U Berešů na nádraží v Lovosicích
Rodina Berešů ke zdejšímu nádraží v bráně Českého středohoří patří přes třicet let. Jejich hospoda je klasická nádražní restaurace se vším všudy.
Rodinnou restauraci založila maminka Jarmila Berešová, která tu kdysi dělala vedoucí provozovny RaJ (Restaurace a jídelny, národní podnik). Spolu s manželem Josefem tu veleli 14 zaměstnancům a měli se co otáčet.
Časy se mění
Platí to i o Lovosicích. A tak rodiče v čele firmy vystřídal před čtyřmi lety syn Libor Bereš a vůbec to neměl jednoduché. Nejdříve musel přečkat covid, který zlikvidoval stovky hospod a restaurací a potom to drastické zvýšení cen energií, které mezi nimi rovněž vyrylo krvavou brázdu. To byly nárazové pecky. Ale pro nádražní restaurace je ještě jedno stále přítomné nebezpečí. Změna způsobu a kultury cestování. A to se týká i nádraží v Lovosicích, které leží na křižovatce několika železničních tratí a autobusových spojů. Ještě dlouho po roce 1989 se jelo po staru. Pro chod nádražních restaurací to byla skvělá doba. V Lovosicích a okolí fungovaly velké podniky se stovkami zaměstnanců a byli to hlavně přespolní, kteří procházeli nádražním vestibulem s restaurací U Berešů. Rána, obědy a večeře. Hospoda byla plná pořád. Jenže podniky zanikají, v nových firmách pracuje mnohem méně lidí a do zaměstnání dojíždějí autem. České dráhy sladily jízdní řády tak, že tady v Lovosicích spoje na sebeoptimálně navazují. A cestujícím na občerstvení jaksi nezbývá čas.
Štamgasti ubývají
Vedle výčepu je dlouhý stůl, u kterého sedí jediný muž. Je to stálý zákazník a stoicky před puštěnou televizí popíjí pivo. Občas se zvedne a vyjde si ven zapálit. Sedmdesátník Standa Nedvěd sem chodí, co hospoda existuje. Je málomluvný, ale trochu se rozpovídá, když přijde řeč na fotbal. Na rozdíl od kamarádů, kteří fandí Teplicím, Standa je fanouškem Zbrojovky Brno a dobře si pamatuje léta slávy pod trenérem Masopustem. A dokonce občas vyjede za fotbalem do Brna. Desítka Staropramen z tanku mu chutná. Jídlo si tu nikdy nedá, protože bydlí hned vedle nádraží a důchod není valný. Takových zákazníků jako Standa valem ubývá a je to i generační záležitost. Nebo i změna gusta. Když přijde mladý pár k vedlejšímu stolu a poručí si nádražáckou klasiku, tedy smažený sýr, nedá si k tomu pivo, ale kofolu. Pivo tu skoro výhradně popíjejí stavební dělníci, kteří pracují na přestavbě nástupišť.
Boj o novou klientelu
Libor Bereš líčí, co je všechno třeba pro přežití a pro udržení zákazníků dělat. V první řadě se to týká ceny jídel a pití. Lovosice nejsou místem pro michelinské ceny. Nemohou si ani dovolit to, co restaurace v Praze na Hlavním a Masarykově nádraží. A tak drží loňské ceny, musí. Nemůže do nich započítat přemrštěné ceny energií. Je samozřejmostí, že jídla musí být chutná, což většina strávníků ochotně potvrdí. Naštěstí má v ruce jeden silný trumf. Vedle restaurace je bistro, které prodává především vlastní produkci. Domácí výroba drží podnik nad vodou. U Berešů dělají vlastní chlebíčky, žemle, saláty, mají tam nasmažené řízky a karbanátky. A berou od zákazníků na telefon objednávky na celý sortiment i na hotová jídla. I tak to někdy jde ztuha. A protože to byl a stále je rodinný podnik, začíná pomáhat už třetí generace. Dvacetiletá dcera, která studuje vysokou školu tady dělala brigádu přes léto, o něco mladší syn už má řidičák a tátovi pravidelně pomáhá se zásobováním. Momentálně tu pracuje šest zaměstnanců, a to je tak nutné minimum. Nové síly se shánějí těžko.
Sláva turistice
Od jara do pozdního podzimu, hlavně o víkendech drží restauraci U Berešů turisté. Ti nikam nespěchají a pokud mají s sebou děti, je o klientelu postaráno. Jak už bylo řečeno, Lovosice jsou branou do Českého středohoří. Přímo nad městem na Labi se tyčí čedičová hora Lovoš, kam vede upravená turistická trasa dlouhá tři kilometry. O pár kilometrů dále je nejvyšší hora středohoří Milešovka (837 metrů nad mořem). A pokud se pustíte dále po proudu Labe máte před sebou známou vinařskou oblast Velké a Malé Žernoseky. Zdejší vinobraní je nejoblíbenější společenskou událostí široko daleko. Pro restauraci na lovosickém nádraží je ovšem mnohem důležitější provoz malebné lokálky, která přes Lovosice vede z Litoměřic do Mostu. Jezdí pravidelně od roku 2019 a je to doslova cesta na pohodu. Vždycky když vláček přijede do Lovosic, nádražní restaurace ožije.
Chmury na obzoru
Bohužel, také hospody U Berešů se zásadně dotkne plánovaná přestavba nádraží v Lovosicích. Dá se očekávat, že vypukne už příští rok, možná dokonce hned zjara. Podle toho, jak se zadavatel, tedy České dráhy, dohodne se stavební firmou. Na úpravě nástupišť se už pilně pracuje. Libor Bereš věří, že se po celkové rekonstrukci, kdy na nádraží nezůstane kámen na kameni, znovu dohodne s dráhami na novém pronájmu. Bylo by to dobře, protože restaurace U Berešů k lovosickému nádraží prostě už patří.
Švestková dráha
Jde o malebnou lokální trať v severních Čechách spojující horní nádraží v Litoměřicích přes Lovosice s Mostem. Její historie sahá do roku 1898, kdy vyjel na trať první vláček. Dráha je v provozu denně v rámci linky U10.
Přes více než stoletou existenci má dráha svým uživatelům stále co nabídnout. V jejím blízkém okolí najdete velké množství památek. Půvabná krajina Českého středohoří přímo vybízí k pěším výletům a cykloturistice. Motorové vláčky Regio Sprinter nabízejí cestujícím v ceně jízdenky švestkový čaj nebo kávu. Cestou mohou vystoupit v Třebenicích a podívat se do Muzea českého granátu, nebo v Třebívlicích, kde je pochována Ulrika von Levetzow, Goethova slavná múza. Z malých moderních zastávek můžete vystoupat k hradům Košťálov a Oltářík. Trať také vede pod kopcem Číčov u Libčevsi. To bylo zamilované místo slavného malíře Kamila Lhotáka. Z jeho vrcholu Lhotákův syn Kamil rozprášil podle přání malíře urnu s jeho popelem.
Jméno trati Švestková dráha vzniklo podle velkého množství švestkových sadů a alejí, ze kterých do dnešních dnů zůstaly bohužel nepatrné zbytky. Vymysleli ho zdejší sudetští Němci, ten původní název v němčině zněl Zwetschkenbahn.
Společnost AŽD po rekonstrukci staré trati a dvou letech sezónního turistického provozu zahájila od prosince roku 2019 pravidelný každodenní provoz. Stalo se tak po dvanáctileté odmlce, kdy tady byl provoz vlaků zrušen jako zastaralý a nevyhovující. A podle všeho se teď snaží podél romantické železnice znovu vysázet švestkové aleje a sady.
Související
-
Nádražní restaurace
Restaurace na kolejích, nádražní restaurace nebo jen "nádražky", bývají v nádražních budovách na peronech přímo u kolejí. Tam kde nejsou, máte pocit, že nádraží je osiřelé.
