Češi mají na Slovensku dva spolky

Na Slovensku jsou dva krajanské spolky. Klub občanů ČR (KOČR) a Český spolek. Klub občanů České republiky oslavil nedávno 25. výročí. Oslavy se zúčastnila i Dagmar Večerná, předsedkyně Českého spolku Bratislava, který je o rok starší.

„Počátek našeho spolku byl jednotný. Když se začala dělit republika, tak jsme se scházeli a společně řešili problémy, které vznikaly. Pak se oddělila skupina, za které se vytvořil Klub občanů ČR (KOČR), ve které byli ti, kteří si ponechali české občanství. Ale někteří, já mám také například jen české občanství, jsme zůstali věrní tomu českému Spolku. Jsou tam jednak krajané, i ti, kteří z různých důvodů přijali volbou slovenské občanství, protože tam byly problémy se zaměstnáním, s byty, se získáváním nějakých potvrzení. Bylo to v té době velmi nepříjemné. Někteří, například matky samoživitelky, si zvolili slovenské občanství. Jsou u nás jak krajané, tak Češi, kteří získali slovenské občanství, i naši sympatizanti, rodinní příslušníci. Máme kolem 300 členů“.

Vy už jste oslavili 26 let.

„Ano, v květnu před 26 lety jsme byli zapsáni jako Český spolek na Slovensku, a to je datum založení těch českých spolků. Rozdělili jsme se pak na regionální spolky, to bylo v roce 2005".

Teď je tedy struktura taková, že má každý region svůj spolek, a nějaký zastřešující orgán?

„Ano, každý je samostatnou jednotkou. Každý je zaregistrovaný na ministerstvu vnitra, a každý zodpovídá sám za sebe. I finanční prostředky, které dostáváme jako dar z ministerstva ČR chodí každému spolku zvlášť. Máme ještě možnost žádat dotaci ze slovenské strany, z Fondu na podporu kultury zahraničních menšin. Je to na základě předloženého projektu".

Jak se liší vaše činnost teď, a před těmi 26 lety?

„Teď je to mnohem složitější, protože fungujeme jako malé společnosti s.r.o. Máme povinnosti k daňovému úřadu, vůči státu, vyúčtování na českou stranu, na Slovensko, takže je to dost náročné".

Jak se změnil váš program?

„Před těmi 26 lety jsem tak aktivní nebyla, protože při zaměstnání a rodině se to nedalo dobře zvládat. Tehdy jsme spíš řešily problémy typu, kde a jak zabezpečit doklady, abychom si zařídili povolení k pobytu, jak řešit vztah ke zdravotní pojišťovně, co s dětmi a podobně. Dnes je to spíše vzpomínka na naši vlast. Hodně si zveme umělce, významné vědce a filozofy na přednášky. Tím si připomínáme náš původ".

Jak vy jste se ocitla na Slovensku?

„Jsem Ostravačka tělem i duší. Po skončení střední školy jsem se hlásila na chemickou fakultu. Rozhodovala jsem se mezi Pardubicemi a Bratislavou, to je stejně daleko. Kamarádka mi řekla: v Bratislavě je fajn, mám tam známého, tam se velmi dobře studuje, je to příjemné město, napiš si taky Bratislavu, já si píšu Bratislavu stavební fakultu. Tak jsem napsala Bratislavu, a na chemické fakultě jsem se seznámila s budoucím manželem. On měl podnikové stipendium v Dimitrovce, tak jsme zůstali tady, a už jsme odsud neodešli".

Je pro mladší děti už složité rozumět češtině?

„Moje děti problém nemají, protože jsem s nimi hodně dlouho mluvila česky, i na vnučky. Ale Slováci už začínají mít problémy, už to není tak jako předtím, protože ne každý má možnost sledovat české programy. Ale není to tak zlé jako v Čechách. Tam mladá generace slovensky moc nerozumí".

Když jsme mluvily o dvou spolcích, tak jsem se vás zeptala, proč se nespojíte?

„Jsme otevřeni se spojit. Je nás tu málo. Říkáme, že je hloupost se dělit na x organizací, ale není to vůle všech. Někteří jsou členy KOČR i našeho spolku, a ještě Klubu přátel české literatury. Někteří naši členové chodí všude. Zrovna tak členové KOČR chodí k nám. Nemáme s tím žádné problémy. Stejně tak někteří jsou členy našeho Českého spolku a chodí do KOČR".