Před 120 lety promovala v Praze první žena – doktor
Anna Honzáková byla první českou lékařkou, gynekoložkou, bojovnicí za ženská práva i odpůrkyní interrupcí. Léčila ženy movité i chudé, o které se starala zdarma.
Medicína byla dlouhé roky považovaná za náročný obor nevhodný pro „slabší“ pohlaví. A v Rakousko-uherské monarchii změna názoru trvala ještě o poznání déle než jinde. Zatímco první žena na světě, Elizabeth Blackwellová, promovala na lékařské fakultě v USA už v roce 1849 a lékařky začaly v následujících desetiletích působit i v Británii a Francii, ženy v Rakousku-Uhersku mohly o studiu medicíny do začátku 20. století jen snít.
Jako jedno ze šesti dětí kopidlnského pokrokového lékaře Jana Honzáka se Anna o medicínu zajímala už jako malé dítě. Vyvzdorovat si ovšem řádné studium na medicíně trvalo několik let. A to že byla úspěšnou absolventkou prvního dívčího gymnázia v Praze, pomohlo jen částečně.
Mužští kolegové se na ni dívali spatra
Zkoušky na medicíně byly v té době veřejné, a tak je vždy skládala za velkého zájmu spolužáků. Při praktické části jejího závěrečného rigoróza bylo prý v posluchárně tak plno, že by se tam nevešla už ani noha. Nakonec ovšem všechny nástrahy zdolala a v pondělí 17. března 1902 byla Anna Honzáková promována jako první lékařka na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Ale i když šlo o průlomovou událost, která přivedla do Karolina zástupy lidí, o promoci napsaly jen ženské časopisy.
Annu čekala po promoci ještě povinnost odpracovat si tři roky neplacené klinické praxe. Získat místo ale nebylo o nic snazší než si prosadit studium. Nakonec se roku 1905 rozhodla založit si vlastní gynekologickou ordinaci v centru Prahy. K jejím pacientkám patřily hvězdy Národního divadla, ženy průmyslníků, ale i chudé ženy, které léčila zadarmo.
Bojovnice proti potratům
Honzáková byla členkou spolku Minerva, který spravoval dívčí gymnázium. Působila v Ženském klubu českém po boku Františky Plamínkové a ve Výboru pro volební právo žen. Zasazovala se o odpovědné rodičovství, razila cestu osvěty a poučování o ochranných prostředcích.
Byla proti tomu, aby interrupce nahrazovala účinnou antikoncepci, což jí vyčítaly levicově orientované aktivistky. V roce 1939 musela ze zdravotních důvodů zavřít svoji ordinaci. Zemřela v Praze 13. října 1940 ve věku nedožitých 65 let.
Dnes tvoří ženy polovinu lékařského stavu a poměr se stále mění. Mezi absolventy medicíny jsou v posledních letech dokonce dvě třetiny žen.