Masaryčka: Česká klasika s trochou luxusu
Ten luxus k novému podniku na Masarykově nádraží v Praze historicky patří. Stojí totiž na místě kdysi slavné Císařské restaurace.
Návrat lepších časů
Podobně jako Fantova kavárna na hlavním nádraží i nový restaurant na Masarykově nádraží patří k perlám mezi nádražními restauracemi u nás. Je to chvályhodný počin umístit na známá místa nové podniky, které by mohly oživit zašlou slávu na historických nádražích. Rozhodně to platí o Masaryčce, přes její zlidovělý název. Na nádraží, které jsme dlouhá léta znávali jako Praha – střed ji najdeme na stejném místě, kde kdysi žila a vzkvétala legendární Císařská restaurace. To bylo ovšem velmi dávno. Většina současníků si ale pamatuje, jak nádraží postupně upadalo, pomalu až na perony se roztáhly nejrůznější stánky trhovců a prostor po kdysi noblesním podniku z dob ještě c.k. monarchie a první republiky ovládl gambling v ponurém kasinu. Naštěstí ani v dnešních dobách nechybí vizionáři mezi lidmi, kteří neblahý stav věcí mohou napravit. A tak s generální přestavbou obrovského zanedbaného prostoru kolem nádraží, prakticky v samém centru Prahy, došlo také k nápravě na této legendární adrese na rohu Hybernské a Havlíčkovy ulice.
Mezi památkou a modernou
Je dobře, že na rekonstrukci dohlíželi památkáři a je dobře, že se mladí architekti ze studia Archicraft nechali historií inspirovat. Mnohé dobové prvky i v nově otevřené restauraci zůstaly. Včetně mohutných korintských sloupů, které byly odlité z litiny. Podlaha, která kdysi byla dřevěná je opět dřevěná, ale dostala moderní charakter. Původní vlysy poskládané do stromečku nahradila široká prkna. Velkolepý prostor někdejší Císařské restaurace měl i svou stinnou stránku jako všechny podobné sály, a sice problémy s akustikou. Architekti proto na několika místech podstatně snížili strop. Na kovové konstrukce zavěsili dýhy, které nejen utlumily hluk, ale celý prostor velké restaurace udělaly útulnějším spolu s dalšími dřevěnými obklady. Pohledy na historické stropy nad monumentálními sloupy zůstaly v celé kráse.
Staročeská bašta
ČTĚTE TAKÉ
Po architektonických úpravách, které rozdělily restauraci do několika polí poněkud uniká, že je zde místo pro dvě stovky hostů. Provozovatelé se rozhodovali i tom, co jim nabídnout k jídlu a co k pití. Zvítězil přesvědčivý koncept podniku pro širokou veřejnost s určitou noblesou, která je patrná například z estetické úpravy pokrmů. Ale určitě se dá říci, že jde o tradiční českou kuchyni s některými jídly a přílohami (vejmrda), které se po delší době vracejí na tabuli. Lákavou nabídku přináší šéfkuchař Lukáš Nechyba:
„Drželi jsme české kuchyně, její bohaté historie a také toho, aby ladila s plzeňským pivem. Takže při přípravě jídel používáme pivo, různá masa, škvarky, uzený jazyk. Vracíme se k zapomenutým pochoutkám, chceme našim hostům znovu nabídnout líčka, oháňku, hovězí mulce, což jsou kravský čumáky… Takže se dá říct, že používáme často netradiční masa a chceme se toho držet.“
Překvapíte někdy své hosty něčím novým?
„Pravidelně. Na každý měsíc máme pro ně připravený takzvaný gastro kalendář. Teď právě začínáme Dny českého piva. Hostům nabídneme vepřové koleno na pivu, buřty na pivu a pivní čokoládový dort.“
Jaký je o vaše jídla zájem?
„Obrovský. Našim hostům v podstatě chutná všechno, co pro ně připravíme. Zájem je veliký. Velice si oblíbili sdílená prkýnka, ochutnávají z několika předkrmů a teprve pak se rozhodnou pro hlavní pokrm.“
Máte už mezi hosty a návštěvníky své štamgasty?
„Určitě! Ale je zajímavé, že kromě nich k nám chodí ještě lidé, kteří nás vyhledali na internetu. Potom k nám přijdou s cílem ochutnat celý jídelníček.“
A jsou spokojení?
„Co vím, tak jsou velmi spokojení a rádi se k nám vracejí.“
K místnímu gastro kalendáři se ještě vracíme v rozhovoru s marketinkovou manažerkou Masaryčky Kamilou Jíra. Co ještě připravili pro návštěvníky do konce roku?
„Po dnech českého piva, které jsou pochopitelně mimořádně úspěšné, připravujeme na říjen bohatou nabídku zvěřinových pokrmů, v listopadu obohatíme stálý jídelníček o drůbež a na prosinec máme připravené tataráky.“
Když hovoříme s hlavním manažerem Masaryčky Patrikem Vrkočem, snažíme se pochopit, co přesně stanovený koncept restaurace pro širokou veřejnost znamená?
„Že sem chodí v podstatě každý, od babiček, které přijdou na polévku, až po manažery z okolních podniků. A chodí k nám taky zaměstnanci z Masarykova nádraží, výpravčí i strojvůdci. A samozřejmě cestující. Je tu skupina pravidelných návštěvníků, kteří si krátí čas čekáním na své spojení z blízkého peronu.“
V odpoledních hodinách je v restauraci Masaryčka jenom pár hostů, ale jak říká Patrik Vrkoč, zdání klame.
„Včera jsme dělali 480 obědů, maximum máme pět set. I když to není každý den, tak si nemůžeme stěžovat. A ještě lepší je pro nás večerní doba. Když si u nás chcete dát večeři, musíte si zajistit rezervaci.“
To není pro nádražky obvyklé. Také tahle nádražka je není obvyklá. Její příslušnost k restauracím na kolejích připomíná hlavně blízkost vlaků, k nejbližšímu nástupišti je to opravdu jenom pár metrů. A také zahrádka před restaurací. A ještě něco. Při vstupu do Masaryčky projdete kolem dřevěných pultíků, kam se chodí na stojáka. Sem chodí klientela, které personál důvěrně říká Mokrý loket.
Související
-
Nádražní restaurace
Restaurace na kolejích, nádražní restaurace nebo jen "nádražky", bývají v nádražních budovách na peronech přímo u kolejí. Tam kde nejsou, máte pocit, že nádraží je osiřelé.
