Pravčická brána. Největší skalní most v Evropě láká turisty i filmaře
Rozpětí oblouku má přes 26 metrů, výšku otvoru 17 metrů, šířku 8 metrů a tloušťkou klenby 3 metry. Pravčická brána je největší přirozená skalní brána nejen v Česku, ale v celé v Evropě. Odborníci i turisté ji považují za nejkrásnější přírodní útvar Národního parku České Švýcarsko. Před několika lety byla nominována mezi sedm novodobých divů světa, mezi finalisty se ale neprobojovala.
Stáří Pravčické brány se podle vědců přesně určit nedá, odhaduje se ale, že jsou to desítky milionů let. Dosud se přesně neví, ani jak unikátní útvar vznikl. Lidé ji začali navštěvovat už od konce 18. století. První turisté pocházeli z řad měšťanů a šlechtické společnosti. Jejich zvykem bylo najímat si pro své výstupy mezky či skupiny nosičů. Nahoře se pak mohli občerstvit v malé boudičce.
Tu v roce 1881 vystřídal honosný hostinec Sokolí hnízdo, který funguje dodnes. Tehdy jej pod názvem Hotel Prebischtor, tedy Hotel Pravčická brána, nechali vybudovat majitelé zdejšího panství Clary-Aldringenové.
Italští dělníci ho postavili v rekordně krátkém čase - během jediného roku - a dodnes v něm lze obdivovat zachované interiéry stylové restaurace s původním zdobením dřevěných stěn a stropů. Mezky pak nahradila nákladní lanovka, která nahoru dopravuje zásoby, jídlo a nápoje a zpátky dolů zase odpady.
Zajímavý je i původ názvu brány. Na konci 18. století se objevil název Prebischtor, tedy Prebischova brána. Legenda praví, že je to podle jména poustevníka, který v dávných dobách obýval některou z blízkých skalních slují, a při vyvalení velikého balvanu a vzniku brány zahynul.
V češtině se užívaly různé varianty. Například Prebišská brána, Prebištor, dokonce Přebičská brána a další. V roce 1924 se na základě výnosu tehdejšího Ministerstva školství a národní osvěty začal užívat název Pravčická brána.
Malíři, spisovatelé i filmaři
Pravčická brána se stala také cílem výletů mnoha slavných osobností. Jedinečný skalní svět obdivovali malíři či spisovatelé. Byl mezi nimi i známý dánský spisovatel Hans Christian Andersen, který sem přijel dokonce dvakrát v letech 1831 a 1851 a zmiňuje ji i ve svých zápiscích z cest.
Krása Pravčické brány láká i filmaře. Nejen z řad tvůrců přírodopisných dokumentárních filmů, ale natáčejí se zde třeba i pohádky. Před několika lety místo využili například dánští filmaři při natáčení fantasy pohádky Dina, dcera jasnovidky. Nové lokace prý vybírali poměrně dlouho. Když ale viděli fotografie Pravčické brány se Sokolím hnízdem, měli jasno: Točit se bude v Českém Švýcarsku.
Její nejslavnější role je ale v dobrodružném fantasy filmu Letopisy Narnie. Posloužila coby kamenný most, po kterém hlavní hrdinové utíkají před zlou ledovou královnou. Protože se ale na Pravčickou bránu už nesmí lézt, byly scény, ve kterých herci přebíhají oblouk, pořízeny ve studiu.
Nápor turistů
Zákaz vstupu na oblouk Pravčické brány platí už od roku 1982. Pískovcový skalní monument totiž od 19. století začaly navštěvovat stále větší počty turistů a hrozilo jeho zřícení. Zatímco v 60. letech 19. století tam ročně mířily desetitisíce návštěvníků, dnes jich je kolem 200 tisíc.
Podrážky lidí na měkkém pískovci způsobily to, že se pozvolna tenčil, ubyla z něj vrstva skoro 50 centimetrů. Navíc lidé vyšlapali do pískovce žlab, to změnilo směr odtoku vody, která začala prosakovat trámem brány, což urychluje erozi. Brána tehdy byla dokonce vyztužena speciální pryskyřicovou směsí.
Ke zřícení skalního mostu ale podle odborníků v blízkých desetiletích a asi ani v příštím století nedojde. Je podle nich poměrně stabilní a prohlížet si ji bude ještě několik generací turistů.
