Geochemik Michael Komárek: Eroze je největší hrozbou pro českou půdu
Michael Komárek se stal univerzitním profesorem už v 36 letech. Mohl by pracovat ve Francii nebo Spojených státech, ale doma se cítí na České zemědělské univerzitě (ČZU).
Výraz “geoenvironmentální vědy” může laika tak trochu mást. Profesor Michael Komárek ale téhle vědecké disciplíně zasvětil celý profesní život a dokáže i nezasvěcenému novináři vysvětlit, co vlastně dělá:
“Já se zabývám geochemií, což je podsložka geoenvironmentalistiky. Zajímá mě hlavně kontaminace půdy, zejména kovy ale teď už i organickým znečištěním, a možnost jejich remediace. To znamená, že hledáme způsoby, jak ty půdy vyčistit. Je s tím přímo spojených několik dalších odvětví a problémů, jako je kontaminace podzemních i povrchových vod a ovzduší, ale moje hlavní doména jsou půdy.”
Co se znečištění půdy týče, vypořádává se Česko ještě pořád s dědictvím komunistického těžkého průmyslu, intenzivní těžby uhlí na severu Moravy a Čech. Ale také vzácných kovů, které se dolovaly u Příbrami a na mnoha jiných místech už od středověku. Základní problém s půdou v Česku ale vidí profesor Komárek v něčem jiném:
“Je to eroze a nedostatek organické hmoty v půdě, což je důsledek intenzivního zemědělství, které jsme tady měli desítky let a do značné míry dál pokračuje. Degradace půdy zkrátka není jen důsledkem znečištění, ale právě té rozsáhlé eroze. Česká republika je pomyslnou střechou Evropy, odkud všechny srážky odtékají jinam a my nejsme schopni tu vodu na našem území udržet.”
Právě tímhle problémem se tým Katedry geoenvironmentálních studií České zemědělské univerzity v Praze pod vedením profesora Komárka intenzivně zabývá. On sám by přitom mohl působit ve Francii, ke které si vypěstoval hluboký vztah už v dětství, kdy tam jeho rodiče pracovali jako diplomaté a strávil v ní 8 let. Později se do ní vracel už jako mladý vědec:
“Francie je v podstatě moje druhá domovina. Tím, že jsem tam vyrůstal, k ní mám obrovský citový vztah. Později jsem působil jako hostující vědecký pracovník mimo jiné v Limoges, což je město proslavené keramikou. To je také jedním z důvodů, že se na tamní univerzitě studují jílové minerály a jejich zobrazování elektronickou mikroskopií, což mě zajímalo. Jeden z tamních profesorů byl navíc oponentem mé disertační práce a habilitoval jsem se tam. Zvažoval jsem, jestli v Limoges nezůstat, ale pořád jsem doma asi tady.”
Michael Komárek má ale zkušenosti i z druhé strany Atlantiku. Rok strávil v Texasu jako výměnný student už na střední škole. Hlavně ale už jako dospělý vědec získal prestižní Fulbrightovo stipendium a pracoval na Western Michigan University. Může tedy srovnávat, jak vědci pracují v Americe, Francii i v Česku:
“Věda ve Spojených státech má tu úžasnou vlastnost, že je velmi otevřená. Pokud chcete něco dělat, tak tu možnost dostanete, a když jste v tom dobrý, tak to někam také dotáhnete. Nicméně když se pak začne jednat o peníze, je tam soutěživost neskutečně dravá. V tomhle ohledu je to ve Spojených státech hodně náročné. Já jsem tam trávil v laboratoři 8 až 9 hodin denně a ve zbytku času jsem psal nějaké zprávy a články, abych ten čas využil co nejefektivněji. Ve Francii, kde jsem působil na víc místech a můžu tedy generalizovat, je to mnohem klidnější. Nikdo neřeší třeba příchody a odchody do práce, soutěživost není zdaleka taková jako ve Spojených státech. A co se týče České republiky, my jsme někde mezi a jsme takový hybrid. Na jednu stranu nás systém nutí do publikování, na druhou stranu to není tak razantní jako v Americe.“
Profesor Michael Komárek tedy měl možnost pracovat jinde, přesto se rozhodl zůstat na České zemědělské univerzitě v pražském Suchdole. Proč?
“Když jsem se po doktorátu rozhodoval, kam půjdu, dostal jsem příležitost založit tady úplně novou laboratoř a katedru na relativně nové Fakultě životního prostředí. Měl jsem přitom možnost si vybudovat vlastní tým. Od tehdejšího vedení jsem na to dostal dostal finanční, prostorové a jiné podmínky, abych byl u zrodu něčeho nového a svým způsobem unikátního. To bylo asi to hlavní.”
V době rozhovoru kandidoval Michael Komárek na děkana Fakulty životního prostředí. Do publikace tohoto rozhovoru se ještě volba nekonala. I tak ale jeho kandidatura jasně ukazuje, že s Českou zemědělskou univerzitou spojuje i svou budoucnost.
