Křišťálový chrám v Kunraticích u Cvikova propojuje sakrální prostor se sklářským uměním
Uprostřed obce Kunratice u Cvikova na severu Čech najdete Křišťálový chrám. Umělecký sklář Jiří Pačinek spojil své umění dohromady s kostelem. Když sem vstoupíte, připadáte si jak v jiném světě.
Jen pár kroků od kostela začal Jiří Pačinek budovat novou sklárnu. Dnes jsou uvnitř kostela, který tu stojí už od roku 1833, umístěny více než tři stovky skleněných objektů z jeho dílny. A nejen v kostele. Je tu i skleněná barevná zahrada. Jak to vše začalo, prozradil majitel sklárny Jiří Pačinek a manažer David Sobotka.
"Důvod, proč jsme se najednou objevili v kostele, byl ten, že jako skláři, kteří sídlí pouze několik málo kroků od kostela, jsme celou dobu sledovali, jak je ten kostel uzamčený, opuštěný, chátrající. Bylo to na počátku doby covidové, kdy jsme sváděli doslova bitvu o přežití. Tak jsme přišli s myšlenkou, jestli by nebyl právě v té špatné době čas na nějaký hezký krok. A tak jsme oslovili pana faráře, otce Rudolfa Repku, který vítá naše bláznivé umělecké sklářské nápady a obohacuje je nějakým duchovním pohledem. Vždycky říkám: Rudolfe, mám určitou kacířskou myšlenku. A on na to: Kacíři, sem s ní."
Nápad přišel v době covidu
"Já jsem lítal všude možně po světě, abych prezentoval naši firmu a české sklo. Díky covidu jsme se zasekli, nebyla práce, takže jsme se zastavili a s panem Sobotkou přemýšleli, co dál. Řekl jsem, že mám jednu myšlenku, kterou můžeme rozpracovat a to byla ta s tím kostelem," prozradil Jiří Pačinek.
"A tak jsem zavolal panu faráři, a dohodli jsme se, že se tady sejdeme. Bylo to na přelomu března a dubna před dvěma lety. Já jsem očekával pana faráře v klerice atd., tak jak máte ty zkostnatělé představy, nebo alespoň já jsem je měl. A najednou přijelo malé autíčko a vystoupil takový zvláštní pán oblečený v maskáčích a v kanadách. Přišel, podává mi ruku a říká: Dobrý den. Já jsem otec Rudolf. A já říkám, dobrý den velebnosti. Takže to bylo moje první a vůbec nebudu přehánět, když řeknu osudové setkání s Rudolfem. Vrostl do naší rodiny. Moji rodiče ho znají, obdivují ho," dodal David Sobotka.
Chci vytvořit skleněnou sochu Ježíše
Prvním objektem, který se v kostele objevil, byl rozměrný lustr, který připomíná trnovou korunu, ukazuje David Sobotka.
"Křišťálový chrám byl prezentován poprvé při Noci kostelů. V ten den tady stálo bezmála 1000 lidí a Rudolf úplně zářil. Šli jsme se ho zeptat, jestli by se chtěl ve sklárně podívat na lustr Jiřího Pačinka, který bychom tady rádi instalovali. Tak jsme ho vzali vedle do sklárny, a tam jsme ho postavili pod tento lustr. A on říká: No pánové, to se mně ještě ptáte? Ten tam musí viset. Vždyť to je trnová koruna Ježíše Krista."
Lustr tak byl první, dodává Jiří Pačinek.
"Já jsem vytvořil ještě anděla. Ten je teď uskladněný, protože je tu výstava Bořka Šípka. V těch vysokých obloucích jsou skleněné kříže. Chceme sem vyrábět věci na míru, které tu zůstanou. Mám v plánu udělat Ježíše v životní velikosti ze skla. Bude to takové moje veledílo, takový můj majstrštyk. Já nemám žádnou vysokou uměleckou školu, jsem jenom vyučený kluk, který má rád sklo, a snažím se z té hmoty vytvořit něco hezkého, co se líbí mě i lidem."
Když vejdete dovnitř kostela, na chvíli se překvapením zastavíte. Kostel je totiž zajímavě nasvícený a spolu s ním i skleněné objekty. Místo oltářní menzy je tu Strom života, vysvětlil David Sobotka. Skláři původně květině říkali sasanka.
"Když jsem tu sasanku instaloval před presbytář, tak tady byl ještě takový červený kostelní koberec. A když jsem se pak ptal: Velebnosti, prosím vás, mě ten koberec tady moc neladí, už je takový vyžilý. Nevadilo by, kdybychom ho sundali? Otec Rudolf říká: Ne, naopak. Pane Sobotko, vezměte skláře, srolujte ten koberec. A když už je tu budete mít, tak odstraňte tu menzu (stůl, který je součástí oltáře), a Strom života dejte místo ní. Já na něj koukám: Ale to se přece nemůže. A on mi říká: Strom života Jiřího Pačinka bude stát na nejsvětějším místě."
Skláři vyrobili pro papeže skleněný relikviář sv. Zdislavy
Na oltáři je pak pozoruhodná skleněná monstrance. Je to vlastně relikviář svaté Zdislavy. Byl to oficiální dar českých biskupů papeži Františkovi. David Sobotka totiž napsal o tom, jak tu sešli dva skláři a jeden farář. A protože se na audienci u papeže sluší přivézt dárek, rozhodli se, že vyrobí monstranci ze skla jako relikviář. Tu vyrobil Jiří Pačinek.
"Oni to vždycky někde u čaje vymyslí, a já to pak musím vyrobit. Ta monstrance se ale povedla. Relikviář máme ve třech verzích. Číslo 1 má papež František. Druhý je u nás a třetí na faře neboli v kostele ve Cvikově. Ten má farář Ruda."
"Já k tomu dodám, že ten třetí originál je takový putovní. Rudolf mi volal a říkal, že má prosbu od farníků z Moravy. On pochází z moravského Vlčnova, tak jestli by si nemohli "zapůjčit" Zdislavu, a modlit se k ní. Takže Zdislava už byla na Moravě, teď v Adamově. Svatá Zdislava je patronkou Libereckého kraje, patronkou chudých, nemocných a rodin. Žila a působila tady přes kopec v Jablonném v Podještědí, to je deset kilometrů, kam se přivdala před 750 lety. Bohužel ve věku 35 let zemřela, byla velice mladá. Byla dominikánkou druhého svěcení, takže mohla mít rodinu, ale vykonávala tuto pastorační činnost, misijní a charitativní, takže z tohoto titulu byla vybrána Zdislava," připomněl David Sobotka.
Jak dodal, na audienci dodnes vzpomíná.
"Ve středu 10. listopadu 2021 jsme se hezky oblékli, tak se říká česky hodobožově, a vypravili jsme se přes Náměstí svatého Petra k jedné speciální bráně do Vatikánu, která je určená pouze pro diplomatické návštěvy, státní návštěvy a tak dále. Najednou jsme se ocitli v aule svatého Pavla, která je určena pro šest a půl tisíc poutníků. Přišla švýcarská garda, otevřeli dvířka a pokynuli na naší českou skupinku, abychom se zvedli. Ja si říkal, nechcete mi říct, že tady bude stát za chvíli papež? No a on tam stál, dal mi ruku na čelo a požehnal mi. Já nejsem křesťan, ale mně se papež líbí, že se dotýká i věcí špatných."
Ve sklárnách je mnoho Pačinků
Když jsme odcházeli z kostela, viděla jsem, že na každém sloupku je malý skleněný plamínek. Jak podotkl Jiří Pačinek, nejsou nijak přidělané a nikdy se tu žádný neztratil.
Jiří Pačinek je jeden z nejvýznamnějších současných uměleckých sklářů i na mezinárodní úrovni. Učil se u největších mistrů českého skla. Před pár lety založil vlastní studio Pačinek Glass. Nejdřív ve svém domě, později koupil zchátralý objekt právě v Neratovicích pár kroků od kostela. V obci se tak v roce 2015 objevila v plné kráse malá vesnická sklárna.
"Objekt jsem znal. Tenkrát to byla taková ruina, tak jsem se zeptal místního starosty, jestli by bylo možné to odkoupit. Je to výš od vody, takže tady nehrozí povodeň. Vedle v zemi je trubka se zemním plynem, takže to je ideální. Tak jsme se s obcí domluvili a já jsem to odkoupil. Pak jsme to s bráchou opravovali, a stavěli. Zapojili jsme se všichni. Mezitím jsem najímal další skláře. A už jsme tu osm let."
Jak se vám podařilo vybudovat obchodní značku za svého jména?
"To se stalo tak nějak samo. Mě všichni říkají Páča, je to přezdívka a tak vzniklo Pačinek Glass. Mám tady bratra, syna, manželku i švagrovou, která tady provází. Takže je tu hodně Pačinků.
Když prodáváte v zahraničí, je háček ve jménu problém? Prodáváte jako Pačinek nebo Pacinek?
"Oni to různě komolí, ale je to Pačinek."
A do království Pačinků můžete při návštěvě hutě nahlédnout a zavítat i do galerie.
