Česko-vietnamský designér Huy Pham nemá o práci nouzi
Už jako student získal Huy Pham svou první cenu za design. Tehdy to bylo za kolekci skleněného nádobí, průmyslovému designu se věnuje i dál. Zeptali jsme ho, co si myslí o českém vkusu nebo proč musí být designové věci tak drahé?
V médiích se často objevují články o velmi šikovných, chytrých vietnamských dětech, které jsou nejlepší ve třídě a rodiče je vedou k tomu, aby se učily a pak se staly právníky nebo ekonomy. S tím, že rodiče všechny ostatní profese nevidí rádi a považují je za nejisté. Jaké to bylo ve vašem případě, jaká byla vaše cesta k umělecké profesi?
„Možná jsem měl cestu trochu jednodušší než moji vrstevníci. V mé rodině ve Vietnamu jsou lidé, kteří dělají v kreativních oborech. Můj táta, když žil ve Vietnamu, tak se živil jako fotograf. Moje sestřenice a bratranci dělají do grafického designu nebo 3D modelování ve videohrách. Když jsem přišel za rodiči s tím, že chci dělat design, tedy kreativní obor, který má ale stále velký přesah do průmyslu, do praxe, tak už ta cesta byla jednodušší.“
Takže neprotestovali?
„Asi by viděli raději, jak jste říkal, kdybych byl právník doktor nebo ekonom. Ptali se ale, co je to za obor, co obnáší, co bych přesně dělal, ale nebránili mi v tom.“
Řekl jsem, že jste designer, ale neřekl jsem nic o tom, na co se specializujete, nechám to na vás.
„Jsem hlavně produktový designer, zajímají mě věci denní spotřeby. Dalo by se říct nábytek, elektronika, užitné předměty. Momentálně se hodně zabývám nádobím. Různé pánve, nože, věci do kuchyně.“
Jsou to věci určené pro masovou výrobu? Nebo designerské luxusní předměty, které se vyrábějí v kusových sériích?
„Je to průmyslová výroba přizpůsobená tomu, aby to továrna mohla vyrábět ve velkém. Já sám jsem se k nějaké kusové designerské práci ještě nedostal. Je to něco, co chci taky jednou zkusit, ale designérsky jsem více zaměřený na praxi a chtěl bych víc dělat průmyslové věci pro masovější spotřebu.“
Většina lidí si dnes myslí, že spotřební zboží se vyrábí především v Asii a že v Evropě, nejenom v České republice, je té výroby poměrně málo. Pro koho tady tedy designér vlastně pracuje?
„Taky v České republice nemají designeři zase tolik příležitostí, ale naštěstí je tu ještě dost firem, které jsou známé po světě. Třeba české sklo, nějakým způsobem i nábytek. Už tu ale není tolik třeba elektroniky, to už je něco, co se úplně převedlo do Asie, veškerá odbornost, technologie i vědomosti.“
Vy se zaměřujete i na nádobí. Laicky se zeptám. Co se dá na nádobí vymyslet a jak může být pánev jiná? Jakým směrem se dá jít?
„Cest je tam docela dost. Kromě toho, že se bavíme o technologiích, které mohou být zajímavější, materiál kvalitnější, kvalitnější způsob zpracování. Tím ovlivníte i to, jak to na zákazníka působí. Když jí srovnáte s levnější, tak rozdíl pocítíte. Pořád se tam snažíme řešit ergonomii, aby nebyla moc těžká a neplýtvalo se tam materiálem. Aby byla snadno použitelná, neproklouzávala vám. To jsou věci, které jsou součástí designérské profese. Nejenom udělat výrobek jiný, hezčí, jak to lidé chtějí, ale zohlednit i neviditelné věci, aby byl produkt použitelný a používal se dobře.“
Další oblastí vašeho zájmu je nábytek. Co si myslíte o úrovni českého bydlení, bytů a nábytku? Někdo říká, že byty jsou dost podobné, protože výrobky jistého skandinávského nábytkářského gigantu najdeme prakticky v každém bytě. Někdy se až anekdoticky říká, že někdo neví, zda je u sebe doma nebo ne, protože byty jsou si tak podobné. Máte taky pocit, že bydlení je tak uniformní?
„Trošku ano, protože takovýto nábytek samozřejmě poznám, všímám si toho a vidím, že je to opravdu všude. Je to něco, v čem by se Češi mohli posunout dál. Investovat do kvalitnějších kusů nábytku, protože ten levný zase tak dlouho nevydrží. Po dvou až třech letech ho vyhodíme, což je strašná škoda. Koupit si nějaký kousek od české značky nebo si něco nechat navrhnou třeba od truhláře, tak s tím se vlastně moc nesetkávám. Nebo i jo, ale to kvůli tomu, že se pohybuji mezi lidmi, kteří to řeší a chtějí mít kolem sebe hezké věci. Ale je to něco, co by určitě úroveň bydlení tady pozvedlo. Když se člověk obklopuje hezkými věcmi, tak si zvyšuje standart.“
Musí být designový nábytek drahý?
Je jasné, že je to i otázka ceny, proto se chci zeptat, proč v praxi nemohou být designové věci taky levné?
„Ono vlastně záleží, co znamená designové? Třeba pro ten nábytkářský gigant pracuje hodně designérů, máme tu třeba velkou českou firmu Tescoma, tam taky pracuje hodně dobrých designérů. Ti se zaměřují na to, aby to šlo do průmyslu, ale tam už to není tolik propagováno jako design. Je to něco, na co jsme si v dané kvalitě už zvykli. Pokud jde o nějaké luxusnější kusy nábytku, než designové, tak ty jsou už drahé. Na druhou stranu má člověk jistotu, že mu to vydrží déle. Je to kvalitní a dá se to pak předat potomkům nebo prodat dál. Když se na to člověk podívá, tak ta investice není zase tak vysoká. Možná jsme si zvykli na hrozně nízké ceny právě díky tomu, kde a za jakých podmínek se to vyrábí. Máme možná změněnou cenovou hladinu. Předpokládám, že dřív taky nebylo normální koupit si stolek za 200 korun...“
Na druhou stranu mě to nepřipadá logické. Když je nějaký nábytek vypracovanějšího a ne úplně obvyklého tvaru, z toho přece nevyplývá, že je na něj použitý kvalitnější nebo dražší materiál a měla být automaticky vyšší cena. V praxi to tak bývá…
„To určitě, ale záleží, jak k tomu ty firmy přistupují. Už jenom to, když to firma z větší části vyrábí v Evropě, to už cenu dost navyšuje. Podmínky pro výrobu mohou být v Evropě přísnější, musí se používat kvalitnější materiály, je tu hodně certifikací, které firmy musí splňovat. To všechno na ceně stoupá. Pak tam máte tu přidanou hodnotu a to je už určitým způsobem marketing. Že je to nové, líbivé a dělal to známý designér. Nebo že je to v něčem pro lidi zajímavé. Už jenom to, že se to vyrábí lokálně, blízko nás, to už na ceně strašně přidává. I kdybyste si koupil obyčejnou židli, ale vyrobenou v Čechách, ve výsledku za ní zaplatíte víc, než za židli z řetězce vyrobenou neznámo kde, z jakého dřeva.“
Další informace https://huypham.eu/
