Světový šampionát atletů - medaile, aféra, loučení

Výprava českých atletů obsadila na mistrovství světa v Helsinkách v hodnocení zemí dvaadvacáté místo. Zasloužili se o to stříbrný desetibojař Roman Šebrle a tyčkařka Pavla Hamáčková s diskařkou Věrou Cechlovou-Pospíšilovou, které vybojovaly bronzové medaile. Jak své výkony hodnotí oni sami? I tom je dnešní sportovní rubrika, kterou připravil Josef Kubeczka.

Desetibojařské stupně vítězů - Šebrle, Clay a Zsivóczky, foto: ČTK

Po neúspěchu na minulém mistrovství světa v Paříži, kde jediný cenný kov stříbrné hodnoty vybojoval Roman Šebrle, se podle slov trenéra Václava Fišera vrací česká atletika zpět mezi špičku. Na šampionátu v Helsinkách výprava získala 28 bodů v hodnocení zemí a skončila šestnáctá, v medailové bilanci dvaadvacátá.

Desetibojař Roman Šebrle toužil po zlatu, ale soupeř, Američan Bryan Clay byl tentokrát lepší. Navíc chladné, deštivé a větrné počasí druhého dne desetibojařské soutěže proměnilo sportovní soupeření v nevyzpytatelnou loterii. Roman Šebrle přiznal, že těžší desetiboj snad ještě nezažil.

"Těžší určitě ne, protože já například už odmalička mám blok skákat v dešti tyčku. Ta mi zrovna letos na tréninku docela šla, tak že jsem na ní se těšil. Skočil jsem v tom deští 480 centimetrů, což byla moje nejúspěšnější disciplína druhého dne. Zima mi ale vadila. Čím jsem straší, tím méně umím závodit v zimě, absolutně mi to nevyhovuje. Nedá se ale nic dělat. Já si myslím, že stříbrná medaile je také výborná, alespoň pro mně, i když samozřejmě je vždy lepší závodit o zlato."

Vedení české výpravy, konkrétně lékař Petr Sikora, se ale zřejmě dopustilo poměrně vážné chyby, která mohla skončit diskvalifikací obou našich desetibojařů - Romana Šebrleho i osmého Tomáše Dvořáka. Před poslední disciplínou, během na 1500 metrů jim totiž injekčně podal dávku glukózy, což se do letošního roku bez problémů smělo. Nyní ale platí nová pravidla, jejichž výklad není úplně jednoznačný. Finové na to upozornili antidopingové komisaře, kteří však po dramatických hodinách čekání jednoznačně konstatovali, že o doping v žádném případě nešlo. Roman Šebrle má ale pocit, jako by na něm bez vlastního zavinění stále ležel stín podezření a vzalo mu to chuť do dalšího letošního závodění.

Věra Cechlová - Pospíšilová, foto: ČTK

"Důležité na tom je, že my, sportovci celý rok dřeme na to, abychom to prodali na jedné soutěži, na níž se připravujeme fyzicky i psychicky. A když už tam jsme, tak chceme předvést co nejlepší výkon s využitím všech, a to podotýkám, dovolených prostředků. A tudíž, když po patnáctistovce mi je špatně, jdu za člověkem, který má na starosti naše zdraví a to, že má vědět, co je a co není dovoleno v jeho oboru, říkám mu, že je mi špatně, dělají se mi mžitky před očima, co s tím uděláme? A on mi řekne: Pojď, píchneme nitrožilně. Třikrát se zeptám: Je to v pořádku, neodporuje to pravidlům, není to žádný doping? Třikrát je mi řečeno, že je to v pořádku. Já tedy nemám důvod tomu člověku, který za to odpovídá, nevěřit! Kdyby mi řekl: Nemůžeme ti nic píchnout, ale mohu ti dát tyčinku, vem si ji, tak bych odpověděl: No, je to škoda, tyčinka mi moc nepomůže, ale doběhnu 'na krev', pobliju se jako vždycky, už kolikrát, ale prostě bych nešel přes ty regule."

Jak se říká - co se stalo, už se neodstane. Nezbývá než doufat, že se tento incident neodrazí na psychice závodníků a skvělé atmosféře, jaká vždy provázela partu desetibojařů.

Pojďme však k dalším medailových ziskům české výpravy. Postaraly se o ně atletky, které spolu v Helsinkách bydlely na jednom pokoji. (Jen tak na okraji - vzpomeňte si na poslední olympiádu v Aténách. Naše medailisty, sportovní střelkyně - stříbrná Lenka Hyková a bronzová Kateřina Kůrková - také bydlely na jednom pokoji!) Začala s tím bronzovou medailí diskařka Věra Cechlová-Pospíšilová, kterou někteří odborníci pasovali i na vyšší umístění. Naše šestadvacetiletá závodnice však byla po soutěži i za třetí místo opravdu ráda.

"Já jsem strašně moc ráda, že to konečně 'cinklo', i když je to 'jen' bronzová, ale mám z ní úplně strašně obrovskou radost. Strašně moc si toho vážím a jsem šťastná, že pro tu naši krásnou zemi jsem vybojovala jednu z medailí a že ta naše republika se tady neztratila, ale ukázala se v dobrém světle. Jsem strašně ráda."

Radost z medaile z Věry Cechlové-Pospíšilové doslova kapala a možná i proto vítězně naladila svou spolubydlící, tyčkařku Pavlu Hamáčkovou. Ta získala bronz v závodě, který ve světovém rekordu 501 centimetr vyhrála Ruska Jelena Isinbajevová. I Pavlu Hamáčkovou dosažený výsledek nadchl.

"Tohle je asi moje nejcennější medaile. Předně proto, že je po mém zranění, že cítím, že je to možná už poslední etapa mého skákání, ale hlavně proto, že to byl těžký závod. Mám velkou radost z toho, že v tak těžkých závodech dokážu porážet své soupeřky."

Co do počtu medailí byla česká výprava v Helsinkách stejně úspěšná jako na mistrovství světa v Seville 1999. Tehdy ale brali čeští atleti dvě zlata a bronz. I tentokrát se na nejvyšší příčky pomýšlelo, ale nevyšlo to ani v desetiboji, ani v disku žen, a už vůbec ne ve skoku vysokém mužů. Jaroslav Bába, který se netajil medailovými ambicemi, skončil na pátém místě v závodě plném překvapení. Letošní suverén skokanských sektorů, Švéd Stefan Holm skončil dokonce sedmý. Z nečekaného úspěchu se radoval zrovna ten den dvaadvacetiletý Ukrajinec Jurij Krymarenko, kterému ke zlatu stačilo skočit 232 centimetrů. Jaroslav Bába bezprostředně po závodě přiznal, že mu to ten den, jak se říká, nesedlo.

"Já jsem si myslel, že na to mám, ale prostě mi to dnes nevyšlo. Trochu mě 'tahalo' zadní stehno. ale na to se vymlouvat nemohu, protože v rozběhu mně to nijak nebrzdilo. Prostě mi ty pokusy nevyšly, nedokázal jsem se na ně příliš koncentrovat. 229 centimetrů se jsem mohl klidně na první pokus skočit, ale jsem pitomec, opravoval jsem a dal jsem tuto výšku až na druhý pokus. Škoda. No jo, tak páté místo, no."

Helsinky byly také místem loučení trojskokanky Šárky Kašpárkové s vrcholnými sportovními podniky. Bývalá světová šampionka neprošla kvalifikací.

"Jsem na sebe nazlobená strašně, protože připravena jsem byla dobře, ale prostě jsem to neprodala. Chybělo mi asi trošku štěstí. Jsem proto na sebe nazlobená a jsem nespokojená. Chtěla bych ještě do konce sezóny prodat to, co mám natrénováno, závodit na nějakých mítincích, závodech, na finále ligy. Všechno vyvrcholí 25. září v Havířově, kde se uskuteční takový rozlučkový závod, a pak už se budu muset vrhnout do normálního života."