Český film v exilu

V naší knihovničce tentokrát představíme novou knihu nakladatelství Host. Jmenuje se Český film v exilu a jejím autorem je filmový historik Jiří Voráč. Tato kniha je vlastně prvním pokusem o souhrn a reflexi práce českých filmařů, kteří žili a tvořili v exilu, ve Spojených státech, Kanadě nebo Švýcarsku. O knize i o samotném fenoménu exilové tvorby hovořil s autorem Jaromír Marek.

Dá se říci, že existuje něco jako exilový film, nemyslím z hlediska geografického nebo geopolitického, ale estetického?

"To jste narazil na zcela kardinální otázku, kterou se zabývá celá kniha. Kladl jsem si za cíl vyzkoumat, zda lze exilový film, a obecně exilovou kulturu, definovat nejen na základě exilu tvůrce, ale i na úrovni estetické. Zda existuje něco jako poetika exilového díla. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Už jen proto, že předmět mého bádání jsme definoval velmi liberálně a pod pojem exilový film zahrnuji nejen hrané filmy, které dělali renomovaní tvůrci jako Miloš Forman, Vojtěch Jasný nebo Ivan Pazder, ale zahrnuji tam i zdánlivě okrajové formy audiovizuální kultury jako jsou třeba české etnické televize, které v 70. a 80. letech fungovaly v Kanadě nebo videoprogramy, které se vyráběly pro českou minoritu např. ve Švýcarsku. Proto odpovědět na otázku, zda existuje něco jako poetika exilového filmu je komplikované. Museli bychom se ptát: kterého z exilových filmů, které z forem tvorby? Obecně ale platí, že většina tvůrců, kteří měli za sebou zkušenost exilu, tedy ztráty vlasti a integrace v nové zemi, tuto zkušenost v různé míře, různým způsobem a v různých podobách tematizovali. Ve filmech se často objevují postavy outsiderů, lidí, kteří prožívají nějakou zásadní existenciální situaci, jakou je třeba právě exil. S tím souvisí i pohled na dějiny z pozice outsidera, pohled zdola. Dějiny jsou poměřovány pohledem bezejmenného hrdiny, z pohledu jeho všednodenní existence. Tento způsob pohledu na svět je něčím, co lze považovat za rozhodující prvek nejen estetiky, ale i étosu exilového filmu."

Jak byli čeští exiloví tvůrci úspěšní?

"Je otázka, jak postavíme kriterium úspěšnosti. Pokud se na věc budeme dívat pohledem mediální úspěšnosti, opravdu úspěšný je skutečně asi jen Forman. Ovšem řada tvůrců, u nás neznámých nebo málo známých, byla úspěšných ve svém oboru, třeba v dokumentaristice nebo animovaném filmu. I to, že vytvářeli videoprogramy pro českou komunitu, což z filmařského hlediska jsou marginální jevy, mělo obrovskou hodnotu pro onu komunitu. Reflektovali dění v exilu i doma a měli velkou cenu z informačního hlediska i pro uchování jazyka. Pro mě je kriteriem úspěšnosti to, že autor byl schopen dělat vlastní autorská díla a nezajímá mně jestli získal Oscara nebo mediální slávu."

Nakolik byli tito tvůrci známí v tehdejší Československu a jak se ta situace změnila?

"V 70. a 80. letech jejich dílo známé nebylo, s výjimkou Formana. To byl prominent, který byl velmi úspěšný a režim si toho nemohl nepovšimnout. Snažil se ho zneužívat v rámci svých kampaní. Jeho sláva pronikla i železnou oponou, kterou ostatní nepronikli. Jeho filmy zde ale nebyly známé, ale dalo se za nimi vycestovat do sousedního Polska nebo Maďarska. Filmy jiných tvůrců byly neznámé a povědomí o tom, že existují jiní autoři vlastně nebylo. A jak se to změnilo? Alespoň ta významná jména se zde objevila, především v televizích. Míra zaujetí touto problematikou a míra reflexe kritiky i diváky byla snížena o to, že byly uvedeny v rámci běžného programu a divák si vlastně ani neuvědomil, že je to něco, co zasluhuje zvláštní pozornost, že ten film vznikal za zvláštních podmínek, že jeho autor měl zajímavý životní osud atd."

Proč ta knížka vůbec vznikla?

"Chtěl jsem přispět k oživení historické paměti a připomenout fenomén, který existoval ještě zcela nedávno. Jsme povinni společnou historii přijmout, reflektovat a vyrovnat se s ní. S jistou nadsázkou je kniha vyrovnáním s komunistickým režimem, který vyvolal exil. Nebýt těchto okolností, nikdy by nic jako exilový film nevzniklo."