, že jeho léčivé schopnosti jsou teď předmětem velkého zájmu lékařů..."
