V Telči právě probíhá tradiční festival "Prázdniny"

29. července začal dvoutýdenní festival Prázdniny v Telči. Na tento festival se fanoušci sjíždějí už 23 let. Původně začínal jako týdenní přehlídka muzikantů a kapel. Dnes na diváky čekají kromě koncertů i divadelní představení, tvůrčí dílny nebo výlety. Čím teď Telč žije, vám poví Martina Lustigová.

Jak mi prozradil organizátor Prázdnin Milan Kolář, snaží se, aby festival přinesl každý rok něco nového. Originální vždy bývá slavnostní zahájení na zámku. Jednou proběhlo ve stylu Až přijde kocour, letos se ústředním motivem stala Afrika. "A pak už následuje 16 koncertů na hlavních scénách, většinou na nádvoří zámku. Program je většinou postavený na našich folkových špičkách, ale hodně už přijíždějí i ze zahraničí. Letos budeme zase mít hvězdu irské muziky Glena Hansarda, přijede Erzi Kiss z Maďarska. A jinak naše folková špička. Je mi trapné jmenovat, protože bych určitě na někoho zapomněl, ale samozřejmě to stojí na takových tradičních jménech typu Žalman, Javory, Hradišťan."

Většina koncertů probíhá na zámku. Čekání na hlavní představení návštěvníkům Telče zpestřují odpolední koncerty nebo divadelní přestavení na náměstí. A kdo nemá ani před půlnocí ještě hudby dost, může se zajít podívat na některé z nocturen. Program i letos nabízí pestrý výběr - od Vaška Koubka přes Neřež až třeba po kapelu KOA.

Telčský festival nabízí během jednoho koncertu vystoupení několika různých kapel a muzikantů. Na pódiu se každý večer sejde velice pestrá společnost a divák, který přijde na vystoupení nějaké své konkrétní kapely, tak může objevovat nové muzikanty. Jak vlastně vzniká dramaturgie večera?

"Ta nabídka je veliká, ale nejde to tam strčit jen tak a říct: ´Tady budeš hrát před tím, protože to tak náhodou vyšlo.´ To se mi nikdy nechce a vždycky se o tom bavím s těmi muzikanty a ptám se, koho by tam chtěli. Takže se Žalmanem přijela Veronika Žilková. Obyčejně Jablkoň si pozve nějaké hosty - Štěpána Raka, pana Svěceného. A vlastně hledáme to spojení."

Telč

Festival má více než dvacetiletou tradici. Jak se liší současné ročníky od počátků?

"Před dvaceti lety jsme si samozřejmě nemohli představit, že se to dostane do tak velkých rozměrů. Ty první koncerty, to bylo tak šedesát, osmdesát lidí. Tenkrát ten folk nebyl tak rozšířený a ti písničkáři nebyli až tak známí. V roce 1983 přišlo na Jarka Nohavicu asi 230 lidí a my jsme byli naprosto šokovaní a zaskočení. Nás tehdy nenapadlo, že lidi budou jezdit nejen z Čech, ale dneska z celé Evropy. Nenapadlo nás, že se o tom dozví lidé z celého světa a budou sem rádi jezdit. A nejen návštěvníci, ale i ti muzikanti si tady našli to místečko, kde se jim líbí. A oni mi píší: ´Když nás nepozvete, my si neumíme představit prázdniny bez Telče.´ A my jsme samozřejmě pyšní na to, že sem všichni chtějí přijet."

Jak je vidět, slogan festivalu ´Půl roku je na co se těšit a půl roku na co vzpomínat!´ nelže. A když se někomu v mezičase po telčském festivalu hodně zasteskne, může přijet o vánocích na jeho kratší, ale neméně zajímavou obdobu.