Na zastávce v Nižboru
Z rozpadajícího se drážního skladu dokázal herec Tomáš Hanák vykouzlit nádhernou RETRO nádražní hospodu v Nižboru. Jmenuje se Zastávka.
Pokud si vybavíte oscarový film Ostře sledované vlaky, který se točil nedaleko odtud na nádraží v Loděnici, tak si říkáte, že jste se ocitli ve stejném prostředí. Snad tu chybí jenom ta pára, která tehdy každé nádraží důkladně vyudila, ale na trati Beroun - Rakovník parní lokomotivy dávno nejezdí.
Zastávka Tomáše Hanáka
„Proč Zastávka? Byl jsem tím názvem, který mně napadl, okouzlen, protože je to na zastávce, jako součást stanice Nižbor. A pak se mi líbilo, že tu bude nějaký poutník kolem vandrovat a bude už večer a hle ono se tam svítí. Proto ta zastávka na pouti světem.“
Sedíme v boxu, ale je to spíše kupé někdejší III. třídy, dřevěné lavice se zdají být poměrně pohodlné. V některých kupé je na horních policích nad lavicemi několik historických předmětů včetně starých papundeklových kufrů, se kterými se vesele cestovalo až do konce 60. let minulého století. Kam se podíváte, tam je něco z bohatých dějin železnice v Čechách. Těch předmětů je tady kolem nás spousta. Jak jste k nim přišel?
„Šlo to postupně. Když se mi podařilo tuhle ruinu drážního skladu z konce devatenáctého století zachránit, tak jsem nevěděl, co s tím, jestli tu budu bydlet a udělám si loftový byt. Ale pak jsem si řekl jako abstinující alkoholik…Ale jó, uděláme z toho hospodu. Nádražní hospodu, kde budou levná jídla a třeba dva druhy piva. A pak jsem začal brousit po starých nádražích, která byla v dezolátním stavu a díky starým ajznpoňákům jsem získal řadu věcí, které byly někde zastrčený a vlastně jsem je zachránil. A ty lidi, co mi pomáhali, z toho měli radost, že neskončily na šroťáku. Stejně tak to bylo s vybavením tady, co sedíme. V jižních Čechách, kde jsem vyrůstal, byly desítky vagonů, které patřily armádě, takže byly pochopitelně všechny natřeny na zeleno. Tak jsme tam jeli, vzali jsme si rozbrušovačky a prodlužovačku a řekli jsme výpravčímu: Dělejte, že nás nevidíte, ty vagony se rozpadají, stejně skončí v pecích, tak my tam teď na ně vlítneme. A teď to máme tady. To jsou okna z těch vagonů, dveře, kliky, mosaz, brzdy a cedule… takhle jsme ty staré vagony vykostili. A pak zase později k nám někdo přinesl svítilnu, váhu na spěšniny, a tak se to pořád rozrůstá. Takže z toho jsme tady vytvořili takový depozit."
Z čeho jste měl největší radost?
"Asi ze starého dobytčáku, který jsem objevil v Rakovníku. Musel jsem ho odkoupit od státu. To mě tedy bavilo, že vláda musí projednávat prodej starého dobytčáku Hanákovi. Jenže tam byl strašný problém s tím, jak ho sem dopravit, protože už nesměl na koleje. Ale ti železničáři to ze sympatií k mému snažení nějak vymysleli, že ten vagon se sem jednou v noci nějak dostal. Ale těch věcí, co mně jsou drahé je hrozně moc."
Co si vyžádalo největší úsilí, kdy jste se sám nejvíc nadřel?
"Jednou večer mi přivezli starý vagon a já jsem chtěl obnovit zašlé dřevo, ale bál jsem to opískovat. Tím silným tlakem bych mohl poškodit i konstrukci vagonu. A tak jsem vzal smirkový papír a začal brousit. Šlo to strašně pomalu, ale po hodině jsem zjistil, že jsem udělal asi metr. A tak jsem se do toho pustil dál. Makal jsem do dvou to tří do rána, jako v transu. Celý ten vagon jsem ručně obrousil. Z toho se pak stane posedlost."
Jaká k vám chodí klientela?
"Když jsme to tu otevřeli, tak řada lidí už tom slyšela nebo četla, a tak se přišli ze zvědavosti podívat, co ten Hanák, co ten herec tady z toho udělal. A ohlasy byly pochvalné. Takže sem chodí pravidelně místní i turisté, a dokonce se k nám přišla podívat řada lidí pro inspiraci, protože doma měli chuť se pokusit o něco podobného, otevřít si něco vlastního. Jenže tam pak měli problém. Já jsem měl výhodu známého obličeje. Když jsem někam přišel, tak úřednice, která projednávala mou žádost, řekla: Tak jste to vy! My jsme mysleli, že je to jenom shoda jmen. Takže já jsem nemusel nikdy uplácet a povolení jsem dostával včas. Taky díky zvědavosti těch úředníků, jestli to ten Hanák vůbec dokáže. Zatímco ti, co mě chtěli následovat, to měli mnohem obtížnější."
Zpestření zážitků v Nižboru
Díky revitalizaci železničních stanic, která už pronikla i na vedlejší tratě, jako právě na tu s číslem 174 z Berouna do Rakovníka, vypadá opravené malé nádraží v Nižboru jako z vlakové pohádky. Spolu s restaurací Zastávka Tomáše Hanáka, dalšími historickými vagony a s posezením na zahrádce, ze které je výhled na zámek Nižbor, je to retro zážitek.
„To zpestření spočívá v tom, že se mi podařilo sehnat a zobytnit (mýma rukama) tři vagony na spaní, takže tomu říkáme zážitková turistika. Ono opravdu spát v miniaturním prostoru, který je dán šířkou starého vagonu, je zážitek. Musíte si zvyknout, že se bouchnete do hlavy, ale po druhé už si dám pozor. To je taky zážitek. Mně se to líbí i kvůli mladým lidem, kteří mohou u nás přijít na to, že na bydlení si nemusí brát hypotéku gigantických rozměrů, ale že by jim mohla stačit i ta maringotka, pokud je dobře vymyšlená, neřkuli dobře udělaná vlastníma rukama."
Kouzlo domácí kuchyně
Tomáš Hanák měl od začátku jasno, že nechce mít michelinskou restauraci. Na venkovské nádraží na lokální trať patří lidovka. Včetně nabídky jídel a samozřejmě i cen. Na první pohled nás zaujalo Lidové i s pivem. Což jsou knedlíky s vejci smažené na sádle, 350 gramů a k tomu třetinka desítky Bernard. Za jedno sto korun. Pod stovku se dostanete i se škvarkovou pomazánkou, nebo se slušnou porcí domácí tlačenky. Anebo co říkáte tomu: 150 gramů domácí sekaná, mačkaný brambor, hořčice a kyselá okurka za 165 Kč.
„Hrajeme si třeba s nápadem, co kdybychom do denní nabídky dali brambory s tvarohem a pažitkou? Jestlipak by se to chytlo? Anebo naše dezerty. Když je rybíz a jsou maliny, tak je rádi uděláme.“
Před pár lety šly zvěsti, že to tady chcete prodat, je to pravda?
„Je to tak. Uvažoval jsem o tom, ale je to za námi. Situace se stabilizovala, personál tu pracuje rád, což hosté cítí a rádi k nám chodí, takže do budoucna hledím s optimismem.“
Tomáš Hanák je nadšený z toho, jak se opravila železnice kolem Berounky, o které říká, že je to čarokrásný kraj, který turisté často navštěvují. A Zastávka Nižbor patří k tamním klenotům, který málokdy vynechají.
Související
-
Nádražní restaurace
Restaurace na kolejích, nádražní restaurace nebo jen "nádražky", bývají v nádražních budovách na peronech přímo u kolejí. Tam kde nejsou, máte pocit, že nádraží je osiřelé.
