Chodští houževnatí psi v minulosti střežili zemské stezky a pomáhali při pasení. Jsou výborní hlídači a přítulní k dětem.
„V roce 2014 byla v České republice Evropská výstava psů a jedna slečna na ní v disciplíně tanec se psy tancovala s chodským psem. Tancovala na hudbu z filmu Mrazík. Roztleskala celou halu a dodnes na to všichni vzpomínají. Chodsky pes s vámi tedy bude i tančit. A když budete mít pubertální dítě, desetiletou, dvanáctiletou slečnu nebo mladého muže, a budou chtít mít psa, kterého zvládnou, kterého dokáží vycvičit, tak chodský pes se k nim bude přesně hodit. To je pes přesně pro ně! Je to naprosto úžasné plemeno. Může být v bytě i venku, nepere se s jinými psy, je dobře ovladatelný, dobře se udržuje.“ Paní Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie je chodským psem doslova nadšená. Historie plemene sahá až někam do 13. století, kdy šumavskou hranici českého království hlídali Chodové. „ Všichni jsme četli Jiráska, víme o Chodech, jak strážili hranice a měli k tomu psy. O Chodech a o chodských psech psal třeba Jindřich Šimon Baar. Někdy okolo padesátých šedesátých let 20. století pan ing. Jan Findejs, který se staral o naše národní plemena, začal dávat dohromady lidi, kteří měli psy připomínající trošku ty původní chodské psy. Sama si myslím, a vždycky jsem si představovala jako dítě chodského psa starých Chodů jako velkého psa. Třeba jako irského vlkodava. Ten náš chodský pes je ale o trošinku menší. Možná by si ho laik spletl s německých ovčákem. Je ale menší než německý ovčák a má rovnější hřbet, delší srst.“
Klub chovatelů chodských psů velmi dbá na zdraví plemene. Místopředsedou klubu je pan Karel Peroutka. Kdykoli se koná mezinárodní výstava chodských psů, pan Peroutka se hodí do gala, tedy do chodského kroje, aby ještě umocnil reklamu na plemeno, které během staletí upadlo v zapomnění, a tak stále usiluje o mezinárodní uznání. „ Děláme výstavy propagaci toho plemene po celé Evropě. Chodský pes bylo, a zatím i je, neuznané plemeno FCI. Od roku 2019 je prozatímně uznaným plemenem. To je na 10 let a po 10 letech by už mělo být oficiálně uznaným plemenem. Chodský pes se chová po celém světě, nejvíc samozřejmě v Evropě ve Skandinávii ve Švýcarsku, v Německu, v Holandsku.“
Klub chovatelů chodského psa podle znalců patří k nejlépe fungujícím u nás. Karel Peroutka se snaží, aby se chov psa, který se v minulosti objevil např. ve skautském znaku nebo znaku pohraniční stráže, co nejvíce rozšířil. Jeho všestrannost a odolnost ho k tomu předurčuje: „Vím o jednom chodském psu, který pracoval u vězeňské policie na vyhledávání drog. Myslím, že dnes už jemu 13 let, ale byl to opravdu vynikající pes, protože pachové práce jsou toho chodského psa opravdu excelentní. Já sám mám několik psů, jsou to mé odchovy u záchranářů v Německu a pomáhají vyhledávat ztracené osoby.“
