Hoši jako květ – 340 let historie plzeňského 35. pluku

Hoši jako květ sloužili u slavného pětatřicátého pluku v Plzni a plukovní hymnu jim složil slavný Karel Hašler.

Pětatřicátníci - živě v Semaforu (Patrola Šlapeto)

• Edit
• Smazat

„Himel, Hergot, Saprment, ten plzeňský regiment, to jsou hoši jako panny, každý je jak malovaný, to jsou hoši jako květ…“ Důvod, proč známý pražský písničkář Karel Hašler složil tenhle slavný pochod je prozaický. Sám u plzeňských pětatřicátníků ještě za císaře pána sloužil. A s touto muzikou plzeňský pluk odjel do Velké války.

Spojení s Plzní

Císař Leopold I.

Ve vojenských análech rakouského mocnářství se uvádí, že císař Leopold I. pověřil Jiřího Fridricha, vévodu württemberského, sestavením pěšího pluku v lednu v roce 1683. Jeho vojáci už za pár měsíců bojovali u Vídně proti Turkům. Velení císařské armády slavný regiment nasazovalo do všech rakouských válek proti Turkům, Francouzům i Prusům. A právě za císařovny Marie Terezie, kdy regiment válčil pod generálem Laudonem proti Prušákům krále Fridricha II. dostal své slavné číslo 35. V rámci tereziánských vojenských reforem bylo pro pluk vyhrazeno Plzeňsko, kde se od roku 1771 verbovali noví vojáci do bílých rakouských uniforem s červenými klopami a rukávci a se zlatými knoflíky. V případě tohoto regimentu šlo vždycky o elitní jednotku, která v duchu svého hesla "Vytrváme, dokud nezvítězíme" na plukovním praporu bojovala i v napoleonských válkách od začátku do konce. Pětatřicátníci srdnatě bojovali v rakouském Nizozemí i v krvavých bitvách u Vídně, u Aspernu a Wagramu, kde Rakušané málem porazili Napoleona. To, co se jim se spojenci podařilo až o pár let později v Bitvě národů u Lipska, kde Pětatřicátníci nemohli chybět. Teprve v té době se slavný regiment spojil pupeční šňůrou s Plzní. Ze začátku byly jeho jednotky různě rozestrkány po Plzni a okolí, a tohle těsné sousedství s vojáky plzeňským měšťanům nedělalo dobře. A tak jim z vlastního postavili kousek od náměstí na svou dobu impozantní empírovou budovu kasáren se čtyřmi křídly. Pětatřicátá kasárna, jak se jim bude dalšího půldruhého století říkat, přijel obdivovat i císař Ferdinand Dobrotivý.

Bývalá kasárna 35. pluku v Plzni|Zdroj: Wikimedia Commons, public domain

Vojenská sláva a hořký konec

Pětatřicátý pluk bojoval na ruské frontě v památné bitvě u Zborova na rakouské, tedy té špatné straně. V té době v něm sloužily asi dvě třetiny Čechů a třetina sudetských Němců. Ale pětatřicátníci byli v té době také už v legiích. Válečný osud semlel u Zborova desítky tragických střetů mezi nejbližšími členy rodiny a známými z Plzeňska. 35. pluk byl po těchto bojích stažen, jako nespolehlivý, ke strážní službě na italské frontě. Koncem války se dostaly zbytky pluku zpátky do Plzně. Poslední rakouský císař Karel I. je zprostil přísahy. V dalších týdnech už Pětatřicátníci aktivně zasahovali na obranu nové ČSR. V listopadu vystoupili proti německým jednotkám v Sudetech. Do Vánoc zlikvidovali samozvanou provincii Deutschböhmen a obsadili západní Čechy až k Ašskému výběžku. V lednu 1919 dva prapory 35. pluku zasahovaly proti Polákům na Těšínsku a v červenci už po boku legionářů bojovaly proti Maďarům na Slovensku. Řada příslušníků plzeňského pluku se v bojích proslavila, jako kapitán Julius Aujeský, nebo poslední velitel plukovník Rudolf Bělín, popravený nacisty. Po válce se Pětatřicátníci přesouvali od posádky k posádce a stejně často měnil pluk své jméno. Tehdejší době odpovídá i název z padesátých let Pluk Juraje Jánošíka. Lepší osud nepotkala ani empírová kasárna v centru Plzně. V roce 1969 musela ustoupit páteřní severojižní magistrále. Z dnešního hlediska naprosto zbytečně, i když likvidace pětatřicátých kasáren narazila už tehdy na nevoli veřejnosti. Ale v Plzni kult Pětatřicátníků zůstal. Každý kluk, který kdy v Plzni povzbuzoval svůj hokejový nebo fotbalový klub zná pochod 35. pluku jako plzeňskou sportovní hymnu. A ve chvílích sportovního štěstí zpívá na text Karla Hašlera o vojácích jako květ.

Fotografie výbuchu kasáren 35. pluku v Plzni|Foto: Vladimír Bernášek