Před sto lety se narodil geniální kapelník Gustav Brom
Americký časopis DownBeat svého času zařadil Orchestr Gustava Broma mezi deset nejlepších big bandů světa.
S kapelou hostovaly největší hvězdy jazzu i popu – James Morrison, Jiggs Whigham, Dizzy Gillespie, Tom Jones, Liza Minnelli či Ray Charles. Z domácích interpretů pak sourozenci Petr a Hana Ulrychovi, Karel Gott nebo Helena Vondráčková.
Začátky Orchestru Gustava Broma se datují k 15. červnu 1940, kdy poprvé veřejně vystupoval v hotelu Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm. Od té doby vedl Gustav Brom hudební uskupení nepřetržitě až téměř do své smrti 25. září 1995 a stal se tak nejdéle působícím dirigentem u jednoho souboru v Evropě.
Současný šéfdirigent orchestru Vladimír Valovič v jednom z rozhovorů vzpomínal, že Gustav Brom byl jediný kapelník v době socialismu schopný prodat svůj swingový big band do zahraničí.
Nejúspěšnější období orchestru představují 60. léta, kdy často vystupoval na hudebních festivalech v Česku i v zahraničí. Vedle Manchesteru, Norimberku nebo Varšavy později v zájezdech figurovala také Indie nebo Kuba.
Pod vedením Gustava Broma se soubor podílel na nahrání celkem 576 hudebních nosičů domácích i zahraničních vydavatelů. Paradoxně v českém povědomí zůstává nejvíce známým šlágr, o kterém autor hudby, trumpetista a nejdéle sloužící člen orchestru Jaromír Hnilička řekl, že doufal, že co nejdříve zapadne, a to píseň Pocta astronautovi známá spíše podle refrénu Dobrý den, majore Gagarine. Československý rozhlas ji odvysílal ještě ten den, kdy Jurij Alexejevič Gagarin vzlétl do vesmíru.
Big Band Gustava Broma funguje i po smrti vynikajícího kapelníka a jazzmana. Od roku 2013 je rezidenčním tělesem Českého rozhlasu, svého zakladatele si připomněl vydáním velmi úspěšného CD Best of Swing & Pop. Obsahuje i unikátní studiové nahrávky s Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou.
Slovenský rodák, který se s matkou a bratrem přestěhoval ve 30. letech minulého století do Brna, se původně jmenoval Gustav Frkal. Podle jeho slov naprosto nevhodné jméno pro hráče na saxofon. A tak jak vzpomínal, si vzal Ottův slovník naučný, zapíchl tužku do jednoho místa. Ta se zabodla do jednoho z halogenů a jméno, které pak dlouho zářilo na domácí i světové scéně, bylo na světě.
