Leoš Suchařípa, herec, překladatel a teoretik
Uznávaný divadelní teoretik, překladatel a přední český herec - tak by se dal popsat Leoš Suchařípa (1932 - 2005). V paměti většinového diváka zůstane především jeho naprosto nezaměnitelný "suchařípovský" přednes a možná filmová role stárnoucího intelektuála ve Faunově velmi pozdním ospoledni. Suchařípovo působení má ale ve skutečnosti i mnoho dalších poloh.
V téže době začal Suchařípa působit i jako dramaturg v Činoherním klubu v Praze. V roce 1973 však upadl v nemilost režimu a jedinou možností, jak zůstat u divadla, bylo odejít mimo Prahu na "oblast". Rozhodl se pro Činoherní studio v Ústí nad Labem.
Suchařípovy herecké úspěchy poněkud zastínily skutečnost, že byl také výborným překladatelem z ruštiny. Lásku k ruskému dramatu získal během studia na Vysoké škole divadelní v Moskvě. Zejména Čechov patřil k Suchařípovým favoritům: přeložil všechny jeho hry a dokázal v nich objevit ostatními překladateli přehlížený humor. V posledních deseti letech působil v Divadle na Zábradlí. Zde účinkoval mj. v Léblových inscenacích Čechova podle vlastního překladu. Na repertoáru dodnes zůstal například Ivanov.
Suchařípův hlas poznamenaný zdravotními úrazy byl disponován k interpretaci hrubozrných, groteskních postav a námětů. Uplatnil se například jako interpret Váchalova Krvavého románu nebo v jako Otec Ubu v Kainarově parafrázi Ubu se vrací. Jeho v plném slova smyslu autorské herectví bylo jemné, pravdivé, kritiky oceňovaly ironický nadhled a schopnost přesného, chytrého vypointování slovem i gestem. Poslední rolí, kterou Suchařípa v Divadle Na zábradlí vytvořil, byl Andrej Prozorov ve Frielově hře Afterplay.