Prázdniny v Telči nejsou obyčejný festival
Koncert Ivy Bittové zakončil v neděli třiadvacátý ročník festivalu Prázdniny v Telči. Během šestnácti festivalových dnů v Telči vystoupilo kolem stovky kapel. Jak se ale dozvíte od Martiny Lustigové, Prázdniny v Telči nejsou jenom přehlídkou muzikantů.
Říká se, že Prázdniny v Telči nejsou festival, ale způsob života. A něco na tom bude. Když během festivalu v kteroukoliv denní dobu postáváte na telčském náměstí, pořád se kolem vás něco děje. Od brzkého odpoledne se na malém pódiu - na kocourech, jak se v Telči říká - střídají nejrůznější kapely nebo se hrají divadýlka pro děti i dospělé. V Telči ale pamatují i na ty, kdo chtějí svůj čas trávit aktivněji a třeba něco nového objevit - těm jsou určeny dílny, ve kterých se zájemci mohou naučit například základům drátenického řemesla, batikovat nebo plést košíky. A komu dění v Telči nestačí, může si udělat výlet parní mašinkou třeba do nedalekých Slavonic.
Hlavním lákadlem ale jsou samozřejmě večerní koncerty. Diváci měli největší zájem o vystoupení lídra irské kapely The Frames Glena Hansarda nebo už tradičně o skupiny Jablkoň a Hradišťan. To ostatně potvrzuje i organizátor festivalu Milan Kolář: "Ten Glen, to jsou jenom pozitivní a příjemné odezvy. To člověk samozřejmě rád slyší. Ale pro mě byl ještě objev Hradišťan s Yalmou ze Španělska. To jsme samozřejmě nečekali, nevěděli jsme, do čeho jdeme. A oni byli tak prima, příjemní lidi a byl to krásný večer. To byl zážitek. To jsem rád, to jsou takové doživotní zážitky."
A když to trochu otočím - je nějaký večer, který by vás zklamal?
"To bych neřekl a ani bych ho neuměl jmenovat. Samozřejmě nevíme, jak co může dopadnout, to se tak rychle všechno mění. Že bych byl z něčeho zklamaný, to ne. Jeden koncert byl jakoby kratší, netrval 3 nebo 3,5 hodiny, jak je tady zvykem, a lidi byli jakoby zaskočení a říkali: ´To bylo nějaký krátký. Ale hezký to bylo, hezký to bylo.´"
Tím, kdo telčské publikum takto rozladil byl Pavel Bobek. Diváci nadšeni neodcházeli ani z koncertu Vlasty Redla. Jak se píše ve festivalovém zpravodaji, "názory, které posbírali pořadatelé, šly až k vrácení vstupného" nebo k povzdechu "příště raději nezvat". Koncertu Vlasty Redla svým způsobem ubralo i to, že neproběhl jako drtivá většina ostatních vystoupení v prostorách telčského zámku, ale na zimním stadionu. Proč vlastně? "My jsme se tady původně hodně hlásili k folku a stálo na folkovém publiku. Ale čím dál víc se nám ta škatulka zdála malá. A protože hledáme i v okrajích žánrů, tak jsme narazili na bigbít, který už se, myslím, do prostředí zámku nehodí. Je to komorní a rock tam až tak nejde. Takže jsme si občas sáhli na zimák, kde to má jinou atmosféru. Na zámku se nepije, nekouří, prostě se tam sedí a poslouchá. Na tom zimáku je všechno možný, je tam spíš taková nálada rockového koncertu," vysvětluje Milan Kolář.
Kvůli opravdu výjimečné atmosféře se do Telče každoročně vrací řada kapel. A mezi nimi i liberecká skupina Jarret. Jak dlouho do Telče vlastně jezdí? Na to jsem se zeptala členů kapely - Hanky Skřivánkové a Marka Štulíra:
HS: "Možná deset let? Možná o něco méně, možná o něco více."
MŠ: "Šest nebo sedm let jezdíme v létě i v zimě a asi deset roků jezdíme v létě. Začali jsme opravdu od píky. Poprvé jsme přijeli a jenom jsme tady okukovali, podruhé jsme přijeli a hráli jsme na kocourech. A tak to šlo postupně a postupně - a dneska už můžeme machrovat."
Co se vám na Prázdninách v Telči líbí?
HS: "Nejvíc se nám líbí to, že to není jedno- nebo dvoudenní festival, na který se nahrne obrovské množství lidí, kteří jsou uzavřeni v jednom areálu, bahno, buřty, mobilní WC... Toto je festival, který je v příjemném prostředí a probíhá dlouho. Lidi si tak můžou vybrat, na co chtějí jít, můžou se tady potkávat, můžou chodit okolo na výlety. A je to tady prostě moc hezký."
Liší se publikum tady a na jiných festivalech nebo koncertech?
HS: "Řekla bych, že ano. A je to možná dané tím, co už jsem říkala, že tu jsou lidi, kteří si sem přijedou a vezmou to jako součást dovolené. Takže jsou tady starší ročníky, mladší ročníky. A to publikum je, řekla bych, hodně pohodový - právě proto, že si může vybrat, na co konkrétně chce jít a není nucený sedět od ráno do večera na jednom festivalu a poslouchat od rána do večera kapely, přičemž na deset kapel zvědaví nejsou a jenom na dvě jsou. Tady to tak není."
HS: "Zážitků bylo hodně. Možná nejsilnější, protože to od něj není tak daleko, byl zážitek z minulého roku, kdy jsme měli tu čest tady hrát s Glenem Hansardem. Ale krásné byly i koncerty s Jablkoněm, s Čechomorem, se Zuzanou Navarovou. Myslím, že je na co vzpomínat celkově. Nechceme si nějak plácat na rameno, ale myslím si, že ty večery, které jsme tady zrovna měli my, byly příjemný i pro nás, protože jsme si rádi poslechli i tu hlavní hvězdu večera, která hrála po nás."
MŠ: "No já to mám jasný. Já to mám s Glenem, protože s tím Glenem se na tom pódiu povedlo něco, kvůli čemu chci dělat muziku dál - a to je, že jsem tam byl asi osm minut nepřetržitě šťastnej."
