Vládní gesto vůči německým antifašistům v Československu
Vláda minulý týden uznala zásluhy německých antifašistů v Československu a omluvila se jim za křivdy způsobené po druhé světové válce. Toto vládní gesto není spojeno s žádným finančním odškodněním, ale přesto vyvolalo řadu protestů, zejména u opoziční Občanské demokratické strany. O významu toho kroku si s politologem Bohumilem Doležalem povídal Josef Kubeczka.
"Já ho považuji za hrubě nedostatečný z toho důvodu, že vláda vlastně udělala jenom to, co už bylo uděláno předtím v česko-německou deklarací, pouze to zúžila na okruh antifašistů. A to s sebou nese určité problémy. Podle mého názoru především dva. Ten první problém spočívá v tom, že tito antifašisté byli ze značné části komunisté, kteří odtud odešli více méně dobrovolně a za zvýhodněných podmínek budovat bolševismus do Německé demokratické republiky na pokyn nadřízeného ústředí z Moskvy nebo já nevím od koho. V tom gestu nejde o odškodnění, ale o vyslovení jakéhosi uznání. Samozřejmě i ti komunisté byli poškozeni tím, že museli odejít ze své vlasti napůl dobrovolně a napůl nedobrovolně. Pokud by se uvažovalo o nějakém odškodnění, tak by se samozřejmě muselo uvažovat i o nich, ale vyslovovat jim uznání za to, že šli do Německa usilovat o to, aby se jedna krvavá diktatura nahradila jinou krvavou diktaturou, to nelze, za to jim uznání nepřísluší. To je první věc. Druhá věc je ta, že jde o uznání a omluvu antifašistům. A teď se na základě toho vlastně bojovníci proti nacismu a oběti nacismu u nás dělí do dvou skupin. Na ty, kteří si zaslouží nejen toto uznání, ale také odškodnění, a na ty, kteří si už odškodnění nezaslouží a dostane se jim jen uznání. Rozdíl mezi těmito kategoriemi je čistě a jen v národnosti. To znamená, že čeští odbojáři a české oběti nacismu byly odškodněny, němečtí odbojáři a oběti nacismu odškodněni nebyli. V tom vidím jakousi naprosto absurdní asymetrii. Z obou zmíněných důvodů si myslím, že tento krok je jednak nedostatečný, jednak nešťastný."
"Ta hrozba je nesmírně přehnaná. Majetkové spory nemají absolutně žádnou vyhlídku na to, aby je nějaký soud rozhodl. A kdyby někde nějaký soudce zešílel a takový soud rozhodl, tak neexistují prostředky na to, jak to prosadit. Pan Topolánek je znepokojen z jeho hlediska právem jinou věcí. Jediné pozitivní, co na té Paroubkově iniciativě je, je to, že se tím signalizuje existenci jakéhosi otevřeného problému, který se nepodařilo zatím umrtvit, pohřbít, zakopat pod zem, že ten problém žije a musíme se jím nějakým způsobem zabývat. To je v podstatě jediná dobrá stránka této iniciativy. Pan Topolánek si ovšem dělá veliké iluze pokud si myslí, že pouhým hrobovým mlčením se ten problém nějakým způsobem ze světa ztratí. Ukazuje se, že vždy po určité době vyvře a českou politiku nějakým způsobem oslovuje."
Prohlášení kabinetu kritizoval jako jednostranné a zbytečné také prezident Václav Klaus, kterému mnozí pozorovatelé vyčítají značný populismus. Myslíte si, že i v tomto případě byl u něj tento motiv zásadní?
"Nepochybně ano, ale nechtěl bych Václavu Klausovi křivdit, jistě to není jediná pohnutka toho, co dělá. Ta základní pohnutka je podle mého názoru v tom, že Václav Klaus je český nacionalista z roku 1945. Tyto parametry má prostě v sobě zabudované a jiný už nebude,"
soudí politolog Bohumil Doležal.
