Restaurace na kolejích
Přesněji řečeno, jde o restaurace, které bývají v nádražních budovách na peronech přímo u kolejí. Tam kde nejsou, máte pocit, že nádraží je osiřelé.
I když dnešní doba z mnoha důvodů nádražkám u nás doslova nepřeje, přesto jich zůstává v provozu několik stovek a mnohým se i dobře daří. Jejich počet klesá úměrně s rušením železničních tratí a nádraží. Z kdysi nejhustější železniční sítě v Evropě se osekávají z ekonomických důvodů mnohé linky a při rozsáhlých rekonstrukcích nádraží vzaly restaurace mnohdy za své.
" Úplně přesně to spočítané nemáme, ale víme, že těch nádražních restaurací zmizely desítky, možná stovky", říká Jan Nevola, mluvčí Správy železnic. "Nesouvisí to jenom s tím, jak se upravuje provoz na železnici. Ten hlavní důvod rozhodně netkví v tom, že se někde zastavila doprava, že tam kraje i ministerstvo dopravy přestaly objednávat dopravu. Více to souvisí s tím, jak lidé mění svoje návyky. Nádražní restaurace v devadesátých letech neměly příliš dobrou pověst a jejich provozovatelé je postupem let zavřeli. V posledních letech Správa železnic přebrala do své správy v podstatě drtivou většinu všech nádražních budov v ČR a nastala poměrně velká vlna rekonstrukcí a oprav. My se snažíme ty prostory, které sloužily nádražím restauracím kultivovat, vracet jim jejich původní účel. Obnovujeme třeba ve velkých stanicích typu Plzeň Hlavní nádraží i původní historické prvky včetně interiérů. Nicméně ten zájem se vždycky odvíjí od toho, kde se ta nádražní budova nachází. Pokud jsou na turisticky oblíbeném místě, tak dobře fungují i v malých stanicích jako je Jedlová anebo Skalice nad Svitavou. V Praze je to na několika místech, třeba v Čakovicích a taky ve Všetatech."
Za první republiky v Praze byly restaurace často v secesních budovách. Ty nejvyhlášenější měli nejdelší otevírací dobu a bývaly cestujícím k dispozici do odjezdu posledního vlaku.
K nejznámějším nádražním restauracím patří díky filmu Poslušně hlásím ta v Táboře, kde Švejk popíjí jedno pivo za druhým a kam chodí výpravčí se zvoncem oznamovat odjíždějící vlaky. To byla krásná restaurace…
"Vlastně už od dob Rakouska-Uherska nádražní restaurace byly spíše podnikem pro lepší klientelu. Měly také jiné ceny. Byla to vyšší cenová hladina než ve většině ostatních pohostinství ve městě. To se ale změnilo. Velká změna nastala po roce 1948, a pak v padesátých letech, kdy ty původně krásné nádražní budovy začaly chátrat. A tak se to táhlo celá desetiletí za socialismu, kdy restaurace původně pro vyšší třídu úplně degradovaly. Začaly se měnit v různé bufety, samoobslužné jídelny, začalo tam docházet k odstraňování a ničení historických prvků. A po letech mnozí pronajímatelé už nechtěli nádražní restaurace vůbec provozovat hlavně z ekonomických důvodů. Malé nádražní restaurace jsou schopny přežít, ale vždycky záleží na tom, kde jsou. Ve velkých městech se lidé raději dneska stravují v obchodních centrech. Proč jít na nádraží? Dříve to ale bylo běžné, že přišli na nádraží a dali si něco před cestou. Dneska už projdou nádražní budovou, sednou do vlaku a odjedou", říká Jan Nevola.
Jaký tedy je přístup Správy železnic k obnovení provozu v těch starých nádražkách? Mají před sebou ještě budoucnost?
"Prostory pro nádražní restaurace se pronajímají standardním způsobem jako všechny jiné obchodní jednotky, které na nádražích máme. Funguje to tím způsobem, že pokud se budova zrekonstruuje, tak nabídneme třeba na internetu to místo k pronájmu. Cena vždy odpovídá času a místu. Samozřejmě, že je to velmi individuální. Jsme schopni se dohodnout s každým zájemcem. Neprobíhá to jenom na internetu. Bavíme se i s místními úřady, protože často v malých obcích se teď ruší hospody a restaurace. Takže pokud je to na malém městě a my máme ty prostory zrekonstruované a chceme je nabídnout novému provozovateli, tak o tom jednáme s obecním úřadem nebo radnicí."
S Janem Nevolou z generálního ředitelství Správy železnic stojíme na nádraží Praha - Střed, kde došlo k rekonstrukci a obnově nádražní restaurace a ze zaplivaného kasina se stala poměrně luxusním místem. Mimochodem v těchto prostorách bývala proslavená Císařská restaurace. Jakým směrem se chce Správa železnic se ubírat právě v případě těch nádražních restaurací?
" Chceme kultivovat stravování na nádražích v prostorách, které mají soudobý standard. Preferujeme, aby to byly plné služby, aby se tam vařilo. Ale v některých lokalitách je to velmi náročné. Rozhodně bychom nechtěli, aby třeba na malých stanicích vznikaly čtyřhvězdičkové restaurace s michelinskými ambicemi, ale aby to bylo místo, kde si cestující mohou sednout a občerstvit se před cestou. Aby to třeba mělo nějaký genius loci. Jako Praha-Braník a Praha-Dejvice. Rozhodně to nejsou nejkrásnější nádražní restaurace, ale jsou velmi populární mezi lidmi. Stejně tak můžu zmínit ještě jednu nádražní restauraci, která je v Letohradě, což je taky poměrně menší stanice, menší sídlo. A ta dokonce vyhrála hlasování veřejnosti o nejlepší nádražní restauraci v Česku. Vedoucí ji pojal jako jídelnu, ale velmi slušnou jídelnu. I na malém městě může něco takového fungovat. Má od nás smlouvu, spolupráce je dobrá a všichni jsou spokojení. Především cestující." A o to podle Jana Nevoly jde.
Související
-
Nádražní restaurace
Restaurace na kolejích, nádražní restaurace nebo jen "nádražky", bývají v nádražních budovách na peronech přímo u kolejí. Tam kde nejsou, máte pocit, že nádraží je osiřelé.
