Těšín: přátelsky rozdělené město
V Evropě není mnoho rozdělených měst. Těch několik málo, která rozdělená jsou, připomíná národnostní konflikty a neschopnost najít společnou řeč. V Nikósii na Kypru se na jedné straně mluví řecky a na druhé turecky. V Mitrovici v Kosovu mají většinu etničtí Albánci, ale v severní části města stále převažují Srbové. Na hranicích Česka a Polska najdete město, které sice také národnost a jazyk rozdělily na dvě části. Ale dokázalo najít společnou minulost a otevřít se.
Po dlouhé rovné ulic vedoucí od hlavního nádraží v Českém Těšíně k Mostu Družby, polsky Przyjaźni, jezdívala kdysi tramvaj a spojovala obě části města. Na západní straně, která od roku 1920 nese jméno Český Těšín, bydlela před první světovou válkou asi třetina obyvatel. Byla převážně průmyslová. Východní část je dnešní polský Cieszyn. Byl vždy lidnatější a je na ní historické náměstí. Hned za mostem Družby je vidět Zámek s románskou rotundou a Piastovskou věží postavenou za středověku. Už v té době tu lze najít zárodek pozdějších sporů o to, jestli tenhle kout Slezska patří Česku nebo Polsku.
Češi měli jako zakladatelskou knížecí a později královskou dynastii Přemyslovce, Poláci měli Piastovce a ti byli právě s tímto krajem na březích řeky Olše nerozlučně spjatí. David Pindur je historik a pracuje v Muzeu Těšínska:
„Těšín byl po staletí sídlem zdejší větve Piastovců. Ti tady měli hrad, který byl jejich hlavní rezidencí. Pro vztah k českým zemím je důležité, že v roce 1327 předal kníže Kazimír I. celé knížectví v léno českému králi Janu Lucemburskému. To bylo později potvrzeno Trenčínskou smlouvou v roce 1335.“
V 17. století těšínská větev Piastovců vymřela a celé Těšínské knížectví připadlo jako odúmrť českým králům. Jenže v té době už v zemích Koruny české vládli Habsburkové. Marie Terezie sice v 18. století ve válkách o rakouské dědictví přišla o většinu Slezska, ale zůstala jí ta část, kterou tvořilo Opavsko a také Těšínsko. To bylo přitom přímým majetkem vládnoucího rodu, a ten se podle Davida Pindura významně podílel na vývoji města i okolního kraje.
„Jejich bezprostřední majetková doména dala vzniknout strategické hospodářsky-průmyslové oblasti. V souvislosti se silnou industrializací se tady rozvíjela těžba uhlí. Dovedla se sem železnice, nejdřív Severní dráha Císaře Ferdinanda, potom Bohumínsko-Košická dráha a všechny její přípojky. Doly, hutě, průmyslové podniky, těžba dřeva v Beskydech, to všechno se podepsalo na pozdějším sporu o Těšínsko,“ vysvětluje historik David Pindur s odkazem na těžkou situaci města po první světové válce. Region si nárokovaly jak nově vzniklé Československo, tak Polsko. Neúspěšné pokusy najít řešení vedly až k několikadenní válce mezi oběma zeměmi v roce 1920.
O Těšínsku definitivně nakonec rozhodla velvyslanecká konference spojeneckých zemí. Stanovila hranici v dnešní podobě. Město je od té doby rozdělené, stejně jako celý okolní kraj.
Jaromír Nohavica je známý český písničkář, vyznamenaný v Rusku, oblíbený také v Polsku. Má blízko k oběma národnostem, které v Těšíně převažují, protože v něm mnoho let bydlel a tvořil. Z jeho pohledu není Těšín dodnes normálním městem:
„On je to smutný příběh, který má složité pokračování. Nejsem si jistý, jestli to město přežilo jak rozdělení, tak současné spojení. Něco tam dohromady nefunguje. Je mi to těžké vyprávět, mám k Těšínu osobní a lidské vztahy. Jako kdyby přes tu řeku Olzu ještě pořád lidé nechodili bosou nohou. Jako kdyby by to bylo rozdělené manželství, i teď."
To tedy říká Jaromír Nohavica. Jinak to vidí Renata Putzlacher-Buchtová, básnířka a překladatelka. Učí sice už spoustu let polonistiku na Masarykově univerzitě v Brně, ale doma se cítí pořád v Těšíně – tom českém i polském:
„Pro mne je dvojměstí Český Těšín-Cieszyn pořád jedním městem. Prarodiče z tatínkovy strany Putzlacherovi se na českou stranu přestěhovali v roce 1939, kdy byl Těšín zase jedním městem pod tehdejší polskou okupací. Takže z jejich pohledu se nestěhovali do jiného státu. Můj tatínek se pak oženil v 60. letech minulého století s maminkou, která pocházela z Polska. Pro mne je to tady celé jedna malá vlast, nerozděluji to na českou a polskou stranu.“
Těšín a okolí v roce 1918 naplnění národních ambicí Čechů a Poláků rozdělilo a definitivně to potvrdila už zmíněná konference zástupců vítězných velmocí v belgickém Spa v roce 1920. Tou asi nejviditelnější jizvou, která po tom v samotném Těšíně zůstala, je státní hranice, která jím prochází. Od roku 2008, kdy jsou obě země v Schengenském prostoru, za vzděláním, turistikou i prací se dá přes hranici jezdit zcela volně. Viděno z optimistické perspektivy, přejít ji pěšky ať už ze zvědavosti, za prací nebo poznáním nebylo od definitivního rozdělení města před sto lety nikdy snazší než teď.
