Vráželová čtyřicet let sbírá průpovídky starých Valachů

V době, kdy si stále častěji uvědomujeme mizející jazykovou různorodost češtiny, zaujme čtenáře systematický zájem vsetínského nakladatele a knihkupce Dalibora Maliny o tradiční místní jazyk. Před dvěma lety vydal Slovník valašského nářečí Silvestra Kazmíře a nyní přichází s knihou Ludmily Vráželové Moudrost starých Valachů. Více o knize rubrika Vilém Faltýnka.

Objemný svazek čítající více než třistapadesát stran je souhrnem autorčina celoživotního zájmu o jazyk regionu. Knihu při příležitosti jejích osmdesátých narozenin vydal vsetínský knihkupec Dalibor Malina:

"Naše malé nakladatelství, které pracuje ve Vsetíně při knihkupectví a galerii, se zaměřuje na autory, kteří mají vztah k Valašsku, nebo jsou valašskými rodáky, nebo se zabývají otázkami, které s naším krajem tématicky souvisejí. V první polovině tohoto roku jsme vydali knížku Moudrost starých Valachů, jejíž autorkou je starší paní učitelka Ludmila Vráželová, rodačka z nedalekého Pulčína. Po 40 let sbírala přísloví, úsloví, valašská mudrosloví, rčení, průpovědi a pranostiky, které si zaznamenávala do sešitu a které využívala k obveselení nebo k předání jisté moudrosti lidem v blízkém okolí, svým spolupracovníkům, ale také v rodině. Já jsem se náhodou k tomu sešitu dostal a zjistil jsem, že je to krásná věc, která ukazuje, kolik nejen moudrosti, ale kolik zajímavých věcí ještě na Valašsku je, které stojí za to nějakým způsobem zpřítomňovat."

Na druhém konci telefonní linky do Vsetína je teď autorka, paní Ludmila Vráželová. Dobrý den!

"Dobrý den."

Paní Vráželová, od kdy se valašským folklorem zabýváte?

"To se zabývám od té doby, jak jsem se vrátila zpátky na pulčinskou školu do své rodné obce, to mně bylo čtyřicet let. I když jsem před tím v tom vyrůstala, ale já jsem pak dlouho byla pryč, a vrátila jsem se v těch čtyřiceti letech. A tak jsem ráda poslouchala vyprávění těch starých lidí, jejich normální řeč a tak a mně se líbily ty jejich průpovídky, přísloví a když jsem měla čas, tak jsem si to zapisovala. Tak jenom do poznámek. Až jsem odešla do důchodu, tak jsem to začala třídit."

Kolik jste těch záznamů nasbírala?

"Eh, moc! Já bych měla ještě jednu knihu, kdybych to mohla všecko zpracovat! Já jsem to rozdělila do kapitol jako O práci, O zdraví, O manželství a lásce, a o jídle pití, rodině a tak dále."

Zajímá vás v té knize spíš lidové nářečí nebo ta lidová moudrost?

"Jazyk i ta moudrost. To nářečí samozřejmě patří k tomu. Jak oni to dokázali... třeba o práci: Bez chuti ani provázka neukrútí, nebo Z prázdných řečí sa ani záhon neokope ani hřebík nezatluče. Jsou tam i veselejší: Najlepší valašské cukrové sú dobře opepřené a očesnekované klobáse."

Paní Vráželová, dá se říct, že se v té moudrosti nějak odráží ráz toho kraje?

"Dá. Tady třeba v jiných částech Vlašska jsou zase jiné, jak ti lidé žili. Třeba tam u nás na horách žili dost těžko. To bylo skoro 700 metů nad mořem, silnice nic tam nebylo, pole chudé, úroda špatná..."

Ano, vy jste vlastně v tom prostředí vyrůstala...

"Ano, vyrůstala jsem do patnácti let. Pak jsem odešla samozřejmě do světa, protože tam, co bych. Byla jsem u Baťů ve Zlíně a protože jsem se narodila v tom nešťastném roce čtyřiadvacátém, tak jsem musela jít do Německa na nucené práce."

Kdy jste si poprvé uvědomila, že ten kraj je tak svérázný a originální?

"Spíš myslím, až jsem se zas vrátila, protože já jsem potom působila na Šumpersku a tam jsem si zase víc všimla toho kraje, a kdaž jsem se vrátila ve čtyřiceti letech na pulčenskou školu, tak jsem zas žila ve svém rodné obci jako dřív."

Kniha je rozdělena do tematických oddílů mapujících jednotlivé oblasti života a lidské činnosti, což čtenáři usnadňuje orientaci. Řidčeji se vyskytující úsloví jsou pak doplněna i vysvětlivkami a slovníčkem. Obrazový doprovod tvoří fotografie každodenního života na valašsku na přelomu 19. a 20. století.