Ukrajinští běženci slavili své první Velikonoce v Česku
Jaké jsou rozdíly mezi českými a ukrajinskými Velikonocemi? Ukrajinci to mohli zjistit už tento víkend, kdy nastaly Velikonoce podle juliánského kalendáře.
Uprostřed pro křesťany tak důležitého týdne, kdy slouží řadu bohoslužeb, zavítal do studia Radio Prague International řeckokatolický kněz Jaroslav Hulyak. Působí ve městech Mladá Boleslav a Mělník. Zeptali jsme se ho, jakým způsobem probíhají velikonoční liturgie v jeho farnosti.
„Nejdůležitějšími dny tohoto týdne jsou čtvrtek, kdy máme bohoslužbu, při které se recituje dvanáct evangelií a boží muka. Pátek je vyvrcholením masopustní bohoslužby, po níž mohou lidé přistoupit k plátnu a uctít jej. Sobota je dnem, který nás přímo připravuje na slavnost Kristova vzkříšení. A zpravidla samotná oslava Zmrtvýchvstání začíná „náhrobním kamenem“ – to je obvykle za svítání, velmi brzy –, po kterém následuje slavnostní liturgie. A po ní to, co milují všichni, věřící i méně věřící - svěcení velikonočních koláčů, těch pokrmů, které lidé přinášejí v košíčku.“
Jaký je podle vašich zkušeností rozdíl ve vnímání a slavení Velikonoc v Česku a na Ukrajině?
„Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem. V moderní společnosti České republiky ovšem převládají více oslavy Vánoc - protože se trochu ztratila podstata ve významu těchto svátků. Ve skutečnosti je svátek Vzkříšení Krista, Velikonoce, největším svátkem.
Velikonoční svátky prožíváme trochu jinak – protože o vánočních svátcích se schází kolem štědrovečerního stolu velká rodina. O velikonocích jsme všichni nasměrováni ke zmrtvýchvstalému Kristu. O Velikonocích slavíme, že Ježíš Kristus zvítězil nad hříchem, zvítězil nad zlem, zvítězil nad smrtí.“
Nyní, když do České republiky dorazilo tolik uprchlíků z Ukrajiny, jakou náladu mezi nimi pozorujete?
„Sledujeme velmi rozdílné nálady. Vše záleží na tom, s čím se daný člověk setkal. Pokud mu v životě třeba někdo zemřel, zažívá samozřejmě jiný pobyt v zahraničí než člověk, který je tu jen, protože je tu bezpečno, nebe je klidné.
Ale musím říct, že lidi jsou pořád rádi, že jsou tady. Navíc vidíme, že je to dobré nejen pro lidi, kteří jsou tady – a to jsou především ženy s dětmi nebo senioři –, ale je to velmi dobré i pro jejich manžely, kteří jsou nyní na Ukrajině uprostřed urputných bojů. Mohou tak v klidu bránit svou vlast a svůj lid, stejně jako svou rodinu.
Navíc vojáci, kteří brání naši vlast a náš lid, si nevybírají zlo a smrt, jak si zvolili naši nepřátelé – oni si ve skutečnosti volí život! Chrání životy svých blízkých, životy svých lidí a své vlasti.
Možná je nyní vhodné, zvláště když jsme před svátkem Zmrtvýchvstání Krista, zaměřit se na Krista, který trpěl, zemřel, ale vstal z mrtvých – zaměřit se na jeho vítězství. Protože každé osobní vítězství v našem životě by mělo najít místo v tomto Kristově vítězství. Protože Kristus zemřel na kříži z lásky ke každému z nás. Zemřel za hřích každého člověka. Zemřel i za válku, která u nás probíhá.
A při pohledu na toto Kristovo vítězství chceme také najít své vítězství. Proto se naši vojáci, a nejen vojáci, ale i četní dobrovolníci a všichni lidé, kteří se podílejí na obraně své země, postavili za svůj lid a svou vlast ve jménu dobra a ve jménu života.“
