Je to nejmenší a nejstarší plemeno. Jeho historie sahá až do 6. století.
Pražský krysařík je nebojácný, inteligentní a zábavný pejsek, kterého si dnes kvůli velikosti lidé pořizují převážně do městských bytů. A i když jde o nejmenší české plemeno, původně byl podle paní Vladimíry Tiché z Českomoravské kynologické unie vychovaný jako lovec.
„Z jeho názvu krysařík se dá odvodit, že nebyl chován čistě jako společenské plemeno, ale aby udržoval městské domácnosti bez nepříjemných hlodavců. Lovil prostě krysy. Jestli si někdo myslí, že pražský krysařík by to dnes nedokázal, tak dokázal. Ale strašně záleží na tom, kdo ho má.
Když se k tomu psovi, a to platí nejenom o krysařících, budete chovat tak, aby na něco nešlápnul, a budete se o něj bát, celý den ho budete hlídat, raději ho budete vozit v kočárku, uděláte z něj Fifinku, ve které toho ze psa moc nezůstane. Zatímco když s malým krysaříkem zacházíte jako se psem, budete mít temperamentního radostného kvalitního společníka, který sice má omezení, protože je malý. Jeho výška říká, že s vámi asi nebude jezdit na lyžích, pokud si ho nedáte do batohu, ale jinak je to pes jako každý jiný.“
Krysaříci jsou psi, kteří potřebují zábavu. Pokud se nudí, nic nedělají, stávají se z nich chronicky uštěkaní psi a pohroma pro sousedy.
Nejstarší české plemeno
„První zmínky o podobném plemeni jsou už někdy v 6. nebo v 7. století, zatímco český fousek je datován později. Nechci se tím ale dotknout kolegů od českých fousků. Osobně bych však řekla, že pražský krysařík je starší,“ říká Vladimíra Tichá. Krysaříci byli oblíbeni u mnoha českých panovníků, jako například u Vladislava II., Karla IV. nebo Václava IV., ale jejich největším milovníkem byl Rudolf II., který je hojně rozmnožoval a později i rozdával.
S tím, jak začal ztrácet svoje prvotní určení lovce myší, se začal krysařík vytrácet. „Regenerace pražského krysaříka v podstatě začala až okolo roku 1969. Velkou roli, stejně jako u dalších národních plemen, měl pan ing. Jan Findejs. Člověk, který psům zasvětil celý život. Hodně se podílel na regeneraci našich původních národních plemen. Od ratlíků s kulatou hlavou a vykulenýma očima a sraženým zadečkem to došlo k tomu pěknému pražského krysaříkovi, který má dlouhou mordu, krásné postavené uši a nemá vyvalené oči a má rovný hřbet a je poměrně temperamentní.“
Podle paní Tiché je pražský krysařík od roku 2019 mezinárodně uznaný. „ Ale jen takzvaně prozatímním způsobem. To znamená, že má číslo standardu FCI, a chová se v rámci FCI, ale ještě 10 let budou muset chovatelé dokazovat, že je to životaschopné plemeno.“ Snad to pro něj nebude problém. Pražský krysařík se chová po celém světě. V severských státech Švédsku, Dánsku, Finsku, a dokonce i v Japonsku.
Klub přátel psů pražských krysaříků
