705 let pražského groše
V důsledku stavebního ruchu není poslední době o archeologické nálezy nouze. Například počátkem června byl ve Školské ulici v centru Prahy nalezen malý poklad - nádoba plná stříbrných mincí. Velmi častým nálezem bývají stříbrné pražské groše. Prvního července uplyne 705 let od chvíle, kdy král Václav II. začal tyto nejznámější české mince razit v Kutné Hoře. Pražské groše se jako platidlo v českých zemích používaly dvě a půl století. Vznikem a historií pražských grošů se v následující rubrice zabývá Otakar Vraný. Čtou Miroslav Krupička a Martina Lustigová.
Koncem 13. století došlo v Kutné Hoře k objevu nových vydatných ložisek stříbrné rudy. Král Václav II. toho využil a provedl mincovní reformu, při níž byl dosavadní denár nahrazen grošem. Inspirace přišla z Francie, kde byl groš ražen od roku 1266. Název pochází z latinského denarius grossus - tlustý denár.
Při Václavově měnové reformě byla zrušena platba neraženými kovovými platidly a byl zaveden státní monopol na stříbro, což znamenalo jeho povinný výkup ve státní mincovně v Kutné Hoře. Sem byla také soustředěna ražba ze všech mincoven v českém království. V červenci roku 1300 se zde začal razit pražský groš. O roli groše za vlády posledních Přemyslovců hovoří historik profesor Petr Vorel:
"Nejvýrazněji se groše projevily v období svého vzniku, tzn. na počátku 14. století, kdy se staly monetarizovanou formou českého stříbra. České stříbro bylo v době vrcholného středověku rozhodujícím exportním artiklem, kterým české země disponovaly, a bylo nejdůležitějším předpokladem pro mocenský vzestup českých panovníků, ať už to bylo období posledních Přemyslovců nebo období lucemburské."
Groš má na líci královskou korunu s nápisem DEI GRATIA REX BOHEMORUM - z boží milosti král český a jménem krále. Na rubu je dvouocasý lev s korunou a opisem GROSSI PRAGENSIS - pražský groš. První groše vážily 3,8 g, jejich průměr byl 28 mm a měly vysoký obsah stříbra. Pražský groš se dělil na 12 tzv. malých penízů, zvaných parvus. Tato mince vážila kolem 0,5 g. Na líci měl královskou korunu a na rubu českého lva. Jak říká historik Ladislav Jouza, význam groše přesáhl hranice českého království:
"Odhaduje se, že kolem roku 1300 bylo v Kutné Hoře vytěženo asi 40 procent tehdejší evropské produkce stříbra. Toto kolosální množství bylo převážně zmincováno do podoby pražského groše, který představoval velice kvalitní minci. A tato mince se zanedlouho stala evropsky uznávaným platidlem. Do celoevropského oběhu se dostávala při obchodní směně a také jako platidlo, financující náročnou zahraniční politiku Václava II. Tento král po ustálení vnitřních českých poměrů usiloval o expanzi českého království a dynastické moci Přemyslovců."
Pražské groše časem začaly ztrácet na váze i na ryzosti. K poklesu kvality mincí došlo už za Jana Lucemburského. Za jeho vlády se v českých zemích objevily zlaté florény, ražené podle italské předlohy. Za Karla IV. se objevují nové dílčí jednotky pražského groše - tzv. duté haléře - s obrazem sv. Václava nebo samotného Karla. Karel IV. pokračoval v ražbě zlatých florénů, ale už s vlastní podobiznou a s českým lvem. Tyto mince se již nazývají dukáty.
K dalšímu znehodnocení pražského groše došlo za husitských válek. Špatná jakost husitských grošů vedla k tomu, že německá města označovala kvalitní groše tzv. kontramarkami - značkami, které je odlišovaly od mincí špatné kvality. Destabilizace poměrů v českém království za husitských válek měla za následek zastavení ražby grošů.
Ve snaze o konsolidaci poměrů v zemi vydal v roce 1469 Jiří z Poděbrad nový mincovní řád a obnovil ražbu pražských grošů. Znovuzavedení grošů umožnil především nový rozvoj těžby stříbra v Kutné Hoře. Mincovní řád stanovoval přesný popis grošů i drobných mincí. Od předešlých devalvovaných peněz se nové mince odlišovaly výrazným perličkovým okrajem, tzv. perlovcem. Vrcholu dosáhlo rozšíření pražských grošů za Vladislava Jagellonského. Za téměř půlstoletí jeho vlády bylo vyraženo obrovské množství stříbrných mincí. Kromě standardních pražských grošů produkovala kutnohorská mincovna i tzv. tlusté groše.
"S měnovou reformou v roce 1300 a zahájením ražby pražského groše byl vytvořen nový mincovní grošový systém, který nahradil předchozí brakteátový. Ten již neodpovídal potřebám českého státu, potřebám doby a ani cílům královské politiky. Pražské groše zároveň dokázaly účinněji zužitkovat bohatství stříbrných kutnohorských dolů. Pražské groše se staly hlavním platidlem v českých zemích a byly přijímány na zahraničních trzích. To trvalo téměř dvě a půl století, než přišel boom jáchymovských dolů a byla zahájena ražba nové ještě kvalitnější tolarové mince."
Po objevení stříbra v Jáchymově počátkem 16. století se začaly groše razit i zde. Už od roku 1519 se ale v Jáchymově razí tolary, jejichž jméno je odvozeno právě od německé formy města Jáchymov - Joachimsthal. Po nástupu Ferdinanda I. Habsburského na český trůn se tolar, který už byl v oběhu v rakouských zemích, stal královským platidlem i zde. Groš byl začleněn do tolarové soustavy - za jeden tolar bylo 30 grošů. Tato situace ale netrvala příliš dlouho. V roce 1547 v důsledku neúspěšného stavovského povstání éra groše téměř po dvou a půl stoletích končí.
