Grande Paolo slaví 50!
Před 50 lety se narodil historicky nejúspěšnější český fotbalista. Z kluka ze Skalné u Chebu se stal úspěšným reprezentantem, legendou Juventusu a držitelem Zlatého míče.
Blížilo se Mistroství světa v Německu a celá fotbalová veřejnost byla zvědavá, zda si nejlepší český fotbalista, držitel Zlatého míče, Pavel Nedvěd nerozmyslí své nedávné rozhodnutí a vrátí se do reprezentace. Můj tehdejší šéf Honza Šmíd dobře věděl, že jsem velkou fotbalovou fanynkou a Itálie byla zemí, kam jsem často jezdila na reportážní cesty, a tak mne vyslal do Turína, abych se Pavla Nedvěda zeptala.
Několik dní jsem komunikovala s tiskovým oddělením slavného Juventusu, ale nakonec vše klaplo a já se vydala na své první fotbalové interview do tréninkového centra. Musím přiznat, že mne čekalo docela velké zklamání. Věhlasný klub ověnčený mnoha trofejemi tehdy trénoval ve značně omšelých kulisách, na příchod božského Paola jsem čekala v prostorách jakési unimobuňky podobné té, jaká bývá na stavbách. A kromě mne tam byl přítomný ještě bosenský štáb čekající na další hvězdu Juventusu Zlatana Ibrahimoviče. Dočkala jsem se první. Pavel Nedvěd působil tak jako vždy. Ač v té době už měl za sebou neuvěřitelné úspěchy, byl několikanásobným vítězem italské ligy ať už v dresu Lazia nebo Juventusu, sbíral jedno ocenění za druhým včetně toho neprestižnějšího – Zlatého míče, působil velmi skromně. Mluvil svým typickým způsobem, jen bylo vidět, že z italštiny se mu do češtiny dostávají protahované hlásky. Ty ovšem nakonec posluchači neslyšeli, do vysílání jsem je vystříhala. Poněkud humorné mi přišlo, že rozhovor, který se dlouze domlouval a kvůli kterému jsem dorazila z Prahy, asi od páté minuty začala přerušovat tisková mluvčí, která si stoupla nade mne a stále mi před nosem klikala na ciferník hodinek.
Ta zásadní odpověď ale stejně zazněla hned v úvodu rozhovoru. Pavel Nedvěd tehdy ještě návrat do reprezentace vyloučil. O pár měsíců později nakonec své rozhodnutí změnil a pomohl českému týmu v baráži a na světovém šampionátu v Německu odehrál Grande Paolo svůj devadesátý reprezentační zápas v grandiózní formě. Bohužel pro zbytek týmu to neplatilo a Češi se rozloučili s turnajem po ostudných výsledcích hned po úvodní fázi. A pak přišlo to, co jsme už mnozí tušili. Zlatá éra české kopané s hráči jako Poborský, Šmicer, Koller a Nedvěd skončila a její úspěchy se staly už jen historií.
(tehdejší rozhovor viz audio)
Nejlepší fotbalista světa roku 2003, dvojnásobný medailista z mistrovství Evropy (1996, 2004), vítěz Poháru vítězů pohárů a Superpoháru UEFA, v Česku čtyřikrát vítěz ankety Fotbalista roku a Sportovec roku 2003, mistr Československa a dvojnásobný mistr Česka a Itálie. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. V roce 2015 ho prezident vyznamenal medailí Za zásluhy.
